Hlavní stránka Hardware Sítě a Internet Informační technologie v čase moru a zkázy
Informační technologie v čase moru a zkázy
autor: Michal Rybka , publikováno 14.3.2020
Informační technologie v čase moru a zkázy

Ještě jako dítě jsem četl jakousi knihu ze sedmdesátých let, která popisovala snahy lidstva vymýtit choroby. Překvapilo mě závěrečné varování, které říkalo, že jsme si dnes až příliš navykli na dostupné zdravotnictví a na to, že nás vždy spasí. A že v budoucnosti můžeme zažít nejedno překvapení.


Je pátek třináctého – 13. 3. 2020 – a Česká republika se poprvé za svou samostatnou existenci dostala do nouzového stavu, fakticky karantény. Budou zavřena divadla, sportoviště, kina, ba i bary. Je to situace, která v naší zemi od roku 1989 ještě nenastala – a popravdě, nic podobného za svůj život nepamatuji. A že by se hospody zavíraly v osm večer? Šílenství!

Osmdesátá léta byla optimistická, pokud jde o možnost vymýcení infekčních chorob – v roce 1980 byly po rozsáhlé vakcinační akci prohlášeny za vymýcené pravé neštovice, které během 20. století zabily téměř půl miliardy lidí. Optimismus, že se nám podaří zbavit nemocí úplně, byl ale předčasný. Viry a bakterie mutují, získávají rezistenci na známá léčiva – některé jsou dokonce multirezistentní, jako multirezistentní TBC, Stapylococcus aureus a další.

Vznik rezistence je ryze evoluční, bakterie získávají nové mechanismy, jak se bránit antibiotikům, od produkce pecilinázy po změ­nu proteinů, na které léky působily. Bakterie mají navíc mechanismus, kterým si mohou své evoluční inovace předávat navzájem. Ano, opravdu jsme si odvykli na to, co znamená epidemie anebo pandemie. Dřívější generace to nenesly zrovna snadno, ale bylo to pro ně, jak bych to jenom řekl, obvyklejší.

Arabský cestovatel ibn Battúta ve svém díle Cesta popisuje, jak cestou z Iráku následoval vlnu moru do Egypta: „V prvních dnech měsíce rabi'u'l-awwal roku 749 (červen 1348) dospěla do Halabu zpráva, že ve městě Ghazza vypukla epidemie a že počet mrtvých za jediný den byl větší než tisíc. Když jsem se vracel do Himsu, zjistil jsem, že epidemie vypukla již i tam a že v den mého příchodu zemřelo asi tři sta lidí.

Potom jsem jel dále do Damašku a přijel jsem tam ve čtvrtek. Obyvatelé se již třetí den postili a v pátek se odebrali všichni do mešity Otisku nohy, jak jsme o ní hovořili již v první knize, a Alláh jim trochu ulevil. Počet mrtvých mezi nimi dosáhl nanejvýš dvou tisíc čtyř set za den. Odtud jsem se odebral do Adžlúnu a pak do Jeruzaléma a zjistil jsem, že v tomto městě již epidemie skončila, avšak skoro všichni učení šejchové, které jsem tam znal, zemřeli.

Navštívili jsme znovu Al-Chalíl (Hebron) a hrob Abrahámův i jiných proroků a pak jsme jeli do Ghazzy. Větší část města byla opuštěna následkem nesmírného počtu obětí, jež si zde epidemie vyžádala. Místní mi sdělili, že počet mrtvých dosahoval až jedenácti set denně. Po souši jsme se potom dostali do Dimjátu a pak do Alexandrie. Zde již epidemie značně polevila, protože dříve počet mrtvých činil 1080 denně. Navštívil jsem také Káhiru a bylo mi řečeno, že tam bylo až 21000 mrtvých za den. Všichni šejchové, které jsem tam znal, byli mrtví.

Coronavirus, který do Evropy nepřiharcoval s karavanou, ale podle všeho se luxusně svezl letadlem, není ve srovnání s epidemiemi starověku a středověku až tak děsivý. Tehdy měly epidemie schopnost měnit světové dějiny: Justiniánský mor, který se objevil roku 541 v Etiopii, opakovaně procházel Východořímskou říší, zlikvidoval zhruba polovinu jejího obyvatelstva a v podstatě otevřel cestu expanzi islámu, protože zatímco vylidňoval zemědělské oblasti, nomádů se infekce příliš nedotkla.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
75 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 35.9Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.