Bezpáteřní obr Enermax SpineRex – krok z cesty | Kapitola 3
Seznam kapitol
Po výborných skříních Enermax Clipeus a Hoplite prošel redakčním testem i největší model tohoto výrobce. Nejde sice o úplnou novinku, nicméně z papírových údajů nám přišel SpineRex jako velmi zajímavá case a hned jsme po ní skočili. Po testu už tak nadšení nejsme – kdepak, tudy cesta nepovede. Jedině po snížení ceny.
Zajímavé provedení však začíná hned nad poslední záslepkou. Zde se totiž začíná panel ostře sklápět a právě tuto plochu na nezávislém místě proti čelnímu i hornímu panelu využil pro ovládací prvky. Při pravém okraji tak nalezneme výrazné a masivní POWER tlačítko. To bohužel působí sice funkčním, ale levným dojmem, protože jde o obyčejný plastový výlisek. Dojem se trochu napraví po zapnutí počítače, kdy se symbol rozsvítí modře. Od tlačítka reset a indikační LED aktivity disku na levé straně jej odděluje výrazně zářící logo výrobce, které je vyfrézované na hliníkovém plíšku. A dalo by se říci, že se jedná o nejelegantnější prvek skříně.
Horní panel nabídne poličku pro externí disk
Tento ovládací panel na rovném kusu plastu mi rozhodně nepřipadá zrovna nápaditě zpracovaný a už vůbec ne odpovídající skříni za tři tisíce. Trochu to však napravuje hned následující polička pro externí disk, která je přímo spojená s konektory stropního dílu. Jednoduchý prvek plastové poličky se zdá být také jakýmsi módním hitem, obzvláště pak v kombinaci s konektorem USB 3.0. I ten se ale samozřejmě Enermaxu povedlo na panel integrovat.
Nechybí ani USB 3.0, i když pouze jeden konektor
Poličku samotnou ale rozhodně nekritizuje, jedná se o praktickou věc, dvojnásob u case, které nemají jednoduchý plechový kryt stropu skříně. Polička je navíc dostatečně hluboká, takže se není třeba být ani vypadnutí disku nebo jiných drobností na zem. I co se týká konektivity, tak se SpineRex pochlapil. Mimo již zmiňovaného jednoho konektoru USB 3.0 nabídne další tři ve starší specifikaci 2.0. Pak samozřejmě HD audio konektory a nakonec ještě eSATA, takže si vybere jistě naprosto každý.
Lem horního krytu je plastový a naznačuje jakési prohlubně, která nemají ale žádnou funkci a v budoucnu budou sloužit leda tak jako lapače prachu. Ještě bych tento tvar pochopil na předním panelu, ale proč něco tak nepraktického výrobce aplikoval na horní díl?
O poznání praktičtější, hezčí a také funkčnější je ale žebrování pokrývající zbývající část horního panelu. Ty už na první pohled slouží především pro odvod teplého vzduchu z case, protože pokud se dobře podíváte, pod plastem vidíte perforovaný plech. Výrobce do tohoto prvku ale ukryl poměrně zajímavou a vtipně řešenou vychytávku.
Prostupnost perforace je možné nastavit plynule, nebo úplně uzavřít
Když totiž na žebra přitlačíte směrem dopředu, začne se jejich horní část posouvat. Tímto způsobem je možné regulovat štěrbiny pro odvod vzduchu. Samozřejmě je možné tyto otvory uzavřít úplně, přitom ale tvarování žeber zůstává stejné. Viz fotografie. Z tohoto prvku jsem byl opravdu nadšený a uměl bych si podobnou aplikaci představit i na více místech na case – zákazník by si pak sám zvolil, jaký airflow bude požadovat a především, jaký bude pro jeho komponenty nejlepší.
O to více mě při zjištění této funkcionality mrzelo, že něco takového nenajdeme i na předním panelu. Navíc by i přední žebrování lépe ladilo s celkovým designem skříně. Ale třeba se něčeho podobného dočkáme v nějaké další verzi této case.
Zadní díl se žebrováním je samozřejmě možné také úplně demontovat, abychom se dostali do prostoru mezi strop šasi a plasty. Přímo do tohoto prostoru je totiž možné instalovat dva 92/120/140mm ventilátory, takže vám nebudou překážet v interiéru skříně. K demontáži postačí odšroubovat dva křížové šrouby.
To je z horního krytu asi vše. Co se týká kvality plastů, tak ta je nadprůměrná, o tom nelze pochybovat a navíc na matném povrchu nebudou vidět otisky prstů, takže za použitý materiál jednoznačně hodnotím kladně. Teď už ale k bočnicím.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
