Nová Cooler Master Cosmos II – smekáme klobouk! | Kapitola 7
Seznam kapitol
Čekali jsme hodně, Cosmos první generace se stal synonymem kvalitní a moderní skříně. To, co ale do redakce dorazilo na test, nám vyrazilo dech. Nástupce je propracovanější, nápaditější,... dokonalý. Je to vůbec první case, u které jsme nenašli prakticky žádný podstatný zápor – propleskne vás snad jen cena. Ale stojí to za to!
Zbylé dva koše na pevné disky jsou už umístěny ve spodní části skříně, která nabízí vlastní airflow. Zde se tedy disky budou mít přeci jen o něco lépe, už jen díky dvojici ventilátorů, která je ofukuje. Koncept toho, rozdělit case na dvě samostatné části je tu už velmi dlouho. V poslední době se ale objevuje čím dál častěji právě u vyšších modelových řád a každý výrobce se snaží tuto koncepci ještě nějak vylepšit nebo upravit. Nejsem si ale jistý, jestli zrovna Cosmos s nějakou takovou inovací přichází.
V podstatě je princip takový, že dvojice ventilátorů nasaje vzduch přes boční perforaci, tlačí ho na pevné disky a druhou stranu zase vyšle ven. Funguje to spolehlivě a disky se zde mají jako v peřince. Nevýhoda je ale asi jasná – zbytečné ventilátory navíc, které vytvářejí hluk, apod. Na druhou stranu, tahle case není koncipována jako ultra tichá nebo pasivní, takže se spíše počítá s nasazením extrémně výkonných komponent a hluk od ventilátorů už pak bude stejně výrazný.
Co se týká samotných pozic, tak ty jsou totožné jako v horní části. Dvojice košů pojme vždy tři pevné disky, takže zbývá ještě dostatek místa pro průchod vzduchu. Upevnění šuplíků je pevné, díky dobře udělané pojistce, ale stejně bych zde raději viděl ocelové šuplíky a nějakou tu izolační gumu nebo pásku.
Před košem je pak instalován plastový box, do kterého jsou vloženy dva 120mm ventilátory značky CoolerMaster. Ty jsou překvapivě velmi tiché a je vidět, že si výrobce dal při výběru všech doplňků extra záležet. Přeci jen, jde o prémiovou case. Plastový box je samozřejmě odnímatelný, pokud se rozhodně nerozmazlovat disky a neofukovat je. Stejně tak je ale otevíratelný, aby bylo možné se k diskům vůbec dostat. K odjištění slouží plastová pojistka v přední části. Ventilátory jako takové, jsou v box jen nacvaknuté, takže jejich výměna nebo čištění je snadné. Je možné je i v případě potřeby otočit, aby foukaly na druhou stranu. Pozor ale na aerodynamický hluk. Celkově se mi zpracování této části case líbilo, i když je zde plast využit možná až v přílišném množství.
Zbytek spodní části skříně patří zdroji. Ten lze do case instalovat pouze jeden, ale i tak si myslím, že to bude stačit. Je pro něj připraven velice pevný trůn z ocelového plechu, který je z vrchní (kontaktní) části polepen slabým gumovým těsněním. Díky zmiňovanému trůnu, tedy distančnímu rámečku, je zdroj odsazen od spodní perforace a bez problémů si tak nasává vzduch. Je zde ale také eliminován aerodynamický hluk. S délkou zdroje pak problém rozhodně nebude. Díky jeho přesazení dozadu je pro něj vyhrazeno místo obrovské, takže pochybuji, že by se v tuto chvíli našel zdroj, který by nepasoval.
Okolo navíc zůstává dostatek prostorou, aby si majitel mohl pohrát s kabeláží. K tomuto účelu navíc slouží dvojice průchodek v mezistropě. Pokud totiž délka kabelů nedovolí cable-management okolo, bude nutné nainstalovat kabely přímo, skrze průchodky. Je prostě vidět, že výrobce myslel na většinu možných scénářů. Já osobně bych doporučoval s novou case pořídit i zdroj, který nabídne opravdu dlouhé kabely, protože by byl hřích nevyužít možností úpravy kabeláže, kterou disponuje model Cosmos II.
Interiér každopádně nabízí opravdu slušnou prostornost a především je v každém detailu vidět snaha o maximální praktičnost. Není to o vzhledu, protože case nemá okno a tak byla koncipována. Jedná se futuristicky vyhlížející case, ale především exteriérově, interiér má být o funkčnosti a ergonomii. A v tomto ohledu chválím a píši jedničku!
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
