Informační technologie v čase moru a zkázy | Kapitola 3
Seznam kapitol
Ještě jako dítě jsem četl jakousi knihu ze sedmdesátých let, která popisovala snahy lidstva vymýtit choroby. Překvapilo mě závěrečné varování, které říkalo, že jsme si dnes až příliš navykli na dostupné zdravotnictví a na to, že nás vždy spasí. A že v budoucnosti můžeme zažít nejedno překvapení.
Extrémním případem biologického dobrého konce je endosymbióza, kdy se patogen promění přímo v něco, co se stane součástí buňky. Buď to nic nedělá anebo to dokonce pomáhá, jako například mitochondrie, které se staly součástí eukaryontních buněk zhruba před miliardou a půl lety a daly buňkám schopnost vyrábět mnohem více ATP a tedy energii pro mnohem aktivnější existenci.
Tyto procesy ale probíhají na evoluční úrovni a evoluce ke svým subjektům není zrovna hodná. Když se objeví nová mutace patogenu, obvykle je na začátku velmi destruktivní a s postupem času jeho vražednost klesá (je to tedy přesně naopak, než nám ukazuje Plague, Inc. Mimochodem, pokud vás zajímá, jak nemoci fungují, tak to opravdu nestudujte z této hry, protože ona jaksi otáčí všechny biologické principy na hlavu – počínaje „plánováním mutací“ a konče „vítězstvím spočívajícím v likvidaci lidstva“, což je v obou případech zcela špatně. Pro patogen není nic horšího než zlikvidovat své hostitele!
Ve skutečnosti můžeme očekávat pozvolné snižování smrtnosti a nárůst přirozené rezistence. Dnes už patrně není ve hře containment, v Evropě se nepodařilo infekci zachytit, a tak patrně dojde k druhému scénáři, totiž k tomu, že se z toho stane „další chřipka“. To není dobré, ale dá se s tím pracovat, pokud se podaří zpomalit průběh epidemie. Pokud se to podaří, nedojde k přetížení zdravotnictví a lékaři se nebudou muset rozhodovat o tom, kdo bude připojen na přístroje a kdo ne, jak se to děje v Itálii.
Celý mechanismus zpomalení epidemie a jeho vliv na celkový průběh, velmi pěkně rozebral Technet.
Rozsáhlejší vysvětlení v angličtině přinesl Tomas Pueyo. Na množství dat ilustruje nejenom epidemiologické modely současného šíření coronaviru, ale věnuje se také velmi významné lekci z pandemie španělské chřipky v roce 1918, která stála více životů, než celá První světová válka – odhady jsou mezi 17 a 50 miliony životů.
Lekce, kterou autor ukazuje, je šíření nemoci ve dvou amerických městech: Filadelfii, kde starosta odmítl karanténu a dokonce pořádal slavnostní průvod – a St. Louis, kde byla rychle zaváděna karanténní opatření. St. Louis se vyhnulo velkému peaku nemocných, nemoc se rozestřela do delšího období a díky tomu byla smrtnost přibližně poloviční.
Obecný princip je jasný. Pokud jde o současnou situaci, rozsáhle se jí věnoval Petr Koubský v Deníku N, který nabídl článek jako odemčený pro všechny, kteří si zaregistrují email.
Ve srovnání s minulostí máme tu výhodu, že máme znalosti, ale i počítačovou kapacitu ke sledování a k modelování epidemií. Bohužel ale často reagujeme pozdě – patrně proto, že se politici obávají dopadů na ekonomiku a turistiku v případě, že by jejich reakce byla přehnaná. Odhadnout, kdy je situace opravdu vážná, rozhodně není jednoduché – a do jisté míry nás oklamává „běžná zkušenost“ s fungujícím zdravotnictvím, které obvykle dokáže vyřešit naše problémy. Nemáme zkušenost s přetíženým systémem, který není schopen vykonávat normální funkce, ignoruje lehčí případy nemocí, odkládá operace anebo je dokonce nucen vylučovat těžké případy, kde je nízká šance vyléčení.
Běžné zkušenosti a strategie selhávají – najednou je vidět, jak nejsme připravení na epidemii, jak chybí roušky, desinfekční přípravky. Ukazuje se, že nám chybí kapacita je vyrábět a také se ukazuje, že sousedé se v krizi chovají klidně sobecky a zablokují důležité vybavení. U nás se sice popírá to, že by Německo blokovalo zdravotní vybavení, ale podle švýcarských médií se to stalo přinejmenším v případě zásilky pro Švýcarsko.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
