Hlavní stránka Hardware Sítě a Internet Otrokářství: Co to bylo a co znamená pro budoucnost?
Otrokářství: Co to bylo a co znamená pro budoucnost?
autor: Michal Rybka , publikováno 14.6.2020
Otrokářství: Co to bylo a co znamená pro budoucnost?

Většina civilizací minulosti v nějaké míře využívala nedobrovolné práce otroků, nevolníků či válečných zajatců. Blíží se ale doba, kdy budeme do práce nutit semiinteligentní a nebo inteligentní stroje. Přijde moderní otrokářství? A vzbouří se proti nám někdy roboti?


Práva zvířat a robotů

Je zajímavé, že univerzální android se vlastně otrokům dost podobá i v ekonomických parametrech: Bude složitý a proto drahý. Nebude je mít každý – stejně jako dřív neměl každý otroky. Může lidem poskytovat podobné služby, jak to dělali otroci – včetně sexu. Počkat, na tom se intenzivně pracuje! Je to zatím trochu děsivé, ale vážně se na tom pracuje!

S tím, jak jejich schopnosti narůstají, je v podstatě jenom otázka času, kdy se bude muset velmi vážně řešit, jestli jsou takové stroje pořád „věc“ a nebo jestli už nejsou někde jinde. V určitém okamžiku se to stane. V minulosti se něco podobného stalo – u zvířat.

Křesťanství v tom má jasno, lidi mají duši, zvířata ne, lidi jsou jim povoláni vládnout a basta. Islám překvapivě akceptuje představu, že zvířata mají duši a staví se proti krutosti, i když rituální halal porážka je ke zvířatům zvlášť neohleduplná. Hinduismus v tom nemá až tak jasno, protože má hierarchický systém všeho živého až po bohy, což překvapivě nevede k větším ohledům ke zvířatům, ale naopak ke vzniku kastovního systému, kde se jednotlivé kasty chovají vlastně skoro jako samostatné druhy. Obecně východní filozofie respektují koncept nezabíjení ničeho živého, ale praxe je často jiná. Řada „pohanských“ náboženství naopak považuje některá zvířata přímo za svatá a nedotknutelná. Už mezi novoplatonoisty najdeme Porfyra, který je zcela proti zabíjení a jedení zvířat.

Teprve v roce 1635 se objevují v Evropě první zákony proti krutosti na zvířatech: V Irsku je zakázáno vytrhávat z ovcí vlnu a přivazovat koním pluh na ocas. V roce 1641 se v amerických koloniích objevuje první snaha chránit zvířata před úmyslnou krutostí, přičemž je limitovaná právě na krutost, nikoliv účelovost skutku. A pak přichází znovu osvícenci – Descartes, Locke, Kant a Rousseau. Není to vývoj ryze pozitivní, nacistický Tierschutzgesetz dosáhl takové úrovně, že Německo chránilo zvířata více, než „méněcenné lidi“. Dnes jsme v situaci, kdy zvířata svoje práva mají, i když opět nejsou subjektem práva. V roce 2015 tu byla snaha o propuštění „neprávem vězněných šimpanzů“ podle principu habeas corpus, se kterým přišla organizace Nonhuman Rights Project.

Takže... je rozumné vytvořit samostatnou kategorii i pro pokročilé stroje? A jak by měla vypadat – jako zákony na ochranu zvířat? Chránit je proti krutosti a zneužívání? Intuitivně se zdá, že nějaká ochrana by zde být měla: I když je robot drahá věc, zničení stroje s nějakou mírou individuality a určitou hladinou vědomí není to samé, jako pouhé zničení věci. A ochrana zvířat představuje určitý mezistupeň, kde zvíře sice není subjektem, ale přesto má určitá práva.

Základní úvahy o právech strojů se týkají právě toho, zda mohou a nebo nemohou být subjekty práva. Chceme po nich, aby dělaly to, k čemu jsou určené, proto je také tvoříme. Pokročilé stroje neděláme primárně proto, abychom si předělávali problémy, ale aby dělaly to, co mají. Samozřejmě, není tu snadná otázka zodpovědnosti, jak ukázala například nedávná a dost nepravděpodobná havárie Tesla Model 3 na Taiwanu. Podobné nehody se budou dít – a kdo je tedy za ně zodpovědný? V klasickém otrokářství majitel otroka, i u nás majitel zvířete. V klasickém islámském světě třeba občas existovaly nadace, které platily škody za otroky, aby se vyhnuli trestu, byla to forma dobrého skutku.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
77 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 33.7Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.