decibely-strojoveho-vykonu
Skříně, zdroje, chladiče Článek Decibely strojového výkonu

Decibely strojového výkonu | Kapitola 2

Michal Rybka

Michal Rybka

11. 1. 2009 01:00 53

Seznam kapitol

1. Počítač nebo startující stíhačka? 2. Pryč s větráky. Pryč s hlukem.

Hlučnost počítače je faktor, který se téměř každému zdá zpočátku bezvýznamný. Výjimku snad představují nešťastníci, kteří obsluhují serverové místnosti, v nichž to řve snad jak ve strojovně U-Bootu. Hluk tam bývá tak hrozný, že je zapotřebí mírně křičet, aby se přes to hučení a rachtání člověk něco dozvěděl. Ve srovnání s tím pět, šest a nebo více větráků v moderním počítači neznamená přece vůbec nic, není-liž pravda?

Reklama
Decibely strojového výkonu
i Zdroj: PCTuning.cz

Pak přišly problémy s teplem, které se obvykle řešily (a u levnějších značek bohužel stále řeší) tím, že se na kritické místo frkne levný větráček s vysokými otáčkami. Člověk by nevěřil, jaký jekot dokáže dělat levné větrátko osazené na čipsetovém chladiči! Je vcelku smutné, že dnes montáž tichého počítače vyžaduje jistou dávku výzkumů a pečlivého vybírání člověkem, který si chce tichý stroj sestavit sám - a nebo výslovnou objednávku tím, kdo o chce koupit hotový stroj. Navíc bohužel platí, že ticho stojí peníze navíc - velké, nízkootáčkové větráky lepších značek, pasivní chladiče, silentbloky, case s protihlukovou izolací, pasivní zdroje, speciální pasivní chladiče pro výkonné grafiky - to všechno stojí peníze navíc. Občas to také není extra praktické - velké pasivní chladiče se usazují často velice špatně, protože plechové žábroví zabírá snad půlku stadionu a nebo se tyčí jako mrakodrap nad motherboard. Nejeden člověk, který se nechal zlákat chladiči jako Skythe Ninja, po několika transportech zjistil, že při otřesech působených transportem autem se má podobný chladič tendenci uvolnit až případně úplně utrhnout a svou vahou desku v podstatě kroutí. Navíc - a to je úplně nejhorší - si nestačí jenom koupit pasivní komponenty, ale vše se musí navrhnout jako celek. Velký pasivní chladič sice dobře odvádí teplo od procesoru, ale zároveň blokuje proudění vzduchu, který teče cestou nejmenšího odporu - a tak může způsobit přehřívání jiných komponent. Nejeden člověk tak zjistil, že s pasivním chladičem se mu přehřívá stroj - a když místo toho použije tabulkově mnohem horší generický chladič od Intelu a case s tunelem, který v dovoluje nasávání vzduchu z okolí a vede ho přímo nad chladič, je výsledek lepší. A nejenom to, chladný vzduch nasávaný přímo nad moherboard pomáhá chladit i čipset a paměti.
Názory, zda jsou některá řešení dobrá a nebo špatná (zda např. dává smysl zavěsit koš s disky před vstupní větrák a nebo je nechat více oddělené, s extra větráčky před nimi) se podle zkušeností liší případ od případu a zdá se, že pokud chcete stroj tichý, výkonný a přitom studený, měli byste si ho skoro nechat odborně navrhnout. Některé mnohamotorové počítače hučí tak úděsně, že se vedle nich nedá nejenom spát, ale prakticky ani existovat. Sluchátka pak oddělují nejenom okolí od hráče, ale i hráče samotného od příšerného hluku, který jeho stroj vyluzuje. A pochopitelně: Čím více karet, tím větší hluk, takže opravdu nabušený stroj nacpaný výkonnými kartami je nejenom demonstrací bohatství majitele a jeho odhodlání zaplatit za maximální výkon maximální peníze, ale také jistou ukázkou toho, že dokáže hrdinně překonávat nepohodlí a bolest.
Snaha potlačit hluk snižováním otáček softwarově se rovněž nemusí vyplatit - můj starý Radeon 1900XT měl od výroby nastaveno tak agresivní snížení otáček, že jeho průměrná teplota při hraní dosahovala 90°C. Výsledkem bylo ufritování pamětí, bohudík ještě v záruce. Faktem zůstává, že při plných otáčkách karta ječela tak, jako by rolovala na start a hodlala i s počítačem odletět. Otázkou tedy je, jak správně navrhnout chlazení: Výrobci můžou sáhnout po komplikovaných řešeních, která jsou drahá. A nebo zvolí levná, která jsou hlučná. A nebo levná a tichá, kde hardware pojde velice rychle. Zlý kamarád to okomentoval slovy, že by do driverů mohli dát slider, který by na jedné straně měl "Maximum silence" a na straně druhé "Maximum lifetime" a každý uživatel nechť si to vybalancuje jak mu je libo.

Hučí konzole, hučí taky.

Decibely strojového výkonu
i Zdroj: PCTuning.cz

Podobné problémy postihují i konzole - historicky byly v dobách osmibitů zcela pasivní a naprosto tiché. Prostorem se v nich nešetřilo a nevýkonné čipy ani nestihly zahřát "vzduch pod kapotou" - užitečné je podívat se třeba do Atari 2600, v útrobách rozměrné konzole se základní deska téměř ztrácí. S tím, jak se rozměrově konzole smrskávaly a získávaly výkon stále srovnatelnější s výkonnými počítači, je ale problém s hlukem a "náklady na jeho utlumení" postihl také. Zajímavý rozdíl je v konstrukci Xboxu 360, který je poměrně hlučný a PS3, která je naopak docela tichá. Zdá se, že konstruktéři Xboxu věděli, že s chlazením je problém (jak se později ukázalo u velmi "populárního" RRoD, Red Ring of Death) a tak nechali ventilátory běžet velmi rychle a tedy i hlučně. Xbox 360, zvláště starší edice, je prostě k nepřeslechnutí - a pokud ho máte v obýváku, jistě jste zkoušeli, kde by tak mohl být nejméně slyšet - za televizí, za skříní... Vzhledem k hluku, který tento stroj vydává, je neobyčejně nevhodný jako základ domácího kina. I jako konzole, kterou by měl v pokoji dorost, je to dost nešťastné - pokud se jeden chce učit a druhý chce hrát, jenom sluchátka nepomůžou. PS3 je naproti tomu nepoměrně tišší, u ní si dovedu představit pobyt jak v dětském pokoji, tak i v obýváku. Když se do ní podíváte, je vidět, že chlazení muselo být ale výrobně také mnohem dražší, než u Xboxu: Zatímco ten využívá jakýsi větrný tunel, který má zrychlit proudění vzduchu nad procesorem a grafickým čipem (že by onen zdroj hluku?), PS3 má systém heatpipes, které ofukuje jediný nízkootáčkový 160 mm větrák. Je zcela zjevné, že konstruktéři u PS3 brali v úvahu to, že jde vlastně i o BD přehrávač - a přehrávače by z povahy věci měly být co nejtišší. 
Nové levné mašinky bývají stavěné na notebookových komponentách - ať už je to Mac Mini a nebo Asus EEE Box. Tyto stroječky jsou roztomilé, ekologické (neboť papají málo proudu), ale nejsou nijak zvlášť výkonné a po pravdě řečeno si myslím, že se patrně vyplatí sáhnout po notebooku, protože jsou stejně (ne)výkonné, mají stejná (někdy horší) omezení a nemají v ceně displej, klávesnici, baterku a jsou tedy hůře přenosné. Je zde zásadní problém s rozšiřitelností - podobně jako u notebooků - a navíc si nejsem jistý, jak hlučný bude při permanentní zátěži. Čím větší větráky pro chlazení použijeme, tím pomaleji se mohou otáčet, takže desktop s vhodně vybraným procesorem a grafikou může být klidně tišší - a navíc ho můžeme upgradovat relativně normálními díly. Výkonné desktopy mívají někdy rozměrné bočnicové větráky o průměru 250 mm a nějakých 800 otáčkách - a ty už jsou velmi tiché.

Jak vlastně rozumně chladit?

Decibely strojového výkonu
i Zdroj: PCTuning.cz

Většina chlazení založeného na vodní bázi, Peltierově efektu apod. má jeden problém - totiž že slouží hlavně ke zvýšení účinnosti chlazení komponent, ne nutně ke snížení hluku. Pokud teplo odvedeme "o kus dál" a pak se ho opět zbavujeme za pomoci ventilátorů, s hlukem si moc nepomůžeme. Tudy obvykle cesta nevede, i když možnosti zde jsou - například u vodní chlazení lze mít skutečně velmi rozměrný pasivní radiátor. Patrně nejlepším řešením jsou pak absolutně nehlučné systémy pasivního chlazení, jako jsou speciální masivní skříně od Zalmanů. Ty jsou vybaveny nejenom pasivním zdrojem, ale i systémem pipelines pro procesor, grafiku a čipset. Teplo se pak převádí na masivní skříň, která slouží jako velký tepelný radiátor - bez jakéhokoliv větrání či pump. Je to úžasné řešení - se dvěma drobnými problémy: Za prvé je zde limit na komponenty kvůli slabšímu zdroji. Zalman TNN300 má zdroj 350 wattů, což na pohon opravdu výkonného CPU spolu s lepší grafickou kartou prostě stačit nemusí - a nesmíme zapomínat ani na limit odváděného tepelného výkonu, který je u této skříně 150 watt na CPU a 75 watt na grafickou kartu. Zvlášť druhý limit je docela krutý - a pokud se nemýlím, bezpečně se nám do něj vejde asi nVidia 7950GT, Ati X1950Pro, nVidia 9600GT či Ati HD4670, ale už ne ani nVidia GTX 260, ani Ati 4850. Nové hry takový stroj prostě neutáhne - zdroj by možná dal i silnější grafiku, ale to bychom už ji nemohli chladit pasivně. Navíc zde máme jenom 2 pozice pro 3,5" disky a jednu pro 5,25", což není zrovna dobré východisko například pro domácí server. Druhou nevýhodou je cena: Dotyčný case se zdrojem u nás přijde na 11.000 s daní, což mi čistě na case se zdrojem, do kterého nestrčím ani slušnou grafiku, ani povícero disků, přijde vážně docela hodně. Ale možná se to pro klidný spánek vyplatí. Disky na silentbloky, neklapavou klávesnici (jsou i takové ty rozbalovací, gumové, snad nemlaskají moc!), myšku na teflonky a pořádně pročistit podložku, ať se po ní nešoupe moc hlučně. A je vyřešeno!
A nebo je zde řešení číslo dvě, které je trochu divné, ale možná docela funkční. Jeden známý mi řekl, že hluk svého komputeru vyřešil tak, že ho prostě odsunul do špajzu, ke svému monitoru vede signál 10 metrů dlouhým VGA kabelem a myš i klávesnice je bezdrátová. Špajz je obložen molitanem a počítač si tam může vrčet a pískat jak se mu zlíbí. Trochu mám obavy o to, zda známý po čase nevyhoří, ale prý je tam poměrně chladno. A navíc není jediný, kdo si takto odhlučňuje byt - minimálně dva další známí si takhle do oddělené místnosti odsunuli servery a NAS disky, čímž si doma udělali fakticky serverovou místnost. Prý se ten hluk už nedal vydržet a tohle je vyhovující, protože mohou pohodlně manageovat své servery po své lokální domácí síti. 
Takže nezoufejme - cesty ke kybernetické, ale tiché domácnosti existují, i když některé možnosti vypadají krapet podivně!

První
Poslední
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama