Zakázková prácička – dvě skříně Battlefield přímo pro EA | Kapitola 5
Seznam kapitol
Na téma Battlefield 3 se dnes podíváme trochu jinak – nikoliv očima četaře Henryho Blackburna, ale mistra svářečky Stoobiho, který měl za úkol vyrobit pro Electronic Arts dvě skříně sloužící k prezentaci tohoto herního trháku. Projdeme si celou stavbu od náčrtků až po finální spuštění. Pohodlně se posaďte, tohle jen tak někde neuvidíte.
A co následovalo? Ano, opravdu se zdá, že case je takřka hotová, ale tato fáze je vlastně nejhorší, protože nejvýraznější prvky jsou kompletní a teď už zbývají jen detaily. Nejsou mnohdy ani vidět, přitom se nad nimi stráví hodiny práce.
Například uchycení bočních raketometů musí perfektně držet, aby raketomety nevibrovaly, a zároveň musí sloužit i jako zpevnění bočnice. To samé také zadní ochranný rám kolem držáku karet a I/O shield základní desky. Vše musí mít správný úhel a být přesně naohýbáno. Kdo někdy zkoušel ohýbat přesně kulatinu, ví, že to není zrovna nejjednodušší úkol.
Nicméně když se povedlo tyto detaily dořešit a všechny součásti držely pevně pohromadě, došlo na konečnou demontáž. Case bylo nutné opět rozebrat na jednotlivé díly, všechny šroubky a další spojovací materiál oddělit a díly popsat, aby se neztratily, jelikož následovalo lakování. Právě americká verze case BT01 byla pro mě dlouhou dobu takovým otazníkem, co se barvy týče. Řešili jsme to jak se zadavatelem, tak s několika odborníky přes vojenskou techniku.
Variant bylo hned několik, protože americká armáda využívá také několik stylů kamufláže. Dlouhou dobu se zvažovala varianta tzv. digitální kamufláže, samozřejmě v pouštní variantě. Jelikož ta se aplikuje spíše na uniformy, než na techniku, zvolena byla nakonec na první pohled nejjednodušší varianta, tedy jednolitá barva. Tu bylo ale nutné o to více patinovat, aby celek působil „špinavým“ a použitým dojmem. To se dle mého názoru celkem vydařilo. Hodnocení ale samozřejmě zůstává především na čtenářích, případně divácích, pokud jste některou z case viděli na akci pořádané společností EA.
Jelikož jsem byl odkázán pouze na vzorník RAL, padla volba na odstín 1014, který byl uveden v materiálech popisujících odstíny vojenské kamufláže. Nemohu tvrdit, že jde o originální odstín, nicméně např. modeláři jej jako náhradu používají velmi často. Předpokládám ale, že americká armáda má vlastní odstíny barev mimo spektrum RAL. Po výběru odstínu byla case převezena do firmy, která provádí pískování. Osobně sice disponuji piskovačkou, ale kompletní konstrukce je na moje poměry příliš velkým kusem železa, takže se pískovalo u profesionálů.
Výsledkem byla čistá ocel zbavená všech nátěrů, mastnoty apod. Prostě jednolitý kus oceli. Jelikož mi ale nebyl umožněn přístup v době, než došlo k lakování, nemohu nabídnout fotku, jak taková case vypadá. V téže firmě byla totiž následně aplikována speciální vypalovací základní barva a také práškový nástřik barevného odstínu. Výhoda je především v tom, že barva je neuvěřitelně odolná. Nehrozí tak třeba poškrábání. Samozřejmě prášek nedokáže nahradit běžné profi laky, které je možné vyleštit do zrcadlového lesku, pro potřeby case ve vojenské stylizaci je ale prášek naprosto ideální.
Po vypálení barvy se aplikovala ještě zmíněná patina. Volil jsem několik odstínů hnědé barvy, které korespondují s pouštní kamufláží, i když místy je použit i černý odstín. U této case jsem se nikde nesnažil odrýpávat barvu a zkoušet tak naznačit ještě výraznější stopy po použití. Je samozřejmě věcí názoru, zdali tato patina dostačuje.
Poslední fází byla už jen instalace hardware, což byla díky prostornému interiéru hračka. Základní deska byla uchycena během okamžiku, stejně tak napájecí zdroj, který je v tomto případě upevněn standardně dle specifikace ATX a slouží částečně jako závaží v zadní části, aby se case nepřevažovala dopředu. SSD disk a optická mechanika mají své místo v předním koši a troufám si tvrdit, že se podařilo poměrně úsporně upravit kabeláž, i když case nebyla primárně konstruována pro nějaký rozsáhlejší cablemanagement.
Takto nějak probíhala výroba case s označením BT01, která v maximální míře zachovává standardní ATX konstrukci. Druhý kousek už tak konzervativní není, a to jak koncepčně, tak prostorově. Pojďme tedy i na něj.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
