Cooler Master Sileo 500 - decentní ticho za rozumný peníz | Kapitola 4
Seznam kapitol
Již je to delší dobu, co se známý výrobce počítačového příslušenství a především počítačových skříní – Cooler Master, pokusil nabídnout na trh case, která by splňovala kritéria i těch nejnáročnějších uživatelů a přitom udržela cenu na více než rozumné úrovni. Tato case nese označení Sileo 500 a my jí tu dnes máme k podrobnému testu.
Otvorem pro uchycení zdroje se však dostáváme do interiéru, kde se začíná prozrazovat překvapení avizované v úvodu. Něco neobvyklého totiž najdeme už na dosedací ploše zdroje ke case. Ta je totiž olepena 2mm vrstvou PU-těsnění, což je prvek, který je povětšinou standardem až u skříní v naprosto jiné cenové relaci. Jde vlastně o naprostý detail, takže netřeba takového zájmu, musel jsem ale toto zmínit.
Těsnění u uchycení zdroje - výbava dražších modelů.
Určitý vliv tohoto těsnění tu rozhodně bude, ale nečekejte, že najednou zdroj bude absolutně odizolován. Vibrace se navíc mohou dále přenášet i přes samotné uchycení – tedy přes šroubky. Co se mi však líbí, je fakt, že výrobce nezapomněl olepit ani „poličku“, na které zdroj leží nad základní deskou. To je totiž většinou problém, jelikož zde není zdroj nijak pevně uchycen a právě toto místo bývá kamenem úrazu.
A přes zdroj jsme se vlastně dostali přímo doprostřed interiéru skříně, kde na nás čeká to největší překvapení, které by pravděpodobně zákazník u skříně v této třídě a za tyto peníze nečekal. Celá skříň je totiž „vystlána“ odhlučněním, takže Sileo 500 je ideálním „levným“ základem pro tichý počítač.
Odhlučnění je pouze jednovrstvé, ale i přesto je použit materiál s poměrně hustou konzistencí, takže bude dobře sloužit pro odtlumení i intenzivnějšího hluku, jaký tvoř ventilátory, apod. Povrch odhlučnění je tvarován do takových těch známých „vlnovek“, které by měly zajistit zvýšení efektivnosti odhlučnění.
To však zamezuje dalšímu vylepení jiným materiálem, což však nelze považovat za nevýhodu, jelikož se nepředpokládá, že by zákazník, který koupí odhlučněnou case, chtěl ještě mimo nakupovat další odhlučnění. To už je pak výhodnější pořídit nějakou neupravenou case a začít od začátku a důkladněji.
Detail odhlučňovacího materiálu.
Trošičku zklamání je však pro mě omezené rozložení odhlučnění, jelikož polepeny jsou pouze bočnice (obě), strop a podlaha skříně. Pozapomnělo se však na čelní panel, který také nabízí hned několik otvorů, jež budou snahu o odhlučnění dosti narušovat a podobně je na tom i zadní část skříně. Zde už bych asi doporučoval zauvažovat o dokoupení nějakého kousku odhlučňovacího materiálu a tento povedený základ ještě ve zmiňovaného ohledu dovylepšit.
Tady je vidět, že se výrobce snažil u obou bočnic, hlavně je ale nezaměnit - jak vidno, nejsou stejné.
Díky odhlučňovacímu materiálu je však interiér tak nějak útulnější, ale na druhou stranu působí trochu stísněným dojmem. Prostor pro desku je připraven přesně pro standard fullATX, takže se nemusíte bát, že by se zde deska nevešla. Na druhou stranu např. dlouhé grafické karty by už mohly mít problém. Pro kartu máte přesně 271,7mm místa mezi zadní částí skříně a košem na pevné disky v části přední. Výrobce se však na toto snaží upozornit, jak jen může, takže kdo bude jen trochu hledat, tak jistě nebude kupovat delší karty.
Stísněnost se částečně projevuje i u interních 3,5“ pozic. Ty jsou otočeny o 90° oproti standardnímu rozložení, což je příjemné především při manipulaci s disky. Systém uchycení je bezšroubkový a to přes plastové ližiny.
Ty jsou dosti pevné, stejně tak jejich zajištění, takže bych se až tak nebál přenosu vibrací, ale horší to bude s přenosem tepla – ten totiž plast nezajistí. O chlazení se tedy bude primárně starat přední 120mm ventilátor, jež je usazen právě těsně před pozicí pro disky.
Pevné disky jsou uchyceny pouze za pomoci plastových ližin.
Case počítá s maximálním počtem 3 disků v tomto spodním koši, následně jsou pak ještě připraveny další 2 interní pozice o kousek výše, ty už jsou ale směrovány standardně a komu by ani tyto nestačily, tak může využít ještě redukcí (nejsou součástí příslušenství) a namontovat disky do 5 5,25“ pozic v horní části. Systém uchycení je opět bezšroubkový.
Co se týká pevnosti košů, tak je dostačující, ale rozhodně se nejedná o nějaký nerozbitný tank. Plech je poměrně výrazně profilovaný právě z důvodu, aby byla zajištěna maximální pevnost, a tu navíc uměle zvyšuje i seskupení několika košů dohromady. Pokud by měly být samostatně, tak by mohl nastat problém. Nám jde ale o celek, takže není co řešit.
Další specialitky bych asi uvnitř nehledal. Pohled můžeme ještě zaměřit na zadní uchycení přídavných karet, které je jak jinak, než bezšroubkové a na obrázku je ukázán systém zajišťování. Sponky jsou plastové, ale poměrně pevné a naštěstí je case obohacena i standardními M3 závity, takže není problém karty natvrdo našroubovat.
Karty uchytíte bezšroubkově, ale v případě potřeby zde jsou i závity.
Teď bych ještě přes čelní pozice prošel mezi čelní panel a šasi skříně. Pokud totiž odejmeme plastové čelo, nabídne se nám pohled na perforovaný čelní dílec šasi. Na něm pravděpodobně není nic originálního. Pouze čtveřice 5,25“ pozic je osazena plechovým krytem, který je třeba v případě využití dané pozice odejmout. Není však problém opětovně jej zandat zpět a zajistit přes dvojici šroubků.
Osobně vidím právě zde prostor pro odhlučnění, jelikož takto nevyužitá dutina by byla ideální k vycpání nějakou hmotnějším materiálem.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
