GDPR: Palebná příprava na digitální hranice? | Kapitola 2
Seznam kapitol
GDPR (General Data Protection Regulation) nám často vysvětlují jen jako banální věc, dobrou věc, věc sloužící k ochraně osobních údajů. To je v době, kdy si s daty dělal, kdo chtěl, co chtěl a masivní úniky byly na každodenním v pořádku, celkem pochopitelné. Problém s GDPR je v něčem jiném: V tom, že tiše zavádí do internetu digitální státní hranice
Důvody k řízení přístupu k informacím stále přetrvávají. Socialismus byl do značné míry rozbit tím, že jeho občané měli částečné (a idealizované) představy o tom, jak to chodí na Západě – a proto byli skeptičtí ke své vlastní propagandě. Důvěryhodnost režimů ostatně závisí na tom, aby neexistovaly alternativní zdroje či alespoň aby k nim byl přístup co nejkomplikovanější. Stabilita režimů, jako je KLDR, závisí na tom, aby lidé neměli přístup k alternativním komunikacím. Čím víc věříte, že žijete v nejlepší zemi na světě, tím míň vám vadí fronta na toaletní papír.
Poloizolace je zajímavá nejen politicky (dovoluje efektivní cenzuru), ale taky obchodně. Výlučný přístup ke zboží činí z jeho dovozu lukrativní záležitost pro ty, kteří ho ovládají. Bohatství mnoha zemí, ať už to byly Benátky anebo později Británie, souvisela s jejich kapacitou ovládat mezinárodní obchod. Monopol je výnosný pro některé, ale nevýhodný pro všechny – jeho existence je založená na tom, že si monopol dokáže svoji pozici obhájit. Regionalizace má ostatně nejsilnějšího zastání u společností, které chtějí v různých zemích nabízet různé služby za odlišné ceny. Začalo to už u fyzického zboží, například u DVD a her, které měly regionální zámky a například pro japonské hry jste potřebovali japonskou verzi konzole.
Podobně jako u mezinárodního obchodu nastal později problém s internetem. Na rozdíl od pohybu fyzického zboží v něm putují myšlenky a to opravdu velice rychle – takže jeho význam také stoupal mnohem rychleji, než například u šíření knihtisku. Podobně jako obchod přináší nepopiratelné výhody, takže se od něj nemůžete jen tak odříznout. Na druhou stranu ale také přináší tu zatracenou výměnu myšlenek, která je navíc díky nízkým výrobním a distribučním nákladům dostupná pro každého.
Dřív fungovala výměna myšlenek tak, že ti bohatší je šířili směrem k tem chudším, takže například americké filmy byly na Východě populárnější než sovětský biják v USA. To zajišťovalo kulturní dominanci.
Dnes jsme ale v situaci, že kde jaký imám ve svém sklepě může dělat kázání o tom, jak je třeba podřezávat nevěřící a úspěšně přesvědčovat „frustrovanou mládež“ o tom, že mrzké západní zákony není třeba poslouchat, což jaksi tok myšlenek obrací. Rovněž tak i Rusko může šířit svoji propagandu, což je věc, která Západ nepříjemně překvapila – zjevně si Západ na kulturní dominanci zvykl tak, že nikoho nenapadlo, že se to může otočit.
Dnes mi přijde nekonečně daleko moment, když Čína začala v roce 1997 implementovat svůj „Velký Firewall“, který funguje jako digitální verze ostrova Dejima, skrz který smí protékat informace jen pod kontrolou. Pak se k tomu přidal Irán, což všichni chápali, protože teokracie nemají volný tok myšlenek rády. Pak se přidalo Rusko, což taky všichni chápeme, protože Rusko je o tom, že se báťuškovi carovi nikdo smát nebude. Pak se přidala Austrálie, což bylo už trochu divné, protože Austrálie je demokracie. A teď po regionalizaci internetu volají všechny země včetně EU – protože GDPR je o tom, že EU prohlásila data o svých občanech „za svoje“ a domáhá se prosazení svých pravidel u kohokoliv, ať si sídlí kdekoliv, což je vážně zvláštní.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
