Otrokářství: Co to bylo a co znamená pro budoucnost? | Kapitola 6
Seznam kapitol
Většina civilizací minulosti v nějaké míře využívala nedobrovolné práce otroků, nevolníků či válečných zajatců. Blíží se ale doba, kdy budeme do práce nutit semiinteligentní a nebo inteligentní stroje. Přijde moderní otrokářství? A vzbouří se proti nám někdy roboti?
Ideální řešení "zatím" není
Většina ekonomů tvrdí, že technologická inovace jednu práci ruší, ale jiná vzniká. Nikdy v minulosti jsme se ale ani nepřiblížili tomu, že stroje, které tvoříme, mohou překonat naše schopnosti nejen ve starých pracích, ale taky v těch, které teprve vzniknou. Servis a kreativa má omezenou kapacitu a i tak tam není jisté, zda nebudeme překonáni. Problém s nadbytečnými koňmi, kteří podle představ z roku 1894 měli způsobit „velkou trusovou krizi“ jsme vyřešili tradičně: Zbavili jsme se jich. Problém s nadbytečnými lidmi ale takto řešit nemůžeme.
A pak nastane ten problém z Animatrixu: Budeme mít dost úřednických pozic pro všechny? Budeme mít dost alespoň fiktivní práce, abychom lidi zabavili a motivovali je k osobnímu rozvoji? Lidi, kteří problém s AI šmahem odmítají, si neuvědomují, jak strašně rychle se celý proces může rozběhnout. Samozřejmě, je to optmistický scénář, ve kterém neumřeme na nedostatek zdrojů, na globální oteplování a vůbec vyřešíme ostatní problémy. Ale i tak se může stát, že se problémem staneme my sami. Co potom?
Když jsem se tak probíral materiály pro tenhle text, narazil jsem na zmínky o západoamerických čtvrtích, které se postupně mění v bezdomovecké zóny, jako je losangeleská Skid Row. A pak jsem strávil mnoho hodin tím, že jsem fascinovaně hleděl na slumy, které vznikly přímo v centrech měst – a poslouchal příběhy lidí, kteří uvízli v situaci, ze které se nemůžou vymotat. Samozřejmě, jde primárně o sociální a drogový problém, ale vize moderního a bohatého města, uvnitř kterého je postapokalyptická zóna, ve které jen přežíváte, je ohromující a varovná.
Cyberpunk běžně zobrazuje budoucnost jako celkem šílený mix hi-tech luxusního světa bohatých, spoustu pokročilé technologie, digitální podzemí a potom slumy. Všichni se těšíme na Cyberpunk 2077 – ale jeho vize je, popravdě, docela optimistická. Všichni si tam tak nějak spolu hrají, společnost je sice krutá, ale stabilizovaná. Je to učesané a hodně stylové.
Co když nejhorší scénář vypadá jinak? Co když to vypadá jako Elysium? A nebo District 9? A nebo Soylent Green? Vysoce stratifikovaná společnost, kde elity žijí ve svých luxusních vilách, stejně jako vyvolení starého Říma – a na jedné straně jsou strojoví otroci, kteří na ně vydělávají, a na straně druhé jejich lidští klienti, kteří jsou na nich závislí přímo a nebo prostřednictvím státu, který funguje jako hřiště pro mocenské hry.
Nikdy není dobré mít na jedné straně ty, kteří si připadají zneužití a nedocenění a na druhé ty, kteří mají pocit, že nikoho nezajímají a že je někdo odstavil na druhou kolej. Jak ukazují římské dějiny, je to výbušná kombinace. A to ani nemusíme mít hloupé politiky, kteří místo skutečných řeší fiktivní problémy a barbary, kteří zabírají území impéria.