Xigmatek Elysium – obr pro fajnšmekry, žádná „Čína“ | Kapitola 2
Seznam kapitol
Společnost Xigmatek je výrobcem, který nepatří k nejznámějším, a když už, tak v segmentu chladičů a ventilátorů. Méně lidí už ale ví, že vyrábí také počítačové skříně a jednu dokonce extrémních rozměrů. Nám se jí povedlo zajistit k recenzi, takže dnešní stránky budou věnovány monstru označovanému Elysium.
Xigmatek Elysium je skříní, která jde v rámci designu cestou nejmenšího odporu. Přesto ale vůbec nevypadá zle, dalo by se říci, že pro někoho i skvěle, a přitom hlavním aspektem, který konstruktéři řešili, byla použitelnost a praktičnost. To vše ale s vědomím obrovských rozměrů, protože cílovou skupinou nejsou zákazníci se standardním domácím počítačem, ale extrémisté, kteří požadují nejvýkonnější komponenty a nechtějí dělat kompromisy.
Celá case je opravdu obrovská, my jsme k testu měli verzi s oknem
Teď je ale samozřejmě otázka, zdali dokáže Xigmatek těmto požadavkům dostát. A to především po kvalitativní stránce. Musím se ale přiznat, že naše volba padla na variantu skříně, která je vzhledově asi nejvýraznější. Obsahuje totiž prosklenou bočnici a také barevné provedení není úplně nenápadné. Přední stříbrné hliníkové profily totiž jen tak nepřehlédnete. Kdo chce decentní funkčnost, zvolí asi raději model bez čiré bočnice a v černém provedení, díky čemuž ještě ušetří nějakých 350 Kč.
Co uvidíte asi většinu času, pokud si tuto case pořídíte, bude čelní panel, proto se na něj podíváme pěkně podrobně. Panel je v základu vyroben z plastu, ale při prvním pohledu nic moc plastové neuvidíte. Dominantní zde jsou totiž především hliníkové proužky po bocích. Ty jsou také jediným prvkem, který mění barvu dle varianty case, kterou zvolíte. My jsme k testu měli k dispozici stříbrnou, která je už na první pohled výraznější a pro leckoho asi atraktivnější. Více totiž vystupuje kartáčovaný povrch.
Hliníkové profily na předním panelu vypadají velmi dobře
Je možné ale zvolit i černou variantu, která se pak bude více ztrácet v přítomnosti černého perforovaného plechu, z nějž jsou vyrobeny záslepky velikosti 5,25“. Čistou línii okrajových hliníkových pásů narušují snad jen pravidelně umístěné hlavičky imbusových šroubů, které dodávají celku takový industriální nádech. Nemohu říct, že by mi zde vadily, ale kdyby výrobce nechal pouze čistou linku, asi by to vypadalo lépe. Tím dalším, co se podařilo vměstnat do prostoru hliníkových lamel, jsou dvě indikační LED (power + aktivita HDD). Provedení však působí velmi luxusním dojmem.
O 5,25“ záslepkách jsem se již zmínil. Přehlédnout je v podstatě nelze, protože jich na čelním panelu najdeme hned tucet. To je číslo opravdu nadstandardní i pro takové case, jako je ThermalTake Spedo nebo Armor. Ty sice vycházejí z podobné konstrukce, ale 5,25“ pozic nabídnou maximálně 7. Co si ale budeme povídat, kdo by využil tolik 5,25“ pozic. Právě zmiňované ThermaTake skříně mají napevno využité minimálně tři pozice pro disky. Xigmatek je v tomto o něco variabilnější, takže umožňuje koše na disky umístit dle potřeby, ale opět si jeden koš zabere tři 5,25“ pozice. V základním setu jsou dodávány „pouze“ dva tyto boxy.
Záslepky jsou ale v podstatě jednoduše naohýbány, takže nečekejte kdovíjak exkluzivní novátorství. Pochválit ale musím jejich osazení tkaninou, která by měla bránit vstupu nečistot dále do útrob skříně. Důvodem, proč jsou všechny perforované, je především zmiňovaná variabilita košů na disky, které jsou osazeny 120mm ventilátory v přední části. Perforace je zde tedy proto, aby měly kde nasávat chladný vzduch. Už toto napovídá, že se bude jednat spíše o vzdušnější case a na nějaké odhlučnění může člověk rovnou zapomenout.
Jak jste si asi možná na fotografiích všimli, tak jednu ze záslepek ozvláštňuje ještě logo výrobce – tedy výrazný stříbrný nápis „Xigmatek“. To je také jediné místo, kde se s označením setkáte. A to by k naprosto rovnému čelnímu panelu bylo asi vše. Boční hrany jsou čistě plastové (matný černý plast), takže nečekejte žádný exkluzivní vzhled.
Panel lze také velmi jednoduše demontovat. Není nijak přišroubovaný, takže stačí jen tahem vycvaknout šest upínacích trnů. Demontáž je v podstatě nutností při jakékoliv manipulaci s diskovými koši, ale také v případě výměny optické mechaniky apod. Časem bych se tedy asi trochu bál opotřebení uchycení, načež by mohl čelní panel vibrovat.
Při vnitřním pohledu se v podstatě neobjevuje nic atypického, pouze je vidět síťka sloužící jako prachový filtr v jednotlivých záslepkách. Jinak se ale jedná o otevřený prostor.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
