Hlavní stránka Hardware Sítě a Internet Proč jsme rozhodli, že informace jsou cenné a svoboda rizikem
Proč jsme rozhodli, že informace jsou cenné a svoboda rizikem
autor: Michal Rybka , publikováno 22.9.2018
Proč jsme rozhodli, že informace jsou cenné a svoboda rizikem

Klasická média si skrz klasické politiky prolobovala do EDSM problematické klauzule 11 a 13 – a myslí si, že je spasí, že se za informace bude zase platit a že budeme muset chodit na rozumy zase jenom k nim. Ve skutečnosti to nejen nezachrání tradiční média, ale všem nám vezmou pořádný kus svobody.


Zatímco tradiční média se pokrokovým lidem daří celkem kontrolovat, se sociálními sítěmi je to horší. Proto se snaží vytvářet tlak na jejich cenzuru, aby svoji sféru vlivu rozšířili i na ně. Proto vznikají díla jako toto, jehož autorka, Rebecca Lewis, digitální socioložka, se ani nebrání konstatovat, že pracuje „s ilustrativními daty, nikoliv komprehenzivními“. Její metodologie, založená na tom, jak sama chápe obsah kanálů a jak samy sebe navzájem komentují, je vskutku pozoruhodná. Všem vřele doporučuji stáhnout si tuto esej, která postrádá jak vědeckost, tak vyváženost.

Osobně mě zaujala jak absence vědecké metody, jakákoliv reálná práce s daty – ale hlavně úplně jednoznačné ideologické zabarvení textu, který si vybírá jen ta fakta, která podporují narativ autorky. Nejsem nijak zvlášť nadšen ze sociologie obecně, ale i ta se dá dělat ideologicky neutrálně a vědecky. V podobných případech mám problém s ideologií, která se schovává za vědu – jedna věc je komunismus a druhá vědecký komunismus, jedna věc je darwinismus a druhá sociální darwinismus.

Angažovaná věda se liší od vědy tím, že se nesnaží jevy pochopit, ale konstruovat je. Nepostupuje od dat k závěrům, ale vyhledává data, která podporují její narativ – a tím fakticky vědou přestává být. Je to stejné, jako když nacisté vysílali vědecké expedice do Himaláje a hledali starodávné germánské historické dědictví, aby obhájili své rasové teorie. Ale ono se stačí podívat na instituci, která tento dokument podpořila. Jde o neziskovku Data&Society – podívejte se na seznam jejich publikací a udělejte si představu sami, co jsou zač.

Aby angažovaná věda a aktivismus fungovaly, nutně potřebují cenzurovat média. Tato „odborná práce“ bude nepochybně citována médii jako „vědecká studie“ – a bude tam předkládána jako soubor faktů. Pravděpodobnost, že si běžný konzument médií původní text stáhne, přečte a kriticky posoudí, je velmi malá. O to je důležitější, aby si z ní nikdo nemohl dělat legraci, jak to například předvedl právě PewDiePie. Není to sice sociolog, ale celkem jednoduše se dopracoval k závěru, jak „je to celé stupidní“. Graf propojení „pravicových influencerů“, který Lewisová namalovala, PewDiePie komentuje slovy „připomíná mi to meme, kde se fotbalový rozhodčí dotkne svých koulí a tím, jak podá ruce dalšímu a dalšímu, tak se to dostane až ke mně. Je to skutečně skvělá studie.“

Ano, PewDiePie naprosto exaktně popsal metodu, kterou toto dílo vzniklo – několika jednoduchými větami popisuje, k jak stupidním závěrům Lewisová dospěla. Ale tohle přece nejde, nějaký švédský komik, navíc podle The Wall Street Journal jednoznačný nacista, přece nemůže kritizovat vědkyni, MSc sociálních internetových věd z Oxfordu. A proto potřebujeme cenzuru a potřebujeme, aby nebylo možné přebírat části cizích děl. Vezměte si to prakticky: Pokrokově nezisková vědkyně bojuje proti internetovým silám pravicové reakce, ale nějaký švédský nácek si ji dá do videa a se třemi miliony views ji nejen zesměšní, ale ještě navíc na ni vydělá přes youtubovskou reklamu.

Chápete to? Rozumíte tomu? Už je vám to jasné? Už víte, proč potřebujeme cenzuru? Proč musí být informace cenná a ideálně s ní smí manipulovat jenom kvalitní a prověření odborně školení pracovníci?



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
120 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 56.8Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.