EDSM: Proč to nepotřebujeme? A jak se nám to stalo?
i Zdroj: PCTuning.cz
Sítě a Internet Článek EDSM: Proč to nepotřebujeme? A jak se nám to stalo?

EDSM: Proč to nepotřebujeme? A jak se nám to stalo? | Kapitola 2

Michal Rybka

Michal Rybka

22. 3. 2019 16:00 33

Seznam kapitol

1. Chránit... korporace 2. Co z toho má autor? 3. Umělý nedostatek 4. Tři strany 5. Zpátky, kupředu ni krok

Česká Wikipedia vypnula svoji hlavní stránku. Ulož.to je v černobílé. Hlasování o směrnici o autorském právu na jednotném digitálním trhu 2016/0280 (COD) se blíží, čas se krátí. A nejde jenom o svobodu internetu, jde o další krok, kterým svobodný svět okrajuje svoje svobody – k prospěchu mála, k neprospěchu všech!

Reklama

„Ale... ale... ale – přece jde o ochranu práv autorů,“ vykřikují někteří. Dovolte mi, abych vám to, jakožto autor, vysvětlil. Když vznikla Úmluva Bernská (1886), měla za úkol chránit autory tvořící díla proti velkým korporacím, které si dělaly co chtěly. Malý autor neměl prostředky na právní bitvy s giganty, kteří mu prostě dílo ukradli a vydělávali na něm. Grunderský kapitalismus, práva silnějšího, americký superpirát Thomas Alva Edison, který bezostyšně bohatl na evropských filmových inovacích – a tak dále.

Potud bychom mohli hodnotit ochranu duševního vlastnictví pozitivně. Problém je v tom, že autoři a pracovníci organizací držící autorská práva jsou ve většině případů disjunktní skupiny. Autoři tvoří a chtějí, aby jejich produkce byla široce dostupná. Držitelé práv optimalizují výnosy svého duševně-právního portfolia. Když se mluví o autorských právech, vždy se do reklam vytahují zpěváci či hudebníci, v praxi ale dění ovlivňují šedí právníci v organizacích, které nevytvořily nikdy nic kromě dopisů žádajících o placení poplatků.

Odborně se tomu říká autorskoprávní dualismus, kdy vedle sebe existují osobní práva autorská a majetková práva autorská. Jsou to dvě velmi odlišné věci. Oddělením těchto práv vznikla situace, kde jsme dnes – osobní práva autorská se týkají jen a pouze autora a nelze je převést a ani se jich vzdát, může je pouze nevykonávat. Tento okruh práv se týká práva vydat či nevydat, práva na nedotknutelnost díla, či práva na autorství. (Mimochodem, ty opravdu velké a mocné firmy na to kašlou, schválně, jestli zjistíte, které firmy nekreditují své zaměstnance v titulcích svých děl. Vidíte? Toto právo jim teoreticky nemohou upřít, ale v praxi si spíš ohnou zákon ke svému prospěchu.)

Druhý okruh práv se týká zpeněžení a výdělku za dílo. Právě tento okruh se hodně liší od toho prvního a od původního ducha úmluvy, která měla chránit autory. Můžete – a v praxi budete – převádět majetková práva na někoho jiného. Většina autorů pracuje za honorář, který je typicky je mezi 5–10 % konečné ceny díla. Zhruba polovina padne na výrobu, marketing a distribuci, zbytek si vezme vydavatel, který smluvně majetková práva přebírá a rozhoduje o tom, v kolika kusech vydá, zda udělá dotisk a tak podobně. Musíte být hodně dobří, abyste dostali víc.

Samozřejmě, můžete si vydávat sami, můžete sbírat příspěvky na Patreonu asi tak, jako staří kumštýři sbírali peníze do klobouku. Donedávna Patreon chtěl 5 %, nově jim narostl hřebínek, začali žádat po tvůrcích, aby jejich díla vyhovovala filozofii zakladatele služby, ty největší buřiče deplatformovali – no a to způsobilo logicky odchod mnoha uživatelů Patreonu. Nově se tedy Patreon rozhodl poplatky za své služby navýšit – a to na 8 až 12 %, což je celkem dost na to, že vlastně jen vyberou platby a pošlou vám je.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama