O neosobách, kultech a dalších nových jevech | Kapitola 3
Seznam kapitol
Řada lidí se rozhodla vyvrátit hoax o tom, že existují neosoby, tedy osoby, jejichž jméno se nesmí vyslovit, aby se vám nestalo něco hrozného. Marně ale budete psát jméno „Voldemort“, to nefunguje. Naopak funguje jméno „Tommy Robinson“, za který vám Facebook smaže příspěvek, případně rovnou i účet
Ta drobná nuance, která uniká všem lidem s postojem „no a co, kdo nedělá nic špatného, nemá se čeho bát“ je v tom, že nikdy nevíte, kdy si režim usmyslí, že jste se ocitli na ideologicky nepřijatelné straně. Například, co já vím, hájíte právo držet zbraň, když vám establishment říká, že to je špatné. Anebo chcete mít vlastní auto, když vám establishment říká, že to je přežilé.
Anebo když kritizujete nařízení, že se o svůj příliš velký majetek musíte dělit s těmi, kteří nic nemají. V takové chvíli smíte jen souhlasit anebo mlčet – běda vám, když začnete moudro shora kritizovat.
A to je přesně ten důvod, proč je katastrofická chyba omezovat svobodu slova. Jakmile se touto cestou vydáte, nevede to jinam než k cenzuře, k odepírání možnosti vyjádření a k trestním postihům. Tohle mají všechny režimy, které odmítají svobodu slova společné, liší se jenom tím, jak rychle budou eskalovat se sankcemi. Všechny režimy, popírající svobodu slova, chtějí jedno: Optimisticky naladěný lid, který říká to, co říkat má. Absolutně netolerují kverulanty, kteří nesouhlasí – a svéhlavě se odmítají podrobit a zmlknout.
Ti, dříve anebo později, budou deplatformováni anebo skončí v base. Anebo obojí, jak se stalo právě Tommy Robinsonovi. Je jedno, jestli má anebo nemá pravdu. Dnes už nejsme v bodě, že on sám za sebe nesmí mluvit, v čemuž mu je bráněno technickými prostředky, ale dokonce už ani vy už o něm nesmíte mluvit – a to se ani Koncil pro Pravdu, Lásku a Sociální Harmonii nenamáhal na něj vydat veřejně interdikt – udělal to jaksi neveřejně. Pokud jsme v tomto bodě, už nežijeme ve svobodné společnosti.
Dnes, zdá se, žijeme v jakési jiné formě společnosti. Není to meritokracie, tedy vláda objektivních elit, které jsou povolány podle svých skutečných úspěchů. Spíš je to něco jako teokracie, kde malé skupiny vyvolených věřících přinášejí svoje ideje a prosazují je bez ohled na názor většiny, protože na rozdíl od nich mají unikátní přístup k absolutní pravdě. Je určitý rozdíl mezi klasickou diktaturou, která o sobě ví, že je diktaturou a je ve svém konání pragmatická – a podivnou modernistickou teokracií, která vidí Ďábelské a Božské a cítí povinnost vléct hloupou většinu k tomu Božskému, ať se jí chce anebo nechce.
Většina věřících v moderní náboženství mě osočuje, že nevím, o čem mluvím – ale ne: Trávím hodně času s historií a filozofií. Podobnosti nelze okecat, je to vidět vážně hodně. Stačí se podívat na jakobíny a Robespierra – a jeho „Kult Nejvyšší bytosti“, Hitlera a jeho „Prozřetelnost“ anebo Stalina a jeho „Kult osobnosti“ – všechna tato hnutí mají rysy iracionálních náboženských kultů. Dnes máme jiné kulty, mediálně nejznámější je asi Bezuhlíková Grétka anebo Kult Václava Havla. Členové těchto kultů se typicky vyznačují tím, že nejsou schopní o svých doktrínách uvažovat kriticky a sami se cítí vyvolení a nadřazení těm, kteří nejsou jeho členy.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
