Hlavní stránka Hardware Sítě a Internet Co mě naučil Scientific American o svobodě slova
Co mě naučil Scientific American o svobodě slova
autor: Michal Rybka , publikováno 17.1.2021
Co mě naučil Scientific American o svobodě slova

Dnes je na svobodu slova expert každý. Svoboda slova je omezená, namítají jedni. Hlavní je nikoho neurazit. Policie České republiky vyjmenovává rozsáhlý seznam paragrafů, které lze porušit pouhým komentáře. „Máme svobodu projevu, ne po projevu,“ vtipkují jiní. Ve skutečnosti je to mnohem jednodušší.


Kreacionismus je nebezpečný v tom, že odmítá pohled na svět jako na proměnlivou entitu. Pravda, u neoevangelikálů se to trochu kompenzuje tím, že se těší na konec světa. Točí si o tom filmy, vytahují z ostatních lidí peníze a občas je u toho ničí. Někdy zničí i sami sebe, jak se povedlo třeba Haroldu Campingovi, který v naprosté víře v blížící se konec světa a ve svou schopnost přesně ho spočítat zruinoval spoustu věřících a také svou mediální společnost.

Nevědecké postoje nejsou neškodné. Veganští aktivisté nechají trpět podvýživou nejen svoje děti, ale i zvířecí miláčky – maso prostě nebude. Jehovisté odmítají krevní transfúze, protože to prý Bible zakazuje – a radši umřou, zato si do svých tiskovin píší pozitivní příběhy o těch, kteří transfúze odmítli a přežili. Zastánci teorie plochozemě se nejen scházejí na festivalech, které svou fantastičností překonávají nejeden con – ale klidně i riskují svoje životy, jako onen muž, který odstartoval se svou paroraketou, aby se přesvědčil o plochosti Země sám, protože projekty NASA nám samozřejmě plochozemi tají. Dopadlo to, jak muselo – pěkně natvrdo.

Antivaxeři ohrožují životy svoje, svých dětí – ale snižují i populační ochranu, protože ta funguje jen při plošném proočkování. A nejen to – jejich propaganda oblbuje řadu lidí, kteří neznají biologii a historii, zvláště nepříliš vzdělané bioženy. Rozhodně se tedy nedá tvrdit, že jejich postoje jsou prostá libůstka anebo otázka názoru, jako například u názorů na filmy anebo na umění.

Pak máme lidi, kteří považují cizí názory za vyloženě urážlivé. Nesnesou kritiku svých názorů, když jim vysvětlujete sekularismus, vyhrožují vám uřezáním hlavy, protože v jejich světě je mord adekvátní formou názorového nesouhlasu. A tak se můžeme například potkat se sunnitským názorem, že film o životě Mohameda The Message (1976) je pouhá šíitská propaganda.

Zkrátka a dobře – nesoulad je všude, kam se podíváte – samozřejmě podle toho, co kdo považuje za důležité. Zdálo by se, že můžeme snadno určit, co je opravdu škodlivé: Názory, které způsobují škody, jsou špatné a měly by být potlačeny. Zvláště pro racionalisty to je přehledné: Vyznávají etický kalkulus, který dokáže klasifikovat, co je dobré a co ne. Vyjádřeno slovy pana Spocka „potřeby mnohých převažují potřeby těch, kterých je málo“ (“The needs of the many outweigh the needs of the few.”) Pokud jsme schopni klasifikovat míru užitečnosti a škodlivosti názorů, můžeme vybrat ty správné a ty špatné.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
120 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 56.8Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.