Exkluzivní zakázka – server do racku s vodním chlazením | Kapitola 8
Seznam kapitol
Servery nejsou úplně parketou, po které bychom na našem webu klouzali příliš často. Teď ale zrovna taková chvíle přichází – dnešní článek je kompletně o stavbě 2U serveru pro virtualizaci s originálním systémem chlazení. Zákazník se rozhodl pro alternativní řešení a přál si chladit jej vodou. Jak něco takového může vůbec vypadat?
Hned na úvod řeknu, že testy byly prováděny v jiné místnosti, než bude rack v praxi zapojen. Nebyla tedy přítomna klimatizace a teplota vzduchu v místnosti byla na 18°C.
První, co následovalo po spuštění, bylo tedy naměření teplot v idle. Musím říct, že při daných podmínkách mám pocit, že teploty jsou celkem zajímavé. Hlavně tedy u teplot naměřených při zátěži. Systém totiž běžel několik hodin v plné zátěži, abych zjistil alespoň orientační teplotu, na kterou jsou jednotlivá jádra schopna se dostat. Samozřejmě v reálném provozu to bude trochu jiné, protože nejenom, že bude systém běžet nepřetržitě, a tak se časem projeví zanesení prachem apod., ale především bude fungovat klimatizace, která bude udržovat teplotu v místnosti na přijatelnější a stabilnější hodnotě.
Naměřené teploty shrnuje následující tabulka. Bral jsem v potaz nejenom hodnoty uváděné čidly na jednotlivých jádrech, ale snažil jsem se i přihlížet k hodnotě teploty naměřené infračerveným teploměrem na bloku. Ještě je třeba navíc zmínit OC, při kterém bude systém dlouhodobě provozován. Z defaultních 3,2 GHz se totiž povedlo dostat na velice stabilních 4,95 GHz. Procesory by jistě zvládly i vyšší frekvenci, ale požadavkem byla 100% stabilita pro dlouhodobý provoz, proto byla zvolena tato frekvence. Všechny testy označené „OC“ jsou tedy prováděny na této frekvenci.
Druhý v pořadí byl test hlučnosti. Ten je sice v tuto chvíli poměrně nevýznamný, protože hlučnost se zde opravdu neřešila, ale pro zajímavost jsem jej zkusil. Test probíhal po dobu 10 minut a snímač byl umístěn cca 50 cm od racku, aby byla nasimulována reálná situace. Naměřené hodnoty pak simuluje graf níže.
Když budu pátrat po příčinách hluku, tak logicky je tím nejhorším chlazení napájecích zdrojů. 40mm ventilátory vydávají opravdu otřesný zvuk a nebýt jich, tak je celý systém poměrně dost tichý. Ventilátory na výměníku mají slušnou hlučnost i při plné zátěži, takže zde opravdu nemohu nic vytýkat a jiné aktivní chlazení v počítači vlastně není.
Testy grafické karty mi přišly v tomto případě opravdu zbytečné, takže jsem se zaměřil na CPU. Volba padla na benchmark Cinebench, 3Dmark Vantage a pak jsem zkoušel ještě Prime 3.0. Konkrétně u něj však došlo k nepochopitelným problémům a nedostal jsem se k výsledku. Ani na default, ani při přetaktování. Ostatní výsledky shrnuje tabulka.
Za standardní testy pak považuji test spotřeby a teploty vody. Spotřeba mě poměrně příjemně překvapila, protože jsem původně čekal vyšší hodnoty. V idle se hodnota ustálila kolem 300 W a při plné zátěži vzrostla v podstatě na dvojnásobek. Výrazněji se projevilo až přetaktování, které ještě navýšilo spotřebu o nějakých 200 W. I tak si ale myslím, že se jedná o hodnoty více než přívětivé.
Teplota vody byla měřena infračerveným teploměrem a jedná se o průměrnou teplotu vypočtenou z cca deseti různých teplot naměřených v průběhu testování.
To by bylo k testování asi vše. Testy jsou provedeny spíše jednodušeji, protože primárním tématem tohoto článku bylo atypické řešení chlazení serveru. Kdo totiž může dnes ve firmě říci, že má vodou chlazený server?
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
