Počítačové skříně a jejich evoluce | Kapitola 4
Seznam kapitol
Dnešní článek je tak trochu obecnější úvahou a analýzou současného stavu, respektive budoucího vývoje počítačových skříní. Nikoliv však z pohledu technického, ale spíše designového. Nejenom rozměry, materiály a standardy u počítačových skříní zaznamenaly za poslední roky vývoj. Jaký pohled na problematiku můžeme najít z pohledu casemoddera?
K nadpisu této stránky by se možná ještě dalo dodat: „hlavně, když to dobře vypadá“. Přesně takový pocit mám totiž z dnešních skříní. Samozřejmě v tuto chvíli mluvím spíše o levnějším segmentu, nicméně vývoj poslední doby, kdy při sundání jedné bočnice, dostane zbytek case postoj vrtule, je opravdu docela odstrašující.
Je zde evoluce dostatečně patrná? Tyhle case měly podobnou cenu.
Ano, je to opravdu tak – kvalitní 1,5mm tlusté ocelové plechy nahradila levnější náhražka o maximální tloušťce 0,5mm, pokud někde najdeme použitý 0,7mm tlustý plech, je to skoro zázrak. Pevnost konstrukce je uměle zvýšená nekonečně prolnutými prolisy a vše pohromadě drží pouze v okamžiku, kdy nesejmete některou z bočnic. Tento vývoj je sice poměrně logický, jelikož tržní ekonomika tlačí všechny segmenty trhu ke snižování nákladů, nicméně je otázkou, zdali toto je ten správný způsob.
Naštěstí pořád zůstávají skříně vyšších tříd, které nabízejí pořád dostatečně kvalitní základ s rozumnou cenou. V dobách rozkvětu ATX standardu stála obyčejná šedá počítačová skříň kolem 1500,-Kč, za což dnes taktéž pořídíte ještě rozumnou case, ale musí člověk určitě více přebírat, případně ještě nějakou tu korunku přihodit.
Dell XPS - novodobý značkový počítač, přeci jen to má něco do sebe.
Na druhou stranu oceňuji, že vývoj, který do segmentu počítačových skříní přinesl i tzv. designový pohled, napomohl využívání i dalších, velmi atraktivních materiálů, ať už se jedná o hliník nebo některý z kompozitních materiálů. Díky tomu lze koupit velice konstrukčně povedené kousky, které navíc mají až nepředstavitelně nízkou váhu. V tomto případě stojí za zmínku především společnosti LianLi, která je tímto typem skříní proslulá a jejichž modely dříve patřily k největšímu luxusu. Dnes je u nich situace trošku jiná, jelikož se pustili do produkce i dostupnějších modelů, což sebou nese opět nutnost snížení nákladů a proto již nelze považovat jakýkoliv model LianLi za výhradně luxusní. Určitou nadprůměrnou kvalitu si však skříně této společnosti zachovaly.
LianLi PC-7FW - hliníkový luxus za tři tisíce - tohle je to, co bych se nestyděl postavit na stůl.
Pro mě naprosto revoluční skříní byl model 1006 a 1009 od společnosti CFI, kterou k nám do České republiky distribuovala společnost TNTrade. Jednalo se totiž o celohliníkovou ATX case za cenu těsně přesahující 1000,-Kč, což bylo na v době, kdy byla distribuována opravdu výhodné. Je jen škoda, že dnes je již absolutně k nesehnání a nachází se pouze u několika šťastlivců doma. Snad se brzy objeví zase nějaký podobný zázrak. CFI totiž nebyla exkluzivní pouze materiálem v kombinaci s nízkou cenou, ale nabízela i velmi jednoduché a přitom efektivní vnitřní uspořádání, takže pro casemodding byla ideální základem.
Legenda v podobě CFI-1009 - celohliníková úžasně zpracovaná case za cenu těsně nad 1000,-Kč.
Oproti šedé minulosti najdeme dnes v sortimentu většiny obchodů nepřeberné množství barevných kombinací, které se vyjímají na plastech a plechových součástech skříní. Tento zlom nastal právě v okamžik, kdy lidem přestalo být lhostejné, jak jejich počítač vypadá. Trh, respektive výrobci počítačových skříní byli následně nuceni dávat větší důraz na vzhled skříně, což se bezpochyby alespoň minimálně také negativně odrazilo na konstrukci a materiálech. Nicméně díky tomuto vývoji vymizely snad všechny šedé skříně a nahradily je buď jednoduchá černá, případně stříbrná provedení. V extrémnějších případech pak i další výraznější barvy. Typicky slonovinově šedou skříň tak dnes koupíte už jen velmi těžko. Třeba budou mít počítače podobný trend jako oblečení a móda šedé krabice s jednoduchým plastovým čelem se ještě vrátí do středu zájmů.
Acutake Air Fighter - trochu toho sci-fi, ale možná až moc plastu.
Nicméně to nic nemění na čím dál více extrémně vyhlížejícím počtu počítačových skříní, které zaplavují náš trh. Šasi povětšinou zůstává naprosto stejné, nahradí se pouze čelní panel, případně pokračující motiv v bočnicích. Díky tomu se objevují v domácnostech a především asi v dětských pokojích skříně, které zde vidíte na obrázku.
AeroCool Syclone - u téhle skříně bych přemýšlel, zdali je to ještě case nebo už stíhačka.
Bohužel pokud tyto case seřadíte podle data uvedení do prodeje, tak zjistíte, že postupem času jsou desénové kreace čím dál šílenější, ale hlavně case ztrácejí částečně na své praktičnosti, respektive funkčnosti. Dnes je totiž velmi moderní ve všech různých částech udělat perforace, případně pozici pro ventilátor, jelikož mnozí lidé si myslí, že tím zajistí lepší chlazení svých komponent. Typickým příkladem jsou obrovské ventilátory v levé bočnici, které sice na první pohled vypadají, že uchladí celou základní desku bez dalších ventilátorů, ale opak je pravdou. Takto obrovská perforace silně narušuje přirozený průtok vzduchu a efektivita chlazení se pak spíše snižuje.
Antec Sceleton - když perforace, tak pořádně a hlavně pořádně ofukovat.
Směr vývoje skříní však určují především požadavky zákazníků v zastoupení trhu, takže do doby, po kterou se bude všem více líbit velký nasvícený ventilátor přes celou bočnici více, než čistota a elegance jednolité hliníkové bočnice s kartáčovaným povrchem, tento trend neustane a pravděpodobně bude spíše dále prohlubován. Otázkou zůstává, kam až tyto komerční modifikace mohou zajít a kde se nachází hranice, ve které se vše zastaví. To nám asi ukáže jen čas.
AeroCool V-Touch Pro a jeho 400mm ventilátor - myslíte, že to má nějaký účinek?
Já v tuto chvíli doufám, že tento článek vás nikterak moc nepohoršil a těším na následující diskuzi nad touto problematikou, protože si myslím, že vývoj počítačových skříní, ať už z funkčního nebo vzhledové hlediska není nepodstatnou záležitostí. I přesto však tento článek považuji spíše za oddechový. Brzy se budu těšit u dalšího článku…
