Placení za odkazy: Rozumná strategie, anebo zoufalství?
i Zdroj: PCTuning.cz
Sítě a Internet Článek Placení za odkazy: Rozumná strategie, anebo zoufalství?

Placení za odkazy: Rozumná strategie, anebo zoufalství? | Kapitola 5

Michal Rybka

Michal Rybka

27. 2. 2021 03:00 10

Seznam kapitol

1. Od nás bez nás, k vám bez vás 2. Lobby naší doby 3. Microsoft: Sejměte je, vzniklou mezeru rádi zaplníme! 4. Za paywall 5. Sociální dilema 6. Za vším hledej prachy

Austrálie si prosadila zákon, který nutí technologické společnosti platit za odkazy na obsah velkých mediálních společností. Je to pokrok – anebo další z restriktivních zákonů, kterými se lokální vlády pokoušejí svázat a kontrolovat internet?

Reklama

První problém se týká individuálního filtrování zpráv na základě uživatelských profilů. Jde o vliv, který mají sociální média na feed, který dodávají svým uživatelům, aby zvyšovala jejich závislost – a kterou popisuje (ne přesně, ale alespoň zhruba) například film The Social Dilemma.

To, co popisuje The Social Dilemma, je představa, že sociální sítě radikalizují svoje uživatele tím, že jim dodávají fake news. Prosím vás – algoritmy sociálních sítí jsou neutrální, vracejí vám to, o co se zajímáte. Pokud vás zajímá Flat Earth Theory a pravicový radikalismus, budou vám vracet ten. Mě můj Facebook zásobuje historickými a filozofickými vtipy, fotkami staroegyptského umění, vojenskými a technologickými novinkami a pak tím, co sdílí lidé, kteří jsou na mě napojení.

Sociální síť je doslova obrazem vaší duše: Zrcadlí vás a vrací vám to, o co se zajímáte. Pokud se celý den rozčilujete nad daty o covidu anebo nad tématy o systemickém rasismu, nedivte se, že takového materiálu budete mít plný feed. Ten, kdo se domnívá, že sociální sítě někoho radikalizují, pravděpodobně sleduje podobná témata, a proto mu sítě taková témata vrací. Ano, síť marginalizuje to, co ignorujete a dodává vám to, co vás zajímá. To, co dostáváte do feedu, ale není cizí propaganda, to je jen pokřivený obraz toho, jak vás osobně vidí algoritmy samotné. A vy si tento proud sami aktivně formujete tím, co čtete, lajkujete, jaké lidi si přijmete mezi přátele a které naopak vyhodíte. Máte daleko větší kontrolu nad svým feedem, než tvrdí dokumenty typu The Social Dilemma: Stačí si uvědomit, že vaše reakce jsou forma objednávky pro podobný obsah v budoucnosti.

Propaganda je fenoménem tradičních médií, ta si myslí, že mají patent na rozum, chtějí vás zušlechťovat a vykládají vám fenomény dneška tak, abyste je pochopili správně. Tam se chovají hlavy pomazané tak, aby davu nemytému a nečesanému přinesly vyšší poznání a edukovaly ho. Pak se ale nemůžeme divit, že tihle lidé naprosto nechápou nejen moderní publikum, ale realitu obecně. Tohle přesně produkuje lobbisty, kteří se domáhají peněz, aby mohli šířit kvalitní, certifikované a prověřené profesionální názory – tedy to, na co běžný uživatel kašle.

Další separátní problém je soukromí. Soukromí je jev, který byl opakovaně odepisován jako „věc minulosti“. Četl jsem traktáty o tom, že „ve středověku taky nebylo příliš soukromí“ a v roce 2009 CEO Google Eric Schmidt odepisoval soukromí jako přehnané. „Pokud máte něco, o čem nechcete, aby to ostatní věděli, tak byste to asi neměli dělat.“ Tento názor Ericu Schmidtovi vydržel přesně do okamžiku, než hackeři vylili na síť jeho osobní data.

Dnes máme hnutí za soukromí od společností, které v podstatě bojují s technologickými platformami o kontrolu, jako například Apple. Zatímco technologické platformy bojují o dominanci službami zdarma, přičemž monetizují znalosti o zákaznících, Apple zpoplatňuje každého, kdo se pokouší prodávat obsah v jejich systému 30 % – a aby vypadali dobře, mluví nyní o soukromí. To není o dobru a o zlu, ale o tom, že různé společnosti mají různé strategie, jak se udržet na trhu a jak přijít k penězům – a protože Apple je drahý, chrání soukromí svých uživatelů, což mu dává kompetitivní výhodu. Není to ale výhoda zadarmo – a na to nesmíme zapomínat.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama