PC je tu 30 let – vývoj skříní od žlutých krabic až ke šnekům
Seznam kapitol
Osobní počítač je tu s námi již 30 let. Za celou tuto dobu se stejně jako veškeré počítačové komponenty vyvíjí také plechové krabice, které to všechno drží pohromadě. Až poslední roky jsou ale pro tento segment poměrně výrazné – mění se barvy, použité materiály a hlavně tvary. Prošli jsme historií a zmapovali vývoj počítačových case až do dnešních dní.
Nebudeme zde polemizovat nad různými dohady, od kdy je možné považovat osobní počítač za osobní počítač. Počátkem dnešního článku je podzim roku 1981, kdy IBM ve spolupráci s Microsoftem představilo počítač IBM PC 5150 (mimochodem, jak Bill Gates k této spolupráci přišel hezky mapuje film Piráti ze Silicon Valley). Od tohoto okamžiku se začalo používat názvu „Personal Computer“, tedy „osobní počítač“. Je ale pravda, že takový Apple II byl také konstruován jako osobní počítač a vyroben byl dokonce o čtyři roky dříve, tedy v roce 1977. Ještě víc napřed byl Xerox s modelem Alto z roku 1973, od kterého Apple i Microsoft bohatě čerpali.
Někdy na konci 80. let 20. století se na stolech prvních uživatelů objevila slonovinově šedá souprava, kdy sice samotná case nepůsobila asi tím nejvýraznějším dojmem, ale v tento okamžik svět dostal první specifikaci typu počítačové skříně, tedy tzv. desktop.
Desktop
Označení „desktop“ pochází z anglického „na stole“, pokud využijeme volného překladu. Tato skříň dokáže pojmout veškeré komponenty, které jsou potřeba pro správný chod počítače, takže není třeba ničeho dalšího. V současnosti se desktopy využívají pro tzv. terminály, které však s tímto starším typem nemají takřka nic společného. Zároveň toto označení natolik zdomácnělo, že mnohdy se slovem desktop označovaly kompletní počítačové stanice.
IBM 5150 – takhle vypadala jedna z prvních desktop case
Pokud bych tento článek psal před cca deseti lety, asi by bylo možné uvést, že desktopy jsou nejrozšířenějším typem skříní na trhu a využívají se u všech typů stanic, ať v domácnosti nebo v kanceláři. Dnes už to ale neplatí a desktopy najdeme hlavně u tzv. HTPC, tedy počítačů pro domácí kina. Nutno uznat, že se k tomuto typu vrací i výrobci kancelářských strojů, protože desktop je možné příjemně umístit pod monitor, a ten tak zabírá poměrně málo místa.
Vnitřní uspořádání značně obyčejné, že?
Díky prostorově nenáročným LCD ale tato výhoda často už ztrácí smysl, jelikož desktop pak zabere jinak využitelné místo na stole. Relevance tohoto argumentu tak byla spíše v období CRT monitorů.
Standard IBM převzali později i další výrobci, jako např. HP nebo Dell. Díky integraci do výrobních programů největších výrobců se právě forma desktopu stala nejběžnější a udržela se až do konce 90. let. Troufám si tvrdit, že mnoho z vás měla doma svůj první počítač také právě v této skříni.
Už modernější ATX desktop (Intel Pentium III)
Když už jsme zmínili výhody typu desktop, je třeba také se zaměřit na nějakou tu nevýhodu. Ta je především v uložení desky, která leží na spodní části skříně, a tak se zde velmi dobře usazuje prach. U toweru se usazování prachu neobjevuje tak výrazně. Druhý problém je s koši pro mechaniky a disky, které je nutné povětšinou úplně demontovat, aby byla vůbec možná instalace desky nebo mechanik samotných. V případě desktopu se tedy nepředpokládá jakákoliv častější manipulace s komponenty.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
