Bezpáteřní obr Enermax SpineRex – krok z cesty | Kapitola 6
Seznam kapitol
Po výborných skříních Enermax Clipeus a Hoplite prošel redakčním testem i největší model tohoto výrobce. Nejde sice o úplnou novinku, nicméně z papírových údajů nám přišel SpineRex jako velmi zajímavá case a hned jsme po ní skočili. Po testu už tak nadšení nejsme – kdepak, tudy cesta nepovede. Jedině po snížení ceny.
Co se týká interiéru, tak ten je samozřejmě velmi prostorný, bohužel ale i přes rozměry skříně nabídne několik detailů, které bych hodnotil spíše negativně. V první řadě je třeba zmínit, že rozložení je v podstatě standardní, pouze zdroj si našel svoje umístění ve spodní části.
O jeho pozici jsme už mluvili v rámci interiéru, ale zde se můžeme podívat ještě na zpracování vnitřního uchycení. Je zde totiž viděl plastový prachový filtr, který se tím pádem bude poměrně složitě čistit. Pro jeho demontáž je totiž nutné demontovat i zdroj. Proč tuto koncepci Enermax použil ale absolutně nechápu. Výhodou je snad jen to, že filtr nijak nevibruje.
Prachový filtr je dostupný až po demontáži zdroje.
Zdroj sám o sobě je v zadní části přišroubován a ještě od podlahy podepřen čtveřicí gumových podložek. Ty jsou velmi masivní a přesně vyrobené, takže zdroj se opravdu nemůže hnout. Navíc tím vzniká distanční prostor pro sání vzduchu, takže toto řešení je jednoduché a přitom funkční, není tedy co vytýkat. Jiný otvor v podlaze není, což je nesporně výhoda.
Horní ani zadní pozice nejsou v základu osazeny ventilátorem
Základní deska je standardně umístěna v zadní části, bohužel ale až zbytečně vysoko. Na to, že se jedná o big-tower a je zde tedy dostatek prostoru, výrobce desku uložil až k hornímu okraji. Mezi deskou a zdrojem tak vzniká mezera cca. 7cm, který najde asi jen těžko využití. Připadá mi to škoda především z toho důvodu, že kdyby se základní deska posunula třeba jen o 4cm níže, mohl by se nahoru upevnit např. výměník vodního chlazení. Takhle budete mít možná problémy i s rozměrnějšími vzduchovými chladiči.
Motherboart tray je vyroben z jednoho kusu plechu, ale dost výrazně prolisovávaný, což napovídá použití slabších materiálů. Platí zde tedy totéž, co v případě bočnic, tedy tloušťka je sice 1mm, ale včetně oboustranného lakování. Distanční sloupky jsou již nainstalovány, takže manipulace s hardware je pak velmi jednoduchá. Rozhodně je potěšující použití odnímatelných záslepek, nikoliv vylamovacích. Naprosto mě ale zklamaly možnost cablemanagementu. Tray nenabízí absolutně žádné otvory pro zavedení kabeláže za desku, pouze několik vylisovaných oček sloužících plastovým sponkám pro upnutí.
Co je ale nejhorší, on ani za motherboard tray není žádný prostor. Moderní skříně už nechávají distanční prostor 20-30mm, zde jsem naměřil sotva 10mm, což je tedy nedostatečné a jen těžko by se zde vedlo množství kabeláže, které člověk potřebuje schovat, pokud si chce s kabeláží celkově více pohrát.
Za základní deskou není takřka žádný prostor pro kabely
Dva otvory jsou ale přeci jen vyřezány před základní deskou, bohužel ani ty nejsou příliš použitelné právě z důvodu, který jsem popsal výše. Nějak mi nejde na rozum, jak mohl výrobce představit poměrně povedené middle-towery a následně nabídnout zákazníkům big-tower, který veškeré kladné funkcionality degraduje – a to vše za vyšší cenu.
Zbývá ještě zmínit horní perforaci, kam je možné upevnit dva ventilátory max. rozměrů 140mm. Opravdu mě ale mrzí, že zde není prostor pro výměník vodního chlazení, protože case větších rozměrů, jakou právě SpineRex je, by byla pro tyto potřeby ideální. Pokud byste se do něj přeci jen snažili vodní chlazení vměstnat, jedině snad do interiéru nad zdroj, což rozhodně není ideální uložení. Rozložení interiéru tedy u této case považuji za naprosto nevyhovující a neadekvátní rozměrům a především pak ceně. To už ale zasahuji spíše do hodnocení, takže zpět k interiéru.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
