Vodní chlazení - detailní konstrukce bloků | Kapitola 6

Doteď jsme se bavili o nejdůležitější části vodního bloku, tzv. základně, na které závisí celá funkčnost bloku. Pro celkové dokončení ale potřebujeme ještě vršek bloku (někdy označovaný jako „top“), který má neméně důležitou úlohu, neboť na něm závisí celkový vzhled. Při tvorbě vršku můžete svou fantazii „pustit z řetězů“ akorát musíte počítat s otvory pro fitinky a přístup kapaliny. V podstatě je jedno z jakého materiálu ho vyrobíte, my si teď představíme několik základních a nejpoužívanějších materiálů.

Kov

Tato volba je nejjednodušší, protože nemusíme se shánět po jiném materiálu. Ovšem má své nevýhody. První je cena, která se u mědi může vyhoupnou do vysokých částek. Další je vzhled. Pokud použijeme měď, tak jak jsme se zmínili výše, dochází k její oxidaci a nepěkného zbarvení dozelena. Její povrch stačí ošetřit silikonovým olejem a povrch je tak chráněn před vnějšími vlivy. (Uvnitř bloku vám nepomůže. Voda olej smyje.) Výhodami je, že při použití stejného kovu odpadá starost s galvanickou korozí a navíc máme možnost tyto dvě části přivařit/připájet k sobě, takže odpadá i starost s těsněním, ale zároveň se tím znemožní přístup do bloku kvůli jeho údržbě. Pro zlepšení vlastností povrchu kovu máme na výběr z povrchových úprav. Kov můžeme nechat pokrýt komaxitem (prášková pálená barva), v případě hliníku eloxem (chemická úprava, kdy na povrchu hliníku se vytváří velmi tenká vrstvička oxidu hlinitého, který je velmi tvrdý a chemicky velmi odolný), anebo pokovením pomocí lázní (nejčastěji niklem, ale nejlepší je použít pozlacení). Tyto porvrchové ochrany hliníku nás chrání před galvanickou korozí ale nejsou věčné. Velmi vhodným, ale drahým materiálem pro vršek bloku je mosaz. Má ale celkem podstatnou nevýhodu, že je velmi tvrdý materiál a špatně se obrábí.

Plast/plexi

Velmi levný a také velmi efektní materiál pro výrobu. Velice snadno se s ním manipuluje a snadno se opracovává. Zápory jsou, že kvůli tepelné roztažnosti kovů a případnému použití alkoholů v chladicí kapalině může plexi prasknout a následný únik kapalin není příjemná věc. Pokud používáme plexi, tak jedině lité, ne exdurované. Na trhu existuje velké množství technických plastů, ke kterým je bohužel jako nadšenci moc nedostanete. Takže pokud nemáte známého ve firmě, která s nimi pracuje, tak máte smůlu. A pozor! Některé plasty nemají rády vodu.

i Zdroj: PCTuning.cz

 

Pryskyřice

Velmi zajímavý materiál. Pracuje se s ním ještě snadněji než s plastem a je více odolná. Není to klasická pryskyřice, která je na stromech

J

, ale syntetická, speciálně vyrobená pro průmyslové potřeby. Běžně se s ní setkáváme u sportovních pomůcek (lyže, ochranné helmy, atd.) a speciálních lepidel.

Silon

Další z řad polymerů, který je bílé barvy, obrábí se stejně jako plast a je také odolný.

Na závěr ještě musíte vyřešit těsnění mezi základnou a vrchem bloku pomocí o-kroužků. Na trhu se dají pořídit speciální těsnící kroužky, ale nám bohatě postačí klasický pryžkový o-kroužek. Pro uchycení fitinek je také třeba vyřezání závitů (nejčastěji trubkový závit G1/4“) a pro uchycení šroubů klasické metrické závity.

