Hailea HC-500A - vodník s aktivně chlazenou vodou | Kapitola 4
Seznam kapitol
Dnes se podíváme na jednu extrémní "hračku". Používáte vodní chlazení a nejste spokojeni s jeho výkonem? Je po několika hodinách hraní, voda již velmi horká a chladící účinek nízký? Máme pro vás řešení - externí kompresorový ochlazovač vody. Tato je věc je určena skutečným "extrémistům", stejně jako i tato recenze zařízení. Pro všechny ostatní budiž testem zajímavé kuriozity.
Jako první jsem provedl měření s klasickým vodním chlazením se dvěma radiátory. Pracovní teplota vody byla kolem 27 stupňů. Pokud na počítači neprovádíte nijak náročné úlohy, voda se ohřeje jen mírně nad pokojovou teplotu. Abych nasimuloval běžné nasazení a podmínky, pustil jsem zátěžový test 3DMark06 a počkal na jeho výsledek. Od této chvíle jsem čekal 25 minut v klidovém stavu - do stabilní teploty vody. Teplota se zastavila právě na 27 stupních.
Chlazení procesoru
Počáteční teplota procesoru, při chlazení okruhu pouze radiátory, byla 42 stupňů. Pustil jsem zátěžový test procesoru Prime95. Během několika okamžiků se dostala na 65 stupňů, a dále stoupala. Maximální teplota byla dosažena 71 stupňů a tuto hranici CPU nepřekročil. Prakticky by se dal tento test srovnat s náročným enkódováním HD videa nebo jinou procesorově náročnou činností (tam se ale takové teploty nedosáhne). Na této frekvenci a napětí není možné čtyřjádrový čip (při intenzivní zátěži) uchladit ani high-endovým vodním chlazením. Bylo by nutné snížit frekvenci a hlavně napětí.
V dalším testu jsem nastavil na chlazení Hailea teplotu vody 15 stupňů. Také tady jsem spustil herní benchmark 3DMark06 a po jeho skončení počkal několik minut na ustálení teploty vody. Ta se v tomto případě nedostala nad 17 stupňů. To byl náš výchozí bod. Při této teplotě vody byl procesor chlazen na 27 stupňů v klidu. Po zapnutí Prime95 se teplota dostala na téměř 50 stupňů a dále již výrazněji nestoupala. Maximální hodnota byla dosažena 52 stupňů. Kompresor se v tomto případě zapínal zhruba po několika minutách.
Třetí a poslední test byl s nastaveným nejvyšším výkonem chlazení. Požadovanou teplotu vody jsem nastavil na 5 stupňů. Tentokráte byla klidová teplota vody maximálně 8 stupňů a procesor pod Windows měl teplotu 12 stupňů. Po ustálení teploty po "zahřívacím" 3DMark06, jsem spustil Prime95. Teplota procesoru šla razantně nahoru, ale zastavila se na maximálních 37 stupních. Tuto hodnotu se mi nepodařilo překročit. Během tohoto nastavení se zapínal kompresor již ve velmi krátkých intervalech.
Z tohoto grafu plyne ještě jeden zajímavý fenomén. Tím je schopnost vody (a bloku) o různé teplotě odebrat efektivně stejné teplo z komponenty. Změřil jsem při maximální teplotě CPU (71 stupňů v prvním testu), teplotu vody. Ta byla kolem 39 stupňů. To dělá rozdíl teplot 32 stupňů. V druhém případě je rozdíl teplot vody (17 stupňů) a maximální teploty CPU (52 stupňů) nepatrně vyšší - 35 stupňů. Poslední srovnání je podobné. Tam je rozdíl teploty vody (5 stupňů) a procesoru (37 stupňů), také roven hodnotě 32 stupňů. Ve všech případech je rozdíl teplot média a procesoru velmi podobný, na teplotě vody tedy nezáleží - při jakékoliv teplotě dokáže odebrat stejné množství tepla. Záleží na konstrukci vodního bloku a možnostech udržet médium na stabilní teplotě.
Procesor a čipset "netopí" nijak extrémně, ale stejně dokázaly klasické vodní chlazení dostat na kolena. Pro tato nastavení již radiátory a jejich ochlazování vzduchem nedostačuje. Chladič Hailea se ale osvědčil. Na nejvyšší výkon jsou jeho schopnosti neuvěřitelné, co se ale dalo čekat. Při konzervativnějším nastavení vody na 15 stupňů, již výkon nijak výrazně neoslní. Dokáže ale 4,3GHz čtyřjádro uchladit na 52 stupňů v zátěži, což je excelentní výsledek.
Chlazení grafických karet
V druhém kole testování nás čeká chlazení grafických karet. Jako zátěžový test jsem použil program Furmark (16AF + 32AA 2560x1600, Stability Test). Ten dokáže naplno využít obě grafiky ve SLI a dokáže z nich také dostat maximální tepelný výkon. Také v tomto testu jsem postupoval stejně, jako u prvního. Systém ve všech případech nejprve prošel benchmarkem 3DMark06, po ustálení teploty jsem pokračoval.
U vodního chlazení s radiátory se při počáteční teplotě vody 27 stupňů, teplota jader grafických karet pohybovala kolem 40 stupňů. Během zátěžového testu stále stoupala, téměř až k 70 stupňům na obou jádrech. V poslední fázi se zdálo, že teplota nad tuto hranici již stoupat nebude, tak jsem test vypnul. Dvě přetaktované grafické karty, je tedy klasické vodní chlazení schopné uchladit na 70 stupňů, to na vodu není nijak valný výsledek. Budiž nám útěchou, že žádná dnešní hra z jader GPU nedokáže takový tepelný výkon vytáhnout (jak uvidíme u reálného herního testu). Z grafu je dobře vidět, že teplo odevzdané do vody grafickými kartami je vyšší, než to které je schopen okruh vyzářit do okolí pomocí radiátorů. Teplota vody byla vysoko nad 40 stupňů a jistě by stále stoupala, až by počítač selhal.
V druhém případě jsem samozřejmě nastavil teplotu vody na 15 stupňů. Obě jádra měla v klidu teplotu 24 stupňů. Během stejně dlouhé doby testování, se ale jejich teplota nedostala nad 36 stupňů. To představuje proti prvotnímu testu opravdu obrovský pokrok, mít v zátěži přetaktované GeForce GTX 280 na takto nízké teplotě je skvělý výsledek. U tohoto testu běžel kompresor téměř neustále. Obrovské množství tepla bylo nutné nějak předat okolí.
Třetí test s teplotou vody 5 stupňů, byl extrémní záležitostí. Při tomto nastavení byla teplota grafických karet v klidu pouhých 12 stupňů. Během celého zátěžového testu se jejich teplota nedostala nad 23 stupňů. Tomuto měření se mi ani nechtělo věřit, tak jsem sáhl na povrch karet - byly v testu Furmark úplně ledové. Všimněte si také velmi podobného průběhu teplot, které se v nastavení 15 a 5 stupňů liší pouze minimálně. Tento test mě zcela nadchl, a zkusil jsem tedy vytěžit z možnosti tak nízkých teplot i nějaké pěkné skóre v 3DMarku06.
Procesor jsem přetaktoval na 4500MHz, a obě grafické karty nastavil na 820MHz pro GPU. Shadery pracovaly na neuvěřitelných 1765MHz. Na tomto nastavení, s teplotou vody 5 stupňů, jsem projel 3DMark06 bez jediného artefaktu. Skóre se nakonec zastavilo na solidních 26 325 bodech. Voda při testu nepřesáhla teplotu 11 stupňů, a kompresor běžel samozřejmě téměř stále. Za takový výsledek ale tento pokus jistě stál. I na těchto frekvencích byly teploty komponent stále extrémně nízké, ovšem celý systém se pokryl kondenzovanou vodou ze vzduchu.
Efektivita bloků grafických karet se ukázala perfektní, kam se na ně "hrabe" blok Apogee GTZ na procesoru. Nyní nás čeká nejdůležitější test, kompletní prověření systému v nejnáročnější hře dneška. V následujícím testu se "zapotí" všechny komponenty počítače, a my uvidíme jak si s takovou zátěží chladič Hailea poradí.
Chlazení celého systému na maximum
Na počátku jsem opět systém zahřál a nechal ustálit počáteční tepotu vody. V případě vzduchového chlazení to bylo 27 stupňů. Počáteční teplota procesoru byla kolem 37 stupňů. Severní můstek setrvával na hodnotě 28 stupňů, obě grafická jádra začínala na 34 stupních. V tento okamžik jsem zapnul hru Crysis v nastavení "Fanatik" v rozlišení 1920x1200 16AF + 8AA. V této hře jedou grafické karty na maximum, procesor není tolik zatěžován, což je v dnešních hrách běžné. Tento model tedy zobrazuje většinu dnešních herních situací.
Je samozřejmé, že při našem nastavení, teplo předané vodě komponenty nedokáží dva radiátory předat do vzduchu dost rychle a voda se neustále ohřívá víc a víc. Po třiceti minutách hraní, se severní můstek ohřál na teplotu 38 stupňů. Grafické karty postupně vystoupaly až na hodnotu 55 stupňů, jedna karta se ale zahřála v poslední fázi až na 58 stupňů. Procesor dosáhl maxima na 61 stupni. Tyto hodnoty by se určitě ještě trochu zvýšily při dalším hraní. Myslím, že v tomto případě by systém ustál i několika hodinovou zátěž. Je vidět, že hra nezatíží komponenty tolik, jako benchmark. V tomto případě ohřívají vodu všechny komponenty najednou, a výsledek je tedy docela slušný. Na vyšší frekvence procesoru a grafik, by se ale dostat nedalo. Co se stane, když zapojíme do okruhu chladič vody nastavený na 15 stupňů se podívejte.
Výsledky jsou neskutečné. Pokud je v okruhu zapojené zařízení, které udrží teplotu vody konstantně nízkou, jsou teploty systému skvělé. Pokud bychom podobného výsledku chtěli dosáhnout s klasickou koncepcí radiátorů, museli bychom jich mít několik. Přesně tolik, aby jejich výkon vyzáření tepla do okolí byl vyšší, než teplota absorbovaná vodou z komponent. I tak by se teplota vody ideálně dostala pouze na pokojovou teplotu. Pokud by si ale tuto teplotu udržela, byl by chladící výkon velmi vysoký. Na teplotě vody totiž nezáleží, jak ukázal první test s procesorem.
Po celou dobu testu se voda nedostala nad 17 stupňů. Počáteční teplota všech komponent byla následující: procesor 23 stupňů, severní můstek 28 stupňů, grafické karty 23 stupňů. Je zvláštní, že teplota severního můstku je s chlazenou vodou stejná, jako v normálním okruhu - budu muset blok vyčistit, jeho efektivita je už velmi malá. Po zahřívacím testu jsem spustil hru Crysis, a hrál stejný úsek hry 30 minut.
Teplota procesoru se zastavila na 33 stupních, severní můstek dosáhl maximálně 32 stupňů. Obě grafické karty byly ochlazovány na 31 stupňů. Tak tento výsledek je tedy skutečně "nářez". Uchladit tepelný výkon všech komponent přes 550W na teplotu kolem 30-ti stupňů je neuvěřitelný výsledek. Potvrzuje se zde, že procesor (i grafiky) topí podstatně méně než v zátěžových benchmarcích a testech. S takto chlazenými komponenty se z nich dá opravdu vytáhnout absolutní maximum. Za luxus studených grafik v Crysis s vyhlazováním se ale platí. V tomto případě pořizovací cenou chlazení, jeho spotřebou a hlavně nesmírným hlukem.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
