Test dvou hi-endových chladičů grafických karet

Jistě každý pokročilý uživatel počítače někdy uvažoval o výměně referenčního chladiče u své grafické karty. Důvodů, které nás k tomuto kroku mohou vést, je nespočet. Mezi nejčastější z nich patří kupříkladu samotný výkon grafického akcelerátoru, kdy je při zvyšování původních taktů na grafickém jádře či pamětech teplota jednoznačným limitem. To ovšem zdaleka není vše. Výměnou chladiče můžeme také docílit ke znatelnému snížení hlučnosti, a to zejména v případech, kdy se rozhodneme místo malého vysokootáčkového ventilátoru na grafickou kartu nainstalovat masivní měděné pasivní chlazení disponujícím heat-pipe trubicemi. Nejenom, že se celková účinnost chlazení zvýší, ale hluk klesne mnohdy i z nepříjemných 30db na čistou nulu.

Testovací grafická karta

Dost už ale omáčky kolem, pojďme se podívat, na jaké grafické kartě jsme dva výše zmiňované chladiče vlastně testovali. Jak už jsem zmínil výše, k testu jsme vyzvali grafiku ze stájí společnosti AMD/ATI. K objektivnímu otestování výkonu jsme přitom tím nejvhodnějším modelem shledali standardní Radeon HD3870 s 512MB pamětí. Právě tento kousek totiž splňuje většinu zásad kvalitního a dostatečně výkonného hráčského čipu. Výzvu pro nás ovšem představovala i v oblasti chlazení, což nás upoutalo asi nejvíce. Referenční návrh chladiče společnosti Sapphire nic neříkal a místo dvouslotového giganta grafiku osadila testovanou grafickou kartu menším jednoslotovým chladičem + hliníkovým pasivem na napájecím zdroji grafické karty. Jen se sami přesvědčte,.... podotýkám, že ani výsledné teploty nebyly zrovna optimistické.

i Zdroj: PCTuning.cz

Abychom mohli z roviny teoretické plynule přejít do sféry praktické, uvedu zde stručnou tabulku specifikací vztahující se k výše zmiňovanému modelu.

Průběh testování

Do dnešního testu jsme zařadili, jak jsem již výše zmínil, celkem dva chladiče. Ty si ale podrobněji představíme až v příští kapitole. Nyní nás ale bude zajímat, jakým směrem se budeme ke konečným výsledkům dobírat. V první řadě jsme vyzkoušeli, jak si v praxi vede výrobcem dodávaný chladič, jímž je Radeon HD3870 osazen. K naměření všech teplot jsme použili interní tepelné čidlo a užitečnou utilitku RivaTuner, jenž nám průběh celého testu bedlivě monitorovala. Test každého chladiče jsme rozdělili do čtyř fází:

• teplotní test ve 2D při minimálních otáčkách ventilátoru

• teplotní test ve 2D při maximálních otáčkách ventilátoru

• teplotní test ve 3D při maximálních otáčkách ventilátoru - původní takty

• teplotní test ve 3D při maximálních otáčkách ventilátoru - zvýšené takty (overclock)

Jak jste si mohli ve výše sepsaném výčtu všech čtyř fází všimnout, 2D režim jsme nechali běžet ve dvou nastaveních ventilátoru - maximální a minimální otáčky. Zde je hlavním měřítkem hlučnost a její vliv na teploty GPU. Naopak, ve 3D jsem si netroufnul nastavit nízké otáčky, protože již teploty naměřené v původním nastavení se základním chladičem byly vskutku alarmující. O tom si však více povíme až v příštích kapitolkách. Co se přetaktování týká, k tomuto účelu jsme využili přímo ovladače dodávané výrobcem (Catalyst 8.3). Ty totiž mimo základních nastavení disponují také funkcí "OverDrive", která nám umožní plynule měnit frekvence čipů. Všechny testy byly prováděny při zavřené skříni.