Vodní chlazení - detailní konstrukce bloků | Kapitola 4
Seznam kapitol
Zaujal vás minulý článek o vodním chlazení a chcete víc? Máte vodní chlazení a chtěli byste si ho něčím vlastním okořenit? Rádi zkoumáte věci do hloubky? Nebo se chcete dát na dráhu profesionálního konstruktéra vodních bloků a vyrábět vlastní bloky? Pokud jste odpověděli alespoň na jednu otázku ano, pak se pohodlně usaďte, protože právě po vás je připravených několik vět o této problematice.
Ve velmi pestré historii vodního chlazení se objevily všemožné tvary, koncepce a konečná řešení konstrukcí vodních bloků. Za vším stojí několik nadšenců s potřebným vybavením, kteří se nebojí obětovat týdny času nad návrhem a samotnou výrobou bloku. Pokud někde platí přísloví „dvakrát měř a jednou řež“, tak právě při vymýšlení vodních bloků. Neznám nikoho, kdo by nechtěl ze svých prostředků vymáčknout maximum. Pokaždé budete chtít vyrobit to nejlepší a tak, před začátkem obrábění mědi, se vyplatí pečlivě si promyslet, jak všechno uděláte. Takže teďka stojíte před otázkou, kam by se vaše mysl měla ubírat? Jak jsem uvedl na začátku, za celou vodníkářskou historii bylo myšlenou spoustu více či méně povedených konstrukcí. Jaké výhody skrývá jeden typ před druhým, si vám nyní dovolím představit a přihodím i několik popisů konstrukčních prvků používaných pro dosažení optimálního výsledku.
Úmyslně vynecháme staré překonané konstrukce a ukážeme vám současné vývojové trendy. Některé z těchto konstrukcí vám však také ukážeme.
Had
Asi nejjednodušší typ bloku, který vyrobíte pouhým vyfrézováním drážky „ala had“ do čtverečku mědi. Tento blok se těšil oblibě právě díky své jednoduchosti, protože se dá vyrobit i s pomocí obyčejné stojanové vrtačky a tak si jej mohl vyrobit každý začátečník. Bohužel, dnes, kvůli žhavosti komponent, je tento blok nepoužitelný, protože i přes použití špičkových komponent ve zbytku vodního okruhu se teploty komponent budou pohybovat na úrovni kvalitního vzduchového chlazení. Důvodem nedostatečného výkonu je hlavně malá styčná plocha bloku s chladícím médiem, která se snad ani nedá porovnávat s moderními bloky. Přeci jen má ale tento blok jednu podstatnou výhodu v prakticky nejnižším odporu ze všech konstrukcí. I když je každému jasné, že se tyto bloky nevyplatí, stále se vyrábí komerčně za nechutnou cenu firmou Thermaltake (jsou použity v jejich setu BigWater) a firmou Aquacomputer.
Kanálky/mikrokanálky
Tato konstrukce byla předvídatelným krokem ve vývoji, protože není nic jiného než klasický vzduchový žebrovaný pasiv v malém, chlazený vodou. Vyrobit se dá na stojanovce, frézce a pro obzvlášť úzké štěrbiny se používají pilové kotouče do fréz.
I přes svou jednoduchost a vývojovou zastaralost se kanálky těší oblibě dodnes. Za blok průkopníka by se dal označit D-tek White Water, dnes se touto konstrukcí zabývají firmy DangerDen, EK watercool, Zern, Innovatek a jíní. Kouzlo této konstrukce tkví ve velice jednoduchém škálování výkonu. Můžete si tak velice snadno vyrobit jednoduchý blok se slušným výkonem pro slabší pumpy i hiend blok. To nyní ukázal EK watercool se svým blokem Supreme využívající velký počet mikrokanálků s obrovskou styčnou plochou. Ovšem čím měnší kanálky, tím větší odpor bloku, takže pro dosažení výkonu je třeba použít silné čerpadlo (například populární Laing DDC).
Možná vás napadlo, že když se podobným způsobem vyrobí hadovitá konstrukce, tak to musí chladit stejně dobře. I kdyby to bylo technologicky možné, tak by musela kapalina urazit blokem velikou dráhu malým prostorem, což by znamenalo obrovský odpor. Když se pozorněji podíváte na konstrukci EK Supreme, tak ten problém odporu řeší dvěma způsoby. První se vyskytuje u všech bloků a to, že kanálků je vedle sebe několik a díky paralelnímu spojení se vstupem se proud vody rozdělí mezi všechny. Důsledkem toho je snížení rychlosti vody v jednotlivých kanálcích a tím pádem snížení odporu. Druhým prvkem je vstup vody uprostřed drážek a vývody na krajích bloku. Díky tomu voda procestuje drážkami jen poloviční vzdálenost, než se dostane do prostornějších míst, takže odpor se tím teoreticky sníží o polovinu. Elegantní, že?
Trysky
Principem je, že pomocí úzké trubičky se vstříkává voda do trošku větší díry. Těchto spojení je samozřejmě velké množství.
Pomocí úzké trubičky nastává obrovské zrychlení kapaliny v bloku, a jak již víme, rychlost proudění je pro přenos tepla klíčová. Ale zkuste si vzít brčko, dát před něj prst a fouknout. Ano, odpor těchto bloků je přímo obrovský a je ještě umocňován používáním užších trubiček. Bloky využívající oněch jehel se ale dlouhou dobu držely na výkonnostní špici i přes svůj obrovský odpor. Prakticky jediná firma vyrábějící tyto bloky komerčně byl americký Swiftech s jejich blokem Storm. Těchto bloků bylo vyrobeno několik verzi lišíc se počtem a velikostí děr. Původní blok Cascade měl 52 trysek. Do masové výroby se dostal Storm G4 s 35 tryskami. Nejvýkonější Storm G5 měl 59 trysek a byl vyrobený z čistého stříbra – tak trochu extrém mezi bloky. U nás se vývoje bloku ujal Radek-B se svým blokem Cascade, což byla kopie pradědy těchto bloků, původní Cascady.
Na přelomu roku 2006/2007 na zdejším fóru proběhl ambiciózní projekt Destiny, který měl za cíl vyždímat z této konstrukce maximum, ale nakonec ztroskotal pro neúnosnou finanční náročnost výroby bloku. Za vývojem bloku jsme stáli já (myom) a Michal Částka (Highlander). Na náš výsledek měsíců práce se alespoň můžete podívat „na papíře“ (za překreslení děkuji Woytovi). Nějaké pokusy o jeho výrobu tu stále jsou, tak ještě uvidíme, jak to dopadne. Tento blok…
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