Nyní se dostáváme k poměrně diskutabilnímu tématu, které se týká zarovnání styčné plochy základky s čipem. Abyste dali základně nějaký povrch, je třeba ji srovnat (v ideálním případě) pomocí frézy, kdy vyberete pár desetin milimetru z plochy (a ještě lépe pomocí rovinné brusky). Pokud si zkusíte udělat blok na vrtačce, tak vám nezbude nic jiného, než tuto proceduru základnu ručně tzv. lapováním (I když to není správný název, jde jen o broušení, název se velmi uchytil v komunitě). Vezmete si nejrovnější podložku, kterou najdete (nejlepší a nejosvědčenější je tabule skla/mramor), do ruky uchopíte blok, na sklo položíte smirkový papír postupně od nejhrubšího po nejjemnější (od 800 do 1600, 2000), nanesete na smyrek trochu vody a pak plynulými krouživými pochyby do „osmičky“ kroužíte, dokud se vám nezdá povrch dostatečně rovný. Lapování je jeden z nejdelších procesů při výrobě. Nesmíte to urychlit tlačením na blok, protože jinak můžete celý blok zkazit. Na konec lapování můžete plochu přeleštit brusnou pastou do zrcadlového lesku. S úspěchem lze místo brusné pasty použít zubní pastu (Zubni pasta je nejjemnější brusná pasta. J ). Nenechte se ale zmýlit, protože tímto ručním lapováním nikdy nedosáhnete dokonale rovné plochy, ač by se tak mohlo zdát. Je to pouze domácí náhrada průmyslových postupů pro broušení ploch. A váš výsledek z ruky bude lehce vypouklý což vlastně také není na škodu, protože potřebujeme hlavně kontakt ve středu, kde se nachází jádro procesoru.

Pro přichycení bloku k socketu se většinou využívá spony a šroubů, které se prostrčí dírami pro přichycení plastového rámečku na základní desce. Rozměry děr pro jednotlivé sockety a příklad takového uchycení naleznete na obrázku. Občas je možné spatřit univerzální uchycení pomocí oválných plíšků. Ale to má pár nevýhod, jako například usazení bloku přesně na požadované pozici. Blok tak může být lehce posunut a nemusí tak pracovat optimálně.

i Zdroj: PCTuning.cz

Ochrana a údržba bloku

Již hotový blok podléhá v provozu různým poškozením, nebo narušením. Lehké škrábance na kontaktní ploše základny můžeme vyleštit lapováním. Ochranu před galvanickou korozí zajistí tzv. inhibitory koroze, pokovení, popřípadě barva. Oxidace a zanesení kovu se nejlépe odstraní vyvařením v slabé kyselině. V domácích podmínkách můžeme použít např. kyselinou octovou (ocet), nebo citrónovou (Obyčejné dochucovadlo čajů, případně je v prodeji koncentrovaná jako prášek.). Při použití octu se můžete potýkat s nepříjemným zápachem, proto spíše doporučuji použít citrón, který výborně odstraňuje zanesení i bez vyvařování. Na důsledky galvanické koroze lze použít i chemii vyššího řadu jménem Coca-Cola. Aktivní prvky jsou kyselina citronová a fosforečná. Bohužel po očistě musíme opláchnout zbytky cukru a občas nám i měď zbarví. Ve variantách bez cukru (Light, Zero) chybí kyselina citrónová. Fosforečná na oxidaci stačí, ale s galvanickou korozí si už moc neporadí.

Na závěr jsme si pro vás připravili malou ukázku tvorby bloku v systému Pro Engineer. Ve videu uvidíte pouze tvorbu jednoduché základny a vrchní části bloku. Čili hlavní části bloku. Kompletní model by samozřejmě obsahoval fitinky, těsnění a sponu.

Snad jsme vám řekli vše podstatné a teď doufáme, že tyto získané informace využijete v praxi a my se tak dočkáme výkonnějších bloků pro naše miláčky. Je nám jasné, že spousta návrhu skončí jen na papíře a díky omezeným možnostem obrábění se dohnat špičku podaří málokomu ale i poražení slabších komerčních řešení se počítá a pokud bude blok i skvěle vypadat tak proč nakonec ne? Takže neváhejte. Papír, tužku do ruky a kreslíme.