Cenzura je druhá nejhorší věc, kterou můžeme naučit AI | Kapitola 2
Seznam kapitol
Pravděpodobně se všichni shodneme na tom, že to úplně nejhorší, co můžeme AI naučit, je zabíjení lidí. Hned za ní je ale ta druhá nejhorší věc, kterou AI učíme už teď – a opravdu bychom to dělat neměli. Jde o to, jak umlčovat lidi – jde o cenzuru.
Moje pravda je nadřazená. Absolutní!
Jakákoliv cenzura je založena na iluzi superiority. Církevní dogmata vznikala proto, že hrozilo, že o náboženských otázkách budou lidé uvažovat po svém a rozmělňovat tak „sílu“ myšlenek. To není pouze otázka křesťanství, dělo se to například i v islámu – a mnoho kleriků, kteří se vydali po vlastní myšlenkové cestě, na to doplatilo i tam. Pokud chcete být bráni vážně, musíte být „v konsenzu“ s ostatními, na revolucionáře se tam dívají s podezřením.
Překvapivě stejný mechanismus funguje i ve vědě. Věda by měla dovolovat neomezené kritické zkoumání, ale pozor: Pokud si nebudete pěkně hrát s ostatními, nebudou vás zvát na konference, vaše práce nebudou hodnotit dobře a tak se nedostanete k penězům. Protože úředníci nevědí, jak hodnotit vědeckou práci, přišlo se s koncepty jako je citační index: Pokud vás citují ostatní, asi budete kvalitní. Opět je rozumné „být v konsenzu“, čím se nám dogmatizace vkrádá i sem.
Samozřejmě, najdou se i revolucionáři – ti to ale nemají lehké. Když v roce 1905 Albert Einstein publikoval svou speciální teorii relativity, marně čekal na nadšenou reakci vědecké obce: Teprve až Max Planck pochopil, na jak přelomové dílo se to dívá. Traduje se (nepodařilo se mi dohledat, zda to je pravda), že Jean Francois Champollion měl potíže u krále kvůli obavám katolické církve, že by se mu dekódováním hieroglyfů podařilo vyvrátit faktická tvrzení z Bible. Dnes katolická církev neinterpretuje Bibli doslovně, ale mezi americkými evangelíky je dekódování „biblického kódu“ stále oblíbené. Hlavně jde o počítání, kdy přijde konec světa, z čehož si utahoval i Internet Historian.
Apokalyptická proroctví jsou jedna věc, druhá věc jsou společenské vědy, které byly a jsou ideologií doslova promořené. Tak kupříkladu Freudova psychoanalýza vzbuzovala velké pobouření nejen za císaře pána, ale taky za Gottwalda pána, jak jsem se přesvědčil v univerzitní knihovně, kde jsem kdysi se zájmem pročítal starou diplomku, zdrcujícím způsobem kritizující freudianismus z hlediska dialektického materialismu.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
