PC je tu 30 let – vývoj skříní od žlutých krabic až ke šnekům | Kapitola 3
Seznam kapitol
Osobní počítač je tu s námi již 30 let. Za celou tuto dobu se stejně jako veškeré počítačové komponenty vyvíjí také plechové krabice, které to všechno drží pohromadě. Až poslední roky jsou ale pro tento segment poměrně výrazné – mění se barvy, použité materiály a hlavně tvary. Prošli jsme historií a zmapovali vývoj počítačových case až do dnešních dní.
BTX aneb BTXtower
Specifikaci ATX si prosadila v roce 1995 společnost Intel a stejná firma také přišla v roce 2004 se standardem BTX. Ten měl řešit především neduhy původního formátu v rámci efektivnosti chlazení, bohužel se ale už Intelu nepovedlo strhnout ostatní výrobce, aby přešly na výrobu základních desek tohoto typu. Základní deska pro BTX je totiž v podstatě zrcadlově otočená a rozložení jednotlivých součástek na layoutu je výhodnější pro chlazení.
Výrobci skříní v čele se společností ThermalTake na tento standard reagovali tak, že připravili pro již existující modely tzv. BTX packet. Ten bylo možné našroubovat na case na místo původního uchycení a využívat tak tento typ základní desky bez jakéhokoliv omezení. Počítačové skříně určené výhradně pro formát BTX se na trhu neobjevily takřka vůbec, takže přibližně jeden rok prodejů těchto komponent naznačil, že se jedná o slepou uličku a Intel s výrobou BTX desek skončil.
Počítač založený na BTX standardu od Fujitsu, příliš se ale neujal
Jak je tedy vidět v praxi, ne všechny pokusy o efektivnější rozložení komponent ve skříní, potažmo součástek na samotných komponentách, dojde úspěchu. BTX je dnes minulostí a tak se výrobci pokoušejí nějak lépe využívat standardu ATX. Z pohledu počítačových skříní se před několika lety objevil obdobný pokus, nazvaný jako fulltower, který už ale cestu k úspěchu zvládnul.
Full-tower
Na základě rostoucích požadavků trhu, tedy jak zákazníků, tak výrobců komponent, už stávající typy počítačových skříní nestačily. Teď mluvíme o době před několika lety, kdy se objevil první case, označovaný jako full-tower. Ten svojí konstrukcí značně vybočoval z řady konkurenčních produktů a konečně nabídl zákazníkovi to, co požadoval. Není sice nikde přesně uvedeno, který z výrobců na trh s prvním full-towerem přišel, ale pokud mě osobně paměť neklame, byl to CoolerMaster. I když o jisté pokusy tohoto typu se snažilo LianLi a možná i jiní výrobci.
Typické rozložení komponent ve full-tower case
A v čem že tkví originalita tohoto typu počítačové skříně? Nikoliv v exteriéru, protože ten je velmi podobný většině middle-towerů, jen snad někdy o několik centimetrů nabyla výška. Překvapení se totiž ukrývá uvnitř. Celá, do této doby typická konstrukce, se obměnila a ty nejpodstatnější komponenty mohou konečně dýchat.
Zvětšil se totiž prostor kolem základní desky, takže už není problém si pohrát s kabeláží nebo použít chladiče procesoru s obrovskými pasivy. Myšleno je na cablemanagement, takže nechybí řada otvorů v motherboard tray. Co je ale hlavní, změnilo se i těžiště skříně, protože napájecí zdroj má nyní svoje místo na podlaze skříně. A povětšinou je ještě osazen tak, aby měl vlastní airflow, tedy saje vzduch od podlahy case. Z tohoto logicky vyplývá, že i celková koncepce chlazení se změnila.
LianLi si ale full-tower vysvětlil po svém a dopadlo to takto
Povětšinou je totiž nutný ještě jeden přídavný ventilátor pro odsávání ohřátého vzduchu z case v horní nebo zadní části. Tento ventilátor se často přidával i do běžných middle-towerů, nicméně nebyl naprosto nutností. V tomto případě nutností skoro je, protože jej zdroj už nenahradí ani z části.
V současné době, tedy na přelomu roku 2011 a 2012, by se dalo mluvit o maximálním rozmachu skříní full-tower. V podstatě každý výrobce, který nabízí širší portfolio počítačových skříní, má alespoň jeden model, který je v tomto provedení. Zákazník si dnes může vybrat opravdu z nepřeberného množství skříní, které se mnohdy už ani neliší vnitřní konstrukcí, ale především svým designem.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
