Sledování, rozsudky bez soudu: Žijeme už s Velkým Bratrem?
i Zdroj: PCTuning.cz
Internet Článek Sledování, rozsudky bez soudu: Žijeme už s Velkým Bratrem?

Sledování, rozsudky bez soudu: Žijeme už s Velkým Bratrem? | Kapitola 4

Michal Rybka

Michal Rybka

20. 7. 2019 03:00 71

Seznam kapitol

1. Pro dobrou věc 2. Masové sledování obyvatelstva 3. Strojová analýza chování 4. Cenzura a editování historie
5. Multiplikování indoktrinačních metod 6. Deplatformování 7. Hysterický dav

Nedávno jsme se dozvěděli, že řecká policie odhalila vraha americké bioložky Suzanne Eatonové na Krétě – pomocí dat o pohybu podezřelého z jeho mobilu. Je to dobře? Je to špatně? Je to důkaz, že jsme fakticky trvale sledováni?

Reklama

Cenzura a editování historie

Představa, že internet je cosi trvalého, je zcela nesmyslná. Ano, zatím stále ještě dovoluje znovunahrávání mazaných materiálů, kterých by se jejich autoři rádi zbavili – jako je například starý fotopříběh Michala Prchala o mladém cukráři a sexuchtivé Mirce, ve kterém dojde i na penis. Jenomže tato možnost zmizí ve chvíli, kdy se zavedou povinné uploadovací filtry – a bude možné nejenom blokovat určitý obsah, ale vymazávat ho i z existujících záznamů a dokonce i z Wayback Machine.

Streamovací služba Netflix přistoupila k retrográdní cenzuře seriálu „13 Reasons Why“, kdy ze třináctého dílu odstranila po stížnostech realistickou scénu, ve které hlavní hrdinka páchá sebevraždu ve vaně. Tato scéna byla obviňována z toho, že je příliš drastická, a dokonce že je návodná. Netflix vyhověl a nechal se slyšet, že bude aktivně bránit i šíření pirátských kopií obsahujících původní scénu. Osobně mi je toto rozhodnutí čirou záhadou – drastická scéna sebevraždu neglorifikuje, naopak ji ukazuje jako něco ve své podstatě přízemního a odporného. K cenzuře došlo dva roky po uvedení díla – a přístup Netflixu naznačuje, že klidně může dojít k retrográdní cenzuře dalších děl.

Editování historie je extrémně nebezpečná věc, kterou Západ provozuje nesmírně rád – obvykle se to maskuje za to, aby historická díla byla „pochopitelnější“ anebo „méně kontroverzní“. Zasahuje se do děl Marka Twaina, Cervantesův Don Quixote vyšel ve zkrácené podobě, aniž by v ní bylo zmíněno, že jde o značně přepracované dílo apod. Problém je v tom, že pokud zpětně upravujeme historická díla, nahrazujeme historií její interpretovanou verzí, pravdu nahrazujeme lží.

Bezostyšné ničení historických památek a reinterpretace historie je typická například pro wahhabitský islám, ale my to děláme také: Kupříkladu kompletní Tisíc a jedna noc vyšla během posledního sta let pouze třikrát ve dvou překladech, zbytek jsou výběry, které se metodicky vyhýbají kontroverzním textům, kterých je ve sbírce většina.

Sledování, rozsudky bez soudu: Žijeme už s Velkým Bratrem?
i Zdroj: PCTuning.cz


Volné dílo, Odkaz

Kvůli tomu běžná populace vlastně netuší, že spíše než o kolekci „krásných pohádek“ jde o texty blízké drsné fantasy, jako je GoT. A pokud jde o naše vlastní pohádky, tak ty jsme „převyprávěli“ také, nezřídka tolikrát, že se originálům skoro nepodobají.

Tím, že editujeme historii, nahrazujeme autentickou výpověď jejím převyprávěním a realitu nahrazujeme naší interpretací reality, která je od reality často velmi vzdálená. Je to nebezpečné z vědeckého hlediska, ale také z filozofického: Přepisování historie je něco jako hromadná psychoterapie, kdy se vyhýbáme nepříjemným vzpomínkám a nahrazujeme je iluzí. Tím ale podstupujeme riziko, že se časem dostaneme do podobné situace – a protože nebudeme mít skutečné záznamy, budeme historii opakovat znova.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama