Test skříně Enermax Hoplite – inovátor, ale s kompromisy | Kapitola 4
Seznam kapitol
Druhý článek věnovaný novince od firmy Enermax nesoucí označení Hoplite nabídne nemalá překvapení v podobě zajímavých funkcí. Výrobce na něj nasadil taktéž velmi zajímavou cenu, ale otázkou je, jaké bude kompletní zpracování. Pojďme se podívat podrobněji, abychom zjistili, jestli před námi není třeba budoucí prodejní šampión.
Záměrně jsem přeskočil podivně vypadající „propadlo“ mezi ovládacím panelem a perforací. Zde je totiž schovaná další ze zajímavých funkcí modelu Enermax Hoplite. Tou je opravdu externí pozice pro pevné disky a to jak velikosti 3,5“ a dokonce i 2,5“ – samozřejmě se standardními konektory. Pokud tedy vlastníte 2,5“ SATA s microSATA konektorem, tak máte smůlu.
Toto "propadlo" slouží pro rychlé připojení 2,5 / 3,5" disků (samozřejmě SATA) a to opět klidně za chodu
I tato pozice funguje jako HOTswap, takže můžete disky zapojovat a odpojovat za chodu systému. Kvůli konstrukci celé pozice bych to ale příliš nedoporučoval, tedy určitě ne zapojování. Pokud totiž odklopíme dvířka a podíváme se dovnitř, zjistíme, že zde není žádné olemování, které by dokázalo disk navést přesně na konektor. Díky tomu je šance trefit disk napoprvé přímo na konektor skoro mizivá a lze ji označit za náhodu. Navíc konstrukce SATA konektoru zase není tak festovní, aby dovolovala nějaké násilnější zacházení nebo nepřesné nasazování. Doporučuji tedy opravdu opatrně.
SATA konektor pro napojení disku v detailu
Samozřejmě i zde může nastat problém s kompatibilitou některých disků, ale o tom už jsem mluvil u předešlých pozic. Celkově se mi tato pozice docela dost zamlouvá, protože v případě, že se často „hrabete“ v PC a potřebujete jen rychle připojit disk a něco nakopírovat, není v tomto případě nutné ani sundat bočnici, prostě jen zasunete disk a fungujete. Pro dlouhodobější provoz to ale není, přeci jen, trčící disk z vrchní části case není zrovna bezpečné umístění.
A ilustrační ukázka vložení 2,5" disku (zdroj: enermax.com)
I přes všechny nedostatky je to velmi zajímavý nápad, který zase není tak finančně náročný pro výrobce a jistě se najde mnoho zákazníků, kteří tyto možnosti ocení. Jen by to chtělo „opravit“ možnosti zasouvání, aby byl disk veden správně do dané pozice.
Pro montážní účely je samozřejmě první plastový díl demontovatelný a to dokonce velmi jednoduše. Stačí jen v zadní části odšroubovat dvojici šroubků, které mají hlavičku osazenou ručním uchycením, a pak už jen o 10 mm zasunout dílec dozadu a zvednout. Díky tomu se nám naskytne pohled na pozice pro ventilátory, konektor pro připojení disků a vedení kabeláže od ovládacího panelu.
Materiál použitý na šasi je pouze 0,6mm a je to málo, což je znát...
Díky poměrně rozumnému umístění pozic pro ventilátory je možné zde i integrovat vodní chlazení, respektive nějaký slabší výměník. Dva ventilátory by se jistě pod kryt vešly. Navíc otvory na šroubky počítají i s možností osazení dvěma 140mm ventilátory, ale u krajů bude problém s krycím plechem, takže osobně bych asi zůstal u 120mm verzí.
Prachový filtr horních pozic pro ventilátory není vyjímatelný, jeho čištění bude tedy složitější
Horní kryt je z vnitřní strany pod perforací ještě opatřen prachovým filtrem, bohužel ale neodnímatelným, takže čistit jej bude o poznání horší, než třeba u čelního panelu. A to nemluvě o faktu, že pod filtrem je ještě jedna hrubší perforace z plastu, která má pravděpodobně zajišťovat vyšší pevnost celého dílu, ale zbytečně tlumí průchodu vzduchu.
Co mě docela zklamalo, byl první kontakt s šasi této case právě v místě pozic pro horní ventilátory. Plech je to opravdu velmi slabý a díky absenci jakéhokoliv profilování se výrazně prohýbal i při nepatrné tlaku. Pokud ale přišroubujete ventilátory, tak se vše rapidně zpevní, takže toto rozhodně nepovažuji za vyložený nedostatek, spíše upozorňuji, že materiál využitý na šasi nepatří k těm nejsilnějším – je to obyčejný 0,6mm plech s práškovým nástřikem.
Po horním panelu se plynule přesuneme k bočnicím. Ty u Hoplite zase nejsou tak úplně standardní. Obě jsou totiž výrazně (cca. 10mm) vypouklé, čímž dojde nejenom k jejich zpevnění, ale především tím získáme větší prostor uvnitř case. V rámci pravé bočnice je to prostor pro vedení kabeláže, u levé bočnice je to prostor pro instalaci vyššího chladiče procesoru. Jinak se ale zasunují do drážek, jak to známe z většiny skříní, a pevné zajištění zaručuje dvojice šroubků v zadní části.
Je libo 2× 120mm a nebo 1× 180mm v bočnici? Není problém...
Musím si postěžovat, že hlavně u levé bočnice mi chybělo madlo (nebo alespoň výlisek) pro snadnější vytahování bočnice. Levá bočnice pak navíc skýtá rozsáhlou perforaci, která je navíc opatřena otvory pro montáž bočních ventilátorů. A jsou tu dvě varianty, buď 2× 120mm a nebo 1× 180mm. Rozhodně ale počítejte s tím, že pokud nějaký ventilátor do těchto pozic nainstalujete, snížíte si tak maximální výšku chladiče procesoru. Pokud budu uvažovat standardní 25mm tloušťku ventilátoru, tak na místo 178mm budete mít jen 153mm. Doporučuji tedy srovnávat varianty. Rozhodně ale šířka case patří spíše k lepšímu standardu i právě díky vypouklým bočnicím.
Bočnice nijak nerezonují a působí opravdu velmi pevně díky profilování, takže nemohu mít výtku, jen snad kdyby bylo možné perforaci i nějakým způsobem zadělat. To už by ale asi člověk chtěl za ty peníze moc. Stylem zpracování mi k designu skříně tato perforace naprosto perfektně sedí.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
