Hlavní stránka Hardware Sítě a Internet Sledování, rozsudky bez soudu: Žijeme už s Velkým Bratrem?
Sledování, rozsudky bez soudu: Žijeme už s Velkým Bratrem?
autor: Michal Rybka , publikováno 20.7.2019
Sledování, rozsudky bez soudu: Žijeme už s Velkým Bratrem?

Nedávno jsme se dozvěděli, že řecká policie odhalila vraha americké bioložky Suzanne Eatonové na Krétě – pomocí dat o pohybu podezřelého z jeho mobilu. Je to dobře? Je to špatně? Je to důkaz, že jsme fakticky trvale sledováni?


Vzato kolem a kolem, odhalení vraha je jistě pozitivní věc. Zároveň to ale znamená, že fakticky každý, kdo má mobil, je trvale monitorován. Veřejnost o tom pravděpodobně neví, nikdo se jí neptal – jen někteří si možná uvědomují, co znamená, že mají zapnuté sledování ztraceného zařízení. Jenomže... většina zařízení si stejně loguje data o vaší poloze, ať s tím souhlasíte, anebo ne.

V poslední době je velmi populární otírat se o Čínu a zdůrazňovat, jak jsou zlí s těmi všemi Velkými čínskými firewally, rozeznáváním obličejů v metru a dalších veřejných prostorách, zavádění sociálního skóre – a dokonce i instalací sledovací aplikace pro turisty. Pravda, chce to trochu pozornosti při čtení, než vám dojde, že tato aplikace je určená pouze pro turisty z Kyrgyzstánu navštěvující region Sin-tiang, tedy jde v podstatě o opatření namířené hlavně proti islamistům.

Problém je v tom, že Západ dělá v zásadě dost podobné věci, jenom to dělá po svém a sám se za to moc nekritizuje. Západní kultura je hodně pokrytecká – k tomu se ještě vrátím, ale pro začátek postačí, že to, co je interpretováno v jiných režimech jako zlé, intruzivní a potlačující svobodu, děláme taky, jenom to zvyšuje bezpečnost, odstraňuje to škodlivý a extrémistický obsah a tak podobně. Nejde o to, jestli děláme anebo neděláme stejné věci, podstatné je to politicky správně vysvětlit. A pak je to hnedle knedle něco úplně jiného, dobrého a pokrokového.

Je jasné, že s nástupem technologií se bude neustále zvětšovat digitální stopa a soukromí se bude ztrácet. Ostatně, obchodníci s informacemi se vyjádřili, že soukromí je nedůležité, protože, jak nás učili už komunisté, pokud neděláte nic proti socialistickému zřízení, nemáte se čeho bát. A tuto pitomost opakuje každý obchodník s informacemi, zvláště ti opravdu velcí. V případě CEO Erica Schmidta z Google bylo jeho pokrytectví nádherně zdůrazněno tím, že blacklistoval reportéry CNET, kteří publikovali jeho osobní informace, které získali – na základě vyhledávání přes Google.

Zkrátka a dobře – všichni jsme si rovni, jenom někteří jsou si rovnější než jiní. A ti, kteří jsou si rovnější, často přistupují k dystopickým dílům, jako je Orwellova „1984“, tak trochu jako k návodu. Nutno podotknout, že v roce 1949, kdy Orwell svoje dílo napsal, to vypadalo, že mnoho z jeho konceptů, jako je kontinuální sledování populace a průběžné editování historie, v podstatě nerealizovatelné. Bezpečnostní aparát by vyžadoval příliš mnoho lidí, kteří sami představují bezpečnostní riziko, protože sami mají přístup k informacím, před kterými mají chránit jiné.

Je nebezpečné mít lidi, kteří znají pravdu – to věděl už Stalin, a proto pravidelně obměňoval pohůnky, kteří mu sloužili ve vyšších patrech bezpečnostního aparátu. Jednoho nechal odvést špinavou práci, pak ho nechal zavřít, jeho nástupce ho obvinil, odklidil – trochu se to podobalo metodě, kterou používali barbarští vládci, aby utajili polohu svých hrobů. Tato metoda se občas používá i dnes – jak ukazuje například scéna z The IT Crowd.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
169 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 78.9Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.