K jasným zítřkům s internetem pro všechny! | Kapitola 6

Kdo vlastně kontroluje připojenou elektroniku?

Žijeme v době, kde máme stále menší kontrolu nad vlastní elektronikou. Všechno dnes otevírá komunikační kanály, software se bez internetu neaktivuje a nebo vůbec neběží, máme minimální kontrolu nad tím, co všechno aplikace odesílají a co obsahuje telemetrie. Tu dnes používá doslova každý: Od operačního systému po počítačové hry, kde se běžně odesílají data o tom, jak hráči hrají, aby se dal analyzovat jejich styl a hra se dala více poladit (a nebo rozladit, pokud si to tvůrci přejí).

S tím, jak roste složitost zařízení, jsme více a více odkázáni na milost a nemilost firmám, které spravují telekomunikace, cloudové služby a systémy obecně. S tím, jak přicházejí updaty, obvykle odstraňují bloky, které jste si proti jejich skrytému provozu vybudovali – ale ani tak nemáte jistotu, že vaše kamery a IoT zařízení dělají jenom to, co o sobě tvrdí.

Tahanice o kontrolu se přitom netýkají pouze společností a zákazníků, případně právníků, kteří reprezentují jejich zájmy. Software se stává strategickým prvkem: V současné tahanici mezi Amerikou a Čínou nejprve došlo k tomu, že Huawei přišla o přístup k softwaru Alphabetu – a nyní se řeší, že USA kompletně zablokuje TikTok. Americké bezpečnostní služby tvrdí, že jde „o software na sběr osobních dat, který se maskuje jako sociální síť“. Indie, která je na hraně války s Čínou, už TikTok zakázala.

Donedávna bylo luxování dat tématem konspiračních teoretiků a lidí, kteří nemají rádi, když jim někdo očuchává počítač zevnitř, ale dnes zjevně žijeme ve světě, kde se problém začínají řešit i vlády a software se může stát politickým nástrojem. Pokud nevlastníte software a někdo vám najednou zakáže jeho používání – co budete dělat? Já tedy s dovolením preferuji Open Source, ale i tak už léta nemám tušení, co to můj stroj vlastně dělá.