Test skříně Enermax Hoplite – inovátor, ale s kompromisy | Kapitola 7
Seznam kapitol
Druhý článek věnovaný novince od firmy Enermax nesoucí označení Hoplite nabídne nemalá překvapení v podobě zajímavých funkcí. Výrobce na něj nasadil taktéž velmi zajímavou cenu, ale otázkou je, jaké bude kompletní zpracování. Pojďme se podívat podrobněji, abychom zjistili, jestli před námi není třeba budoucí prodejní šampión.
Nic tedy nebrání instalaci komponent do tohoto černého zbrojnoše. Vše pasuje velmi přesně a neměl jsem problém s jakoukoliv komponentou. Většinu lidí bude jistě zajímat maximální možná délka grafické karty, kterou do modelu Hoplite dostanete. Ta se liší dle pořízeného modelu, nicméně do dnes testované verze A3220 se vejde karta o délce 315 mm, stejně tak do modelu A3221. Pokud zvolíte model A3222, tak se maximální délka karty prodlouží na 330 mm, ale to pouze pro kartu ve vyšší PCI-E pozici. Jakmile budete chtít zapojit karty např. do SLI, tak spodní karta už bude omezena na pouhých 295 mm. Dle toho tedy doporučuji volit už i model case.
Instalace komponent je snadná a case se poté dost zpevní, prostoru je opravdu dostatek
V okamžiku instalace zdroje mi upřímně chyběla jakákoliv izolace na dně case, respektive na všech dotykových plochách. Pokud se totiž ventilátor PSU roztočí více, je rozvibrování měkčí šasi cítit. Naopak více než luxusní je instalace 3,5“ disku do spodních šuplíků. To je opravdu příjemné. Vnitřní pozice jsem v tuto chvíli považoval za naprosto zbytečné a dalo by se říci, že sloužili opravdu jen pro zpevnění konstrukce.
Teplotní testy
Testy byly prováděny opět na totožné sestavě, jako v případě modelu Clipeus a i předešlých case, takže srovnání je bez problémů možné. Zde tedy konfigurace sestavy:
V dalším grafu je naznačeno právě srovnání s dříve testovanými case, kde se Hoplite řadí do lepšího průměru. Naměřené teploty budou vždy ovlivněny jak směrem airflow a v základu osazenými ventilátory a chladiči, tak také na použitých komponentách.
Následující tabulka už jen shrnuje veškeré teploty, které jsem na požadovaných místech naměřil. V podstatě je naznačen fakt, že case je větrána poměrně dobře a žádná z komponent se výrazněji nepřehřívá. Zároveň ale musím upozornit, že testování probíhalo za použití pouze standardně dodávaných case, takže žádná z dalších pozic uvnitř case nebyla osazena ventilátorem.
Vše ještě doplňuje grafické znázornění naměřených teplot, to jen pro přehlednost:
Airflow
U takto perforované case se v podstatě o standardním airflow ani nedá mluvit. I přesto je zde několik variant a vždy bude záležet na počtu osazených ventilátorů a jejich nasměrování. Pokud však vezmeme v úvahu pouze standardně dodávané ventilátory, tak je hlavní tlak sání vepředu, kde je vzduch tlačen na pevné disky. Hlavní odsávání je na pozici procesoru a to směrem dozadu.
Horní perforace slouží pouze jako samovolný odtah teplého vzduchu a osazení jedné z těchto pozic by usměrnilo ohřátý vzduch více směrem nahoru. Zdroj jsem měl v pozici samostatného airflow, takže do vnitřního oběhu nezasahoval.
Výrazný vliv má i pravé bočnice, kde by se o zanedbatelné perforaci mluvit jednoduše nedalo. I přes to všechno jsem neměl pocit, že by nějak výrazněji negativně tato perforace narušovala vnitřní tok vzduchu. Ale těžko se to hodnotí, když na tomto modelu je opravdu perforováno skoro vše.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
