Příležitost ke změně: Jak se promění svět po pandemii?
Seznam kapitol
Katastrofy, dopadající na civilizaci, ji buď zlomí a srazí v prach – a nebo ji přimějí k tomu, aby se vyvíjela a posunula kupředu. Současná pandemie nás přivádí na rozcestí – a dává nám šanci změnit se.
Všechno je propojené
Pandemie nám ukázala, že je svět až nezdravě logisticky provázán – ale ono provázání není dostatečně robustní. Jakmile se rozpadly jeho základní komponenty, totiž dálková doprava a také maloobchodní distribuce, ukázaly se vady stávajícího systému. Na jednu stranu nejsme schopni dopravit léky a roušky, které se dělají na opačné straně planety – a musíme kvůli tomu dělat psí kusy, jako posílat největší transportní letadlo světa, An-124 Ruslan, aby nám alespoň něco dovezlo.
Na druhou stranu se zastavil maloobchodní prodej, stojí většina služeb – a výrobci mají plné sklady zboží, které nemohou civilizovaně prodávat. Nikdo totiž nepředpokládal, že se celý stávající systém sesype tak rychle a tak důsledně. Ano, málokdo čekal, že něco spasí Česká pošta, která funguje spíš jako úřady a tak v krizi omezila a zkrátila svoje služby.
Vynucené restrikce ale zasáhly většinu firem a buď je zcela zastavily, nebo jim značně zkomplikovaly služby. A vláda tomu skutečně nepomáhá, chová se často značně náhodně a nebo nesystematicky. Vtipy o tom, že se losuje, které podniky se otevřou a kdy, známe všichni. Nově k tomu přišly vyhlášky v duchu Chytré horákyně, kdy se smí prodávat oblečení, ale nesmí se zkoušet a smí se prodávat knihy, ale nesmí se v nich listovat.
Inu, musíme to nějak překonat. Co se ale kolem nás děje – a co se může změnit?
Vzestup internetu
Možná se vám zdá, že blábolím z hladu, ale ne, zdaleka nejsme s internetem tam, kde bychom měli být. Od roku 2008 do roku 2018 vzrostl podle ČSÚ počet domácností s internetem ze 42% na 81% s tím, že penetrace zvláště u domácností starších osob je nižší než 40%. Nápadné je to, že nejnižší příjmový kvartil má přístup jenom v polovině domácností.
Teoreticky se zdá, že starší lidé a sociálně slabí mohou existovat bez internetu – ostatně připojení stojí peníze, o mobilních datech ani nemluvě. To, že nemají přístup k internetu, jim ale zhoršuje jak komunikaci, tak přístup ke službám a k inteligentním zařízením, které bez internetu prostě fungovat nebudou. Bez internetu jste dnes napůl poustevníci.
Nemáte internet – nemáte inteligentní zdravotní monitor. Nemáte videokomunikaci se zdravotníky či se školou. Děti se nemohou učit online a využívat další online služby. Jste odkázáni na televizi, rádio a tisk. Teleworking je i teoreticky vyloučený. Internet opravdu není jenom o zábavě a o mrhání volným časem, stává se kritickou službou, podobně jako elektřina. Pandemie je příležitostí si to uvědomit a zpřístupnit služby všem.
Jiným aspektem pandemie bylo to, že se ukázalo, že současná síťová infrastruktura kapacitně nestačí. V okamžiku, kdy rodiny vybavené internetem začaly intenzivně využívat datově náročné služby, se ukázalo, že nestačí ani serverové kapacity, ani kapacity připojení. Opět – podobně jako v předchozím případě – je na čase přehodnotit, kolik internetu vlastně potřebujeme a jak ho dále rozvíjet.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
