EDSM se blíží: článek 11 a 13 – ne tak růžové, jak si malují | Kapitola 4
Seznam kapitol
Už víckrát jsem psal o problémech týkajících se implementace autorského práva. Nyní se blíží finální hlasování o nové direktivě, která proběhne na konci března anebo na začátku dubna. Ale bude nová směrnice řešit to, co má řešit? A co když se ti, na něž cílí, zachovají jinak, než Evropská komise čeká? Stále je čas protestovat, ale ten čas se krátí.
Kopírování je stimulátorem vývoje
To, že nedoříkávat příběhy posluchačů není hezké, víme už od Šeherezády. Tisíc a jedna noc je ale zajímavá v tom, že ukazuje další aspekt autorských děl: Totiž že v drtivé většině vznikají jako díla odvozená. Nová díla se staví na základě těch starých - málokdo si sedne a vyplodí dílo zcela originální, většinou je derivované či inspirované.
Všichni znáte PUBG a Fortnine. Mód hraní battle royale se jmenuje podle japonského filmu Battle Royale (2000), ve kterém jde přesně o totéž: Autobus vás odveze na ostrov, kde se navzájem se spolužáky vyvraždíte. Pokračování přišlo v roce 2003 – a teprve s odstupem dalších pěti let vzniká série The Hunger Games, která se shodou okolností podobá Battle Royale jako vejce vejci. Autorka Collinsová tvrdí, že o Battle Royale nevěděla, což je možné, ale hodně nepravděpodobné.
Toto tvrzení má dva aspekty, 1) z právního hlediska těžko může tvrdit opak a 2) pokud to přece jen je pravda, dokazuje to fakt, že distribuce opravdu neslouží k výměně informací mezi autory, ale k jejich izolaci. Buď jak buď, Hunger Games jsou přesně to, co by vzniklo, kdyby se autorka pokusila sloučit dohromady Battle Royale (2000, 2003) a Twilight (2003) – původní hořký dystopický čaj naředěný dívčími slzami a milostným cukrkandlem. Na vytvoření Hunger Games by měla pět let, což je tak akorát autorsky OK, takže to stále dává smysl.
To, že berete cizí dílo a přeměníte ho tvůrčím procesem v dílo vlastní, se dělá od počátku časů. Bible je složená z nepůvodních textů – už začátek Genesis je egyptský mýtus o stvoření světa. Ono to ale pokračuje dál: Tisíc a jedna noc byla mnohokrát přepracována na Západě – počínaje Dekameronem a Pentameronem, které přebírají základní koncept a strukturu knihy, přes jednotlivé příběhy, jejichž verze najdeme i u nás – legenda o pokladu na Kamenném mostě je také převzata z Tisíce a jedné! Kde se vzala Ecova idea otrávené knihy Knihy smíchu ze Jména růže? Najdete ji v příběhu „Vypravování o lstivém vezírovi“.
Znáte Lakomou Barku? Tato kouzelná Werichova pohádka se v Tisíc a jedné noci jmenuje „Vypravování o krejčím, hrbáčovi, Židovi, dozorci a křesťanu“. Werich byl sečtělý a jazykově velmi nadaný, nebyl ale moc originální a přejímal jako základ svých příběhů staré a ověřené příběhy cizí. V případě Lakomé Barky přesadil děj z Baghdádu do Prahy a místo multikulturní tahanice o to, kdo zabil chalífova šaška, z něj udělal typicky českou sousedskou tahanici o domněle mrtvou Barku. Plus změnil závěr: Zatímco v Baghdádu se všichni účastníci nočního putování mrtvého šaška před soudcem přiznají, Češi vše poctivě zatlučou.
Prošlo by to dnes, když se autoři navzájem žalují o tom, že ten či onen převzal postavu, zápletku anebo písničku? Asi ne – a tak soudy musí řešit takové věci, jako zda „Soft Kitty“ je anebo není „Warm Kitty“ z knihy vydané v roce 1937 (která samotná vznikla z polské lidovky z 18. století).
Pointa je v tom, že je NORMÁLNÍ, že se autoři navzájem opisují a inspirují se. Derivovaná díla, díla vycházející z jiných děl a podobně, by měla být chráněna. Držitelé práv to ale nechtějí: I když se jim výroba dalšího filmu s nějakým copyrightem chráněným hrdinou nevyplatí, ani je nenapadne uvolnit ho pro fanouškovskou tvorbu. Co kdyby se třeba vítr otočil a VášCopyrightovanýMan byl najednou zase výdělečný? No, a tak své „assety“ střeží každý držitel práv jako Nintendo Donkey Konga.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
