CoolerMaster Elite 430 - hodně muziky za málo peněz

Představte si, že potřebujete cenově dostupnou case, která bude mít navíc kvality vyšší třídy. Nemusíte si to představovat? Je to ukázková situace každé nové sestavy, kterou stavíte? Tak dnes tu máme jednoho z velkých adeptů na úspěch – CoolerMaster Elite 430. Skříň za tisíc korun, která převálcuje i dražší konkurenci.

Reklama

Společnost CoolerMaster již opravdu nemusím představovat, toho jsem si naprosto vědom. Před časem jsme tu totiž od nich měli model Sileo 500, který taktéž za výbornou cenu nabízel více, než by si člověk mohl přát. I když to samozřejmě říkám s nadhledem, jelikož člověk je tvor vždy nespokojený, takže i kdyby nám někdo nabízel LianLi nejvyšší třídy za 1500,-Kč, tak stejně chyby najdeme, ale to už jsme někde jinde.

CoolerMaster Elite 430 - hodně muziky za málo peněz

Situace na trhu je dnes taková, že když si připravíte nějakých 600-700,-Kč, tak dostanete sice kompletní, ale jinak naprosto příšerně zpracovanou case, však nebojte. Test jedné takové krasavice chystáme. Pokud jdete touto cestou, kdy za case ušetříte opravdu v maximální možné míře, tak ano, budete mít počítač, který drží pohromadě, ale opravdu nic víc, možná ještě o něco míň. Taková skříň začne za čas celá vibrovat, pokud už to nedělá od výroby, apod.

A pak je tu jakási střední nižší třída, pokud to tak mohu nazvat, kam bych osobně řadil právě skříně společnosti CoolerMaster ze série Elite. Však věřím, že mnoho z vás má některý z modelů doma, hlavně modelovou řadu 33x. To jsou skříně, které jsou rozhodně kvalitnější, o tom se nedá pochybovat. I v rámci příslušenství dokonce najdete i např. ruční šrouby na bočnicích nebo nějaký ten přídavný ventilátor. Ale rozdíl je znát opravdu hlavně na kvalitě zpracování.

A pak je tu poslední případ této série a cenové kategorie, kdy jste vlastně příjemně překvapeni nějakou výjimkou. Tu si pro nás připravil právě model 430 z již zmiňované série, který zase není na trhu tak dlouho, ale nějaký pátek už to bude. Nám se však podařilo jej k testu sehnat až nyní, takže co je tak překvapujícího na modelu 430? To si povíme na následujících stranách.

Pojďme tedy v první řadě na specifikaci tohoto modelu, která ale pravděpodobně zatím nijak výjimečně vypadat nebude. Ale i přesto ji vynechat nemůžeme:

Jak je vidno, tak hmotnost 4,7kg zatím nevypadá až tak světoborně, přeci jen, podobnou váhu mají spíše ty obyčejnější skříně, ale i přesto při pohledu na krabici, kterou si nesete z obchodu, už něco napovídá, že se nebude jednat zrovna o základní model. Krabice samotná však nijak ze stylu CoolerMaster nevybočuje, ba naopak. Opět tu máme příjemnou kombinaci fialové a bílé barvy na potištěné kartonové krabici, kde si můžeme prohlédnout nejenom fotografie skříně, ale samozřejmě i specifikaci.

Balení je pro CoolerMaster naprosto typické.

Po rozbalení ihned vidíte čelní panel skříně, který vykukuje přes průhledný igelit. O ochranu před poškození při přepravě se stará dvojice polystyrenových výlisků, však to už známe, takže nemusím myslím tak důkladně opakovat. Jakmile však case vyndáte ze krabice, tak vás budou překvapovat jen samé příjemné detaily, které bych já osobně u skříně za 1000,-Kč nečekal. Pojďme se na ně tedy podívat.

Pokud se na této stránce máme bavit o exteriéru, tak opravdu nelze říci nic jiného, než černočerná tma. Model Elite 430 je absolutně zahalen do černé barvy a z ní vystupuje snad jen decentní logo výrobce na agresivně vyhlížejícím předním panelu.

Kompletně černé provedení vypadá velmi atraktivně.

Tím by jsme také měli začít. Je vyroben z velmi kvalitního ABS plastu a osobně říkám, že jsem takto kvalitní odlitek již dlouho neviděl. Navíc barevnost je perfektně sladěná i s bočnicemi, takže se nestane, že by čelní panel nějak barevně vystupoval oproti zbytku skříně. I když se jedná o plast, tak na mě na první pohled působil tak kvalitně, že jsem si musel opravdu sáhnout a potvrdit, že se nejedná o eloxovaný hliník.

Design je však dosti specifický a nemusí se líbit každému, oproti minule testovanému modelu Sileo 500, který byl až možná příliš uhlazený a decentní, vyhlíží „430tka“ dosti agresivně. Co však musím jen a jen chválit, je čelní perforace, která konečně nebrání průtoku vzduchu, jelikož je dosti hrubá a zároveň celé 4cm předsazena od lopatek ventilátoru. Díky tomu se nádherně zamezí vzniku aerodynamickému hluku.

Perforované čelo s prachovým filtrem - povedené řešení.

První nadšení je však v zápětí uhašeno zjištěním, že těsně před lopatkami ventilátoru se nachází ještě druhá perforace (respektive třetí), která je sice také hrubšího charakteru, ale už zde může vznikat právě nechtěný hluk. Nezbývá tedy, než poradit případným zájemcům, aby sáhli po přímé brusce nebo podobném nástroji a tuto perforací odstranili.

Jen je škoda další zbytečné perforace před ventilátorem.

Záměrně jsem zmínil slovo třetí perforace, jelikož nesmím zapomenout na jemně perforovaný plech, jež je usazen těsně pod čelním panelem, respektive v něm a který má sloužit jako prachový filtr. A věřte, že opravdu funguje, větší chuchvalce prachu naprosto bez potíží zachytí, ale jeho čištění je trošku problematičtější. Musíte sundat celý čelní panel a následně ještě tento plech odejmout z plastu. K tomu je zapotřebí šroubovák, jelikož perforovaný plech drží na čtveřici křížových šroubků.

Je tedy na Vás, zdali tuto perforaci a zároveň prachový filtr necháte, anebo jej odejmete rovnou, pak se ale připravte na větší nánosy prachu uvnitř case. Abych se ale vrátil zpět k čelnímu panelu, tak nad perforací se již pyšní zmiňované logo výrobce vyrobené z hliníku. Tvar celého plastového čela však nevím, jak bych popsal, nebo k čemu přirovnat. Nejlepší bude asi opravdu pohled přímo na fotografii.

Tlačítka mě osobně ale příliš neoslovily...:(

Následují konečně také pozice pro mechaniky, které všechny jistě zajímají. Ty 3,5“ se nachází přímo nad logem, ale jsou oproti němu asi o centimetr zapuštěny. Co však zapuštěno není, je dvojice tlačítek na levé straně čelního panelu a dvojice indikačních LED na opačné straně. Tlačítka jsou sice plastová, ale pochromována do černého chromu a navíc s vyfrézovaným znakem, takže je bez problémů nahmatáte i v noci. I když je fakt, že kdyby indikační diody byly přímo umístěny v nich, bylo by to ještě lepší.

Diody jsou však přesně na druhé straně. Jedna je samozřejmě naznačení spuštění a druhá indikuje aktivitu disku – co jiného také, že? Obě jsou modré barvy a nemohu říct, že by působily nějak hodně rušivě, ale modrá barva je pro mě celkově poměrně dost agresivní, takže záleží asi na vkusu.

Nad tlačítky se nám zapuštění trošku rozšiřuje díky tomu, že jsou na řadě externí 5,25“ pozice. Ty u modelu Elite 430 najdeme celkem tři, což je na middle-tower překvapivé, ale určitě dostačující. Ono by většině lidí dnes stačila jedna, maximálně dvě pozice.

Nepochopitelné je i rozložení předních konektorů k jedné straně.

Zbylý horní prostor, který je oproti rovnému čelu decentně sklopený směrem k šasi pak slouží čtveřici konektorů. Asi je všem jasné, které to budou – 2xUSB a nesmí chybět ani dvojice audio konektorů. V levé části je pak ještě naznačený otvor pro IEEE1394, který ale není instalován.

Tištěný spoj čelních konektorů je uchycen přes dva šroubky.

Pravou stranu si naopak zabralo logo výrobní série, tedy nápis „Elite“. Trošku jsem však nepochopil uspořádání, respektive rozložení konektorů a loga, jelikož nejsou zarovnány k žádné straně a ani uprostřed. Na mě to působí tak nějak neesteticky, přitom by stačilo samotné logo posunout více doprava. Ale to už je zbytečný detailismus.

Čelo skříně je vyrobeno z poměrně kvalitního plastu, za to chválím.

A tím jsme završili čelní panel – můžeme přejít k ostatním částem exteriéru.

Začnu asi od nejméně zajímavé části této skříně, kterou je pravé bočnice. Ta je totiž naprosto hladká, pouze opatřena černým práškovým lakem. I za toto však dávám plusové body, protože CoolerMaster neměl potřebu používat nevzhledné výlisky pro zvýšení pevnosti. Použitý materiál sice není nijak zázračný – jedná se o 0,5mm SECC plech, ale i přesto je pevnost překvapivě dobrá a vliv na to má podle mého i vrstva práškové barvy, která je z obou stran.

Obě bočnice jsou navíc vzadu zajištěny dvojící ručně utažitelných šroubů. Tím se dostáváme i k levé bočnici, která bude jistě zajímat všechny začínající casemoddery, jelikož je prosklená. Tvar okna je už věc vkusu, ale jedná se vlastně o obdélník, který je v levém horním rohu zakulacený a v pravém spodním pak zkosený.

Okno v bočnici má dosti zajímavý tvar.

Jako materiál výrobce zvolil lité akrylátové plexisklo o tloušťce 3mm, které je navíc v krajích zúženo, aby po upevnění kopírovalo povrch plechové bočnice. Upevnění je pak za pomoci 15plastových šroubů, které z venkovní části mají zahlazenou hlavu. I když šroubky asi nebudou to pravé slovo, spíše se jedná o plastové pojistky. Ty však zajišťují dostatečnou pevnost a díky silnějšímu materiálu okna se i celá bočnice zdá pevnější.

Pokud budete do case instalovat vzduchové chlazení, tak vás možná osloví pozice pro volitelný boční ventilátor až do velikosti 120mm, pro něž je zde připravená v okně pozice. Takže asi bych doporučoval nějaký nasvícený. Perforace je drážková, takže bych se ale bál aerodynamického hluku, nicméně pokud se už tak rozhodnete, tak ventilátor je přímo směrovaný na grafickou kartu, což je dobře. Standardní airflow však tento systém narušuje.

Horní perforace pro ventilátory je opatřena také vyjímatelným prachovým filtrem.

Neméně zajímavá je však i horní část skříně. Ta je součástí šasi a je napevno nanýtovaná, také nějaké rozebírání asi nepřipadá v úvahu, nicméně i zde je možnost rozšíření vzduchového chlazení o další dva ventilátory. Výrobce totiž do stropu udělal perforaci s přípravou pro 120mm ventilátory. Zde vidím poměrně velký potenciál i pro vodní chlazení, jelikož na tuto pozici by se dal instalovat nějaký 240mm výměník.

Jistě by však musel být přišroubován z venkovní strany, jelikož pod stropem je hned základní deska, takže dovnitř se vejde jen těžko. I tak je však příjemné, že tu tato možnost je a není třeba navíc vrtat do case.

Abych ale neutekl od stropní perforace, tak v základní výbavě je speciální plastový prachový filtr, pro něž jsou z vnitřní strany u stropu připraveny úchyty, takže se nemusíte bát prachu z okolí. Čištění filtru je pak v tomto případě otázkou jedné minutky, jelikož jen vycvaknete, vyčistíte a vracíte zpět. Co více si přát?

Oba otvory nejsou přímo na středu skříně, ale spíše k levé straně, aby po nainstalování desky ventilátory nepřekážely. I přesto však pozor při výběru základní desky, u některých by určitě problém nastat mohl, stejně tak pozor na rozměrnější chladiče procesoru.

Mezi tzv. neviditelné části exteriéru jistě patří spodek, nebo podlaha – jak chcete. Tu totiž vidíme pouze, když sundáme bočnici a nebo case otočíme. A proto jí většina výrobců vůbec neřeší, prostě nainstaluje plastové nožičky a konec. Elite 430 je však v tomto ohledu méně častou výjimkou, jelikož zde najdeme taktéž dvojici perforovaných otvorů.

Jeden je přímo uprostřed skříně a slouží pro instalaci dalšího volitelného 120mm ventilátoru. Pravděpodobně určeného na odsávání vzduchu z case, jelikož tento otvor není vybaven prachovým filtrem. Instalovat je však možné samozřejmě i menší rozměry ventilátorů, tedy 80 a 92mm.

V zadní části je pak ještě další perforace, která už však prachovým filtrem vybavena je a není určena pro ventilátor. Respektive ne přímo! Elite 430 je totiž podobného stylu, jako naposledy testována LianLi A05N, protože má napájecí zdroj usazený dole u podlahy a je pouze na rozhodnutí majitele počítače, zdali zdroj otočí tak, aby si nasával studený vzduch zespod skříně a ihned jej vyfukoval ven v zadní části a byl tedy mimo vnitřní airflow a nebo jej nechal ventilátorem nahoru, aby napomáhal odsávat teplý vzduch od grafické karty.

Filtr u pozice zdroje se jednoduše výjme a vyčistí.

To v kombinaci s druhým outtake ventilátorem ve spodní části a intake fanem v bočnici vytváří samostatný airflow pro grafickou kartu a tak rozhodně nebude problém uchladit třeba i pasivně chlazenou kartu.

K podlaze však bezpochyby patří hlavně nožičky, jelikož právě i ty velmi často rozhodují o hlučnosti celé case. Pokud totiž budou přenášet vibrace na podložku, tak je pak jakákoliv snad o dohlučnění absolutně zbytečná. A právě nožičky jsou opět velmi milým překvapením u tohoto modelu, jelikož jsou sice jednoduššího charakteru, ale celé z pevné gumy, takže jak v case, tak především na podložce drží perfektně. Case nijak neklouže a na rovném stole bude stát jako kámen. Dokonce i když je case prázdná, tedy nezatížená, tak není problém se stabilitou. Za nožičky tedy velice chválím.

Málo viditelnou částí je však i „zadek“. Zde totiž většinou jen napojíme konektory a dál už si této části nevšimneme, ono taky kdo by chtěl sledovat o množství kabeláže. Zadní část ve mně však evokuje spíše tu nejnižší třídu, jelikož zde je asi první místo, kde je použití velmi slabého materiálu doháněno výlisky, apod. Chybí jakékoliv prostorové profilování (rozumějte např. zapuštění zdroje, apod.), což je možná škoda, jelikož toto by možná pevnost o něco zvýšilo. Zapuštěný je vlastně jen prostor pro základní desku, jsem tedy rád alespoň za toto. V horní části se pak nachází poslední neobsazená pozice pro ventilátor, opět volitelné velikosti až do 120mm. Perforace je totožná jako u ostatních pozic a jemně vypouklá, takže v tomto případě bych byl asi neutrální, i když aerodynamického hluku bych se i přesto bál. Drátěná mřížka je prostě drátěná mřížka.

Těsně nad pozici pro ventilátor jsou pak vyražené otvory pro průchod hadic vodního chlazení. Pokud budete chtít vodníka používat, musíte si tyto pozice prorazit šroubovákem. Chybí však jakákoliv gumová ochrana na hranu plechu, takže doporučuji v případě potřeby nějakou zajistit, aby nedošlo k poškození hadic. V dodávaném příslušenství budete hledat marně. I tak je ale příjemné, že tato case vodní chlazení podporuje.

A tím se pomalu ale jistě dostáváme k interiéru, respektive v první řadě k šasi. Ta je samozřejmě taktéž ocelová a její součástí je i stropní panel a spodní část skříně. Celkově mě pevnost samotné šasi překvapila, hlavně při zjištění tloušťky použitého materiálu. Hodně pozitivní vliv na totiž podle mého práškové barvení, které je dosti pevné a vytvoří tak z 0,5mm plechu asi 0,8mm tloušťku.

Interiér je poměrně prostorný, ale jedná se o standardní middle-tower.

I když je to z fotek patrné, tak jsem to zatím nevyslovil, ale velmi (!) příjemným překvapením bylo zjištění, že je lakována case i v interiéru. Za toto opravdu klobouk dolů, jelikož za cenu lehce nad 1000,-Kč mít již nalakovaný interiér skříně, to je příjemné. Navíc použitá prášková barva, která je následně ještě vypalována v peci, je velmi odolná, takže poškození při manipulaci s komponentami tolik nehrozí.

Šasi je kompletně celá nýtovaná a lakována je až jako celek, čímž se zamezilo kroucení spojů, apod. Což opět velmi příznivě napomáhá snížení hlučnosti této case. Jinak je však šasi a vlastně celý interiér case ukázkovým příkladem základní (nejnižší) série. Ale jak vidno, při troše snahy lze i ze základu udělat kvalitní case s minimálními náklady. Však stačí logicky přemýšlet – co bude levnější? Zinkovat plech nebo jej práškově lakovat? Osobně mám tu zkušenost, že je zinkování dokonce i dražší, než prášková barva…

Abych ale neutekl mimo interiér, tak na první pohled asi budete koukat po koši na disky a mechaniky. Ten je bohužel opravdu zpracovaný nepříliš originálně. Podobně zpracovaný koš najdeme v naprosté většině nejlevnějších case a pevnost v podstatě zajišťuje jen několikanásobné lisování a ohýbání hran. Na druhou stranu, ale když tento koš srovnám s košem obyčejné EuroCase, tak je toto někde úplně jinde. Zde se nemusíte bát, že by jste se při manipulaci zranily a rozhodně se při utahování disku nebude koš prohýbat o 5mm. Takže máme tu základ, ale rozumně zpracovaný.

Jinak ale Elite 430, stejně jako její další kolegyně ze stejné modelové řasy, nabízí bezšroubkovou montáž jak pevných disků (úchyty jsou však pouze dva), tak i optických mechanik, respektive 5,25“ zařízení. Zůstává však zachována možnost upevnění přes šroubky, kterou já preferuji a rozhodně se k ní přikláním.

Bezšroubkový systém pro mechaniky je poměrně hezky provedený.

Velmi se mi však líbí uchycení 5,25“ zařízení, jelikož je úplně jednoduché a funkční. Tím myslím samozřejmě bezšroubkový systém, bohužel pevnosti tohoto uchycení bych naopak zase tolik nevěřil. Právě u case, která nevyniká tloušťkou použitého materiálu mít optickou mechaniku, která za chodu neskutečně vibruje, uchycenou pouze na jedné straně a to dvojící kolíčků – to je opravdu málo. Systém zajištění tedy chválím, ale když už, tak bych jej použil na obě strany a mít tuto case doma, tak stejně mechaniku pořádně přišroubuju na všechny čtyři šroubky. To už ale samozřejmě záleží jen a jen na vás.

Spodní část skříně jak pak z velké části vyhrazena pro napájecí zdroj. O spodní perforaci s prachovým filtrem už tu řeč padla, takže k tomuto se vyjadřovat nemusím, ale z vnitřní strany je pozice pro zdroj připravena poměrně dobře. Mezi plechem základní desky a zdrojem dokonce ještě vznikne prostor, kde jsou předpřipraveny otvory pro vedení kabeláže, takže ani pěkný cablemanagement není problém. Jen možná škoda, že zdroj dosedá rovnou na plech a není zde použit nějaký distanční měkčí materiál. Jelikož je ale z horní strany zdroj zajištěn plechovou pojistkou a upevněn na čtyři šrouby, tak bych se vzniku vibrací nijak nebál.

Na co ale pozor, tak to je volba zdroje. To samozřejmě platí obecně u všech skříní tohoto rozložení, jelikož některé kabely musíte táhnout od spodu až úplně nahoru, jelikož např. 4pinový napájecí konektor mnoha základních desek je podle starší koncepce standardu ATX umístěn až nahoře nad úrovní procesoru a podobně koncipované jsou i některé zdroje, tedy předpokládá se umístění v horní části, tak je tento konektor vybaven krátkým kabelem. Za zmínku stojí např. Fortron GreenPower 400W, který jsem do case zkoušel instalovat a kabel nedosáhl. U testovacího Taganu ale problém nebyl, takže pozor na konkrétní model zdroje.

A tím jsou v podstatě všechny části case popsány. Samozřejmě bych mohl interiér rozebrat ještě více dopodrobna, ale připadá mi to zbytečné, jelikož vše podstatné je na fotografiích. A co vidět není, tak se zjistí při montáži komponent, takže pojďme na to.

Toto je jediné příslušenství, které dostanete - vlastně jen montážní materiál.

Součástí balení je pytlík se sadou montážních šroubků, které jsou všechny v černé barvě, takže se příjemně ztratí v černém plechu. Jediné, co není černé, jsou distanční sloupky pod základní desku. Těch dostanete dostatek a dokonce je v balení i jakýsi redukce pro jejich dotažení. Tu na distanční sloupek nasadíte a k utažení vám pak stačí křížový šroubovák jako pro ostatní šrouby. To je velmi příjemné, pokud nemáte po ruce klíček takového rozměru nebo kleště.

Po osazení HW místa dosti ubylo, ale není problém použití ani dlouhých karet.

Víc asi není k montáži komponent třeba psát, jelikož je naprosto jednoduchá. Pokud využijete bezšroubkového systému u mechaniky a pevného disku, tak je montáž komponent opravdu otázkou pár minut. Osobně bych ale hlavně u disku sázel spíše na šroubky.

Už jsem zde taky na minulé straně zmiňoval napájecí zdroj, ale raději ještě upozorňuji. Na fotografiích vidíte upevněný Fortron GreenPower, který ve standardu s kabeláží nedosáhne. Tento kus mám však upravený pro velké case, takže má kabely prodloužené. Rozhodně tedy před nákupem kontrolujte délku kabelu.

Pozor ale na délku kabeláže u zdroje - je potřeba opravdu dlouhá.

Po instalaci komponent je pak v case ještě poměrně dost prostoru. Jedná se ale o standardní middle-tower, takže nečekejte něco neuvěřitelného.

Airflow

Airflow je v tomto případě trošku netypické. Díky uložení zdroje u podlahy už je na vás, jakým způsobem jej umístíte a tak nelze říci, že by bylo airflow jednoznačné. Viz obrázky níže. Rozhodně však bude case nasávat vepředu a přes disk vzduch tlačit na komponenty. Pak záleží na uložení zdroje, jestli bude odsávat u podlahy vzduch z case od grafické karty, anebo si bude raději sát spod case studený.

Airflow varianta 1: Zdroj odsává vzduch od grafické karty.

Od procesoru se vzduch dostane přes horní a zadní perforací a o účinnosti rozhodne až instalace přídavných ventilátorů. Vše ještě narušuje boční pozice ventilátoru v plexiskle, kterou bych asi osobně spíše neosazoval. Směr pasivního toku vzduchu pak závisí na tom, kolika ventilátory bude case osazena a jestli bude uvnitř přetlak nebo podtlak.

Airflow varianta 2: Zdroj saje studený vzduch ze spod skříně a je tedy mimo airflow case.

A velmi podstatné budou pro mnohé pravděpodobně i teplotní testy. Ty opět probíhaly na stejné testovací sestavě jako v předchozích modelech case, aby byla zachována korektnost srovnání. Připomínám ale raději, o jaké komponenty že se jedná:

První graf naznačuje porovnání s konkurencí. Vždy se při testu snažím dodržet stejné podmínky, tedy teplotu v místnosti 18°C a komponenty stejné. Z těchto předpokladů vychází, že teplota procesoru v nezatíženém stavu je 47°C, což vlastně totožné jako v případě modelu Elite 335, který jsem měl možnost také otestovat. O něco lepší výsledky jsem dosáhl s hliníkovými modely od LianLi, kde je vidět, že právě hliníková konstrukce asi opravdu nějaký účinek na chlazení má. Oproti tomu katastrofálně dopadla například novinka od Eurocase s označením ML-N800, jejíž test si budete moci přečíst brzy také. Ta dosáhla teploty 49°C, což už je pěkný skok. Elite 430 tedy nabízí jakýsi průměrný výsledek, který neurazí, ale ani nenadchne.

A nyní se už můžeme podívat na konkrétnější výsledky. Nejdříve shrnuté v přehledné tabulce a následně zobrazené i graficky.

Procesor si rozhodně v této case nemůže stěžovat. Je samozřejmě znát, že hned nad ním není napájecí zdroj, který by odsával ohřátý vzduch, ale díky perforaci ve stropě je odvod tepla zajištěn alespoň pasivně. Výsledky tedy nejsou špatné, ale zase máme před sebou poměrně otevřenou case, která bude v případě osazení ventilátory dosti hlučná.

Obdobné výsledky najdeme i u grafické karty, kde jsem opět nebyl nijak překvapen. A situace se opakuje i u základní desky nebo pevného disku. Z hlediska teplot zde máme tedy naprosto „tuctovou“ case, který nijak nevybočuje z průměru.

Na pevný disk má snad kladný vliv jen přední ventilátor, kde je ochlazení při jeho sepnutí citelnější.

Celkově bych tuto case hodnotil spíše kladně, i když jsou teploty průměrné. Co se mi však nelíbilo, byla neskutečná hlučnost celé sestavy. I když mám pocit, že BOX chladič CPU normálně není nijak hlučný, tak v kombinaci s grafickou kartou a ještě předním LED ventilátorem, který je součástí skříně, je hluk opravdu nepříjemný. Je to způsobeno také použitím okna v bočnici, které méně izoluje hluk než plech a navíc je Elite 430 na mnoha místech perforovaná. Doporučuji tedy rovnou zvážit nákup kvalitnějších chladičů a výměnu originálního ventilátoru, případně dosazení toho zadního.

A dostáváme se konečně již k závěru. Proč říkám konečně? Myslím si, že celkové zhodnocení bude totiž asi hodně lidí také velice zajímat a příliš mnoho informaci pak působí spíše nudným dojmem. Takže kdo se dočetl až k této větě, tak nebojte, teď už jen shrnutí.

CoolerMaster Elite 430 v černém provedení je podle mého názoru zatím nejlepší case této série. Já osobně moc nejsem zastáncem modelové řady 3xx, ale 430 mě příjemně překvapila. Nejenom poměrně atraktivním designem a slušným příslušenstvím, ale především několika příjemnými detaily a cenou, která je více než dobrá pro takto „vyladěnou“ case.

Velice mě potěšilo zpracování čelního panelu, kde mám pocit, že bylo konečně použito pevnějšího plastu než u řady 3xx. Navíc prachové filtry zde opravdu fungují, a jelikož jsem měl možnost testovat PC v této case několik dní, tak mohu potvrdit, že dovnitř se opravdu dostalo prachu jen minimum.

Design celé case je ale už věcí subjektivní. U mě je to tak nějak na rozmezí, jelikož např. spodní část předního panelu se mi líbí opravdu velmi, ale horní polovina už spíše nelíbí. Podobně je to i se zbytkem case. Černě lakovaná šasi s netradičním uspořádáním působí dobře, tvar okna v bočnici už je ale podle mého přehnaný. Nechť si tedy každý za sebe zhodnotí, jak se mu case líbí vizuálně.

Jak už jsem zmínil, tak černě lakovanou šasi oceňuji a je příjemné vidět, že i přes použití velmi slabého materiálu je vše pevné, protože prášková barva udělá své. Podobné je to i v případě bočnic, které se nasazují také velice příjemně. To když porovnám např. s Elite 335, tak jsme minimálně o dvě třídy výš. A osobně si myslím, že právě kompletně černé lakování je také jedním z největších lákadel tohoto modelu.

Co si však zaslouží kritiku, je přední ventilátor, jež je dodáván v základní výbavě. Vizuálně je sice modré podsvícení příjemné, ale hlučnost ventilátoru je katastrofální. Jedinou šancí, jak tento fan v case udržet, je jej zregulovat, což už je ale zásah navíc. Případně mít dobrou regulaci přes základní desku. Také bych asi ocenil, kdyby byl součástí i zadní ventilátor, který při této koncepci (zdroj dole) dost chybí. Ale pozice tu je, respektive jsou tu tři, takže můžete rovnou objednat nějaký tichý.

Kritický musím být také k tlačítkům, která mě osobně byly dosti nepříjemné. Jak tvarově, tak především v noci absencí nasvícení, jelikož LED jsou na druhé straně case a navíc jsou obě stejná. Nemám rád RESET, který je nutné stisknout tužkou, ale tohle už je zase až moc velké a velmi lehce se spletete mezi power a reset. Uměl bych si tedy představit lepší zapracování POWER tlačítka, třeba na volný prostor u čelních USB, apod.

Rozhodující ale nakonec bude stejně především cena. O té tu mluvím celou dobu a nemohu než zopakovat, že za 1000,-Kč dostanete opravdu povedený kousek, který je kvalitou ještě o stupínek výše, než kolegyně s řady Elite. Je ale fakt, že ty jsou ještě o nějakou tu stovku levnější. Za jeden tisíc korun tedy dostanete kvalitní černou case s bočním oknem, prachovými filtry a jedním ventilátorem. A to jsme v nejnižší sérii, tak co si více přát? Já mohu tedy jen doporučit!