Facebooková hysterie má jméno Cambridge Analytica | Kapitola 2
Seznam kapitol
Tak jsme si konečně všimli data miningu. Je s námi již od konce 80. let. Dlouho to byla totální nuda, kterou ignorovali všichni – až na politology a paranoiky, kteří nudně mleli o rizicích, jež z data miningu plynou. Hysterie, která propukla v posledních týdnech, je založena na tom, že si ho konečně všimli i apologisté za Brexit a volbu Donalda Trumpa.
Počítačové modelování se v demokraciích používá již desítky let, ale zatím to všichni ignorovali, protože dokud nějaký systém pracuje ve váš prospěch, rozhodně si na něj nebudete stěžovat. Problém nastává, když získáte dojem, že pracuje proti vám. Je to úplně totéž jako u HFT (High Frequency Trading): Dokud z toho trvale padaly peníze, nikdo problém neměl. Problém přišel až s flash crashi a s tím, že si někdo všiml, že už nemá rovný přístup k trhu, protože datacentrum jeho konkurenta má krapet rychlejší připojení. Ano, POTOM z toho začne být problém!
Celá náhlá exploze zhrození se nad datovou analytikou je buď výrazem obřího ignoranství anebo obřího pokrytectví. Datová analytika vznikla proto, aby pomáhala odvozovat znalosti z dat a umožňovala lepší cílení reklamy, zpráv anebo například bezpečnostní či finanční analýze. Obecně funguje tak, že vezmete velký balík dat, určíte si profil své cílové skupiny, pokusíte se v datech identifikovat její klíče a pak set protřídit tak, aby z něj vznikl specifický cílový set, který můžete efektivně oslovit. Nikdy to o ničem jiném nebylo.
A vzhledem k tomu, že od 25. 5. 2018 nastupuje GDPR (General Data Protection Regulation), tak je zjevné, že se o tomhle problému ví už roky a obecně se řeší. Dokonce bych si dovolil klidně vyslovit i hypotézu, že celá opičárna kolem Cambridge Analytics je taková promo kampaň „na co potřebujeme GDPR“. Časování této kauzy, která přichází s takovým akorátním předstihem na to, abyste se začali o GDPR zajímat a koupili si nějaké ty konzultace, mi přijde pozoruhodně přesné.
Celá věc mi přijde hrozně vtipná už proto, jak teď dělají všichni strašně překvapené a pohoršené. Tak například Forbes se pozastavil nad tím, jak je možné, že Cambridge Analytica sbírala osobní data celých pět let.
To je vcelku nesprávná úvaha, protože všechny sociální sítě jsou jeden velký vysavač na osobní data – a nikdy to nebylo nic jiného. Celý ten koncept je o tom, že dostáváte službu zdarma proto, že vy sami představujete produkt. V lepším případě si data zpracovává vlastník sítě a získané znalosti používá pro cílení reklamy, v horším případě ta data dál prodává jako taková.
Když někdo před pár lety někam napsal, že byste neměli používat sociální sítě a navíc si do browseru přidat něco, co vypíná tracking, aktivovat AdBlock, pro senzitivní komunikaci používat třeba Tor a tak podobně, byli jste za paranoidní cvoky. „Nikdo nemá co skrývat,“ říkali, „ten, kdo nečiní nic špatného.“ Vysvětlovat lidem, že nemusíte dělat nic špatného, ale přesto jste automaticky profilováni, nedávalo smysl. Řešit se to začalo ve chvíli, kdy si informovaní uživatelé všimli fenoménu zvaného sociální bublina, která podle vašich přátel zaměřovala obsah specificky na vás. Ale to je jenom samotný vrchol analytiky.
Facebook sám dělal aktivní experimenty, kdy začal měnit strukturu feedů, sledoval reakce lidí na modifikované zprávy a sledoval jejich toky. Problém nastal v okamžiku, kdy platforma pro šíření zpráv přestala být neutrální a začala si hrát s toky informací, aby mohla navyšovat zisk. Že je Facebook o tomhle, začalo být jasné v okamžiku, kdy rozdělil účty na osobní a obchodní a začal iteraci za iterací snižovat organický dosah postů. Už tohle byl moment, kdy měl mainstream začít řvát, že to není v pořádku - ale víte co? Nikdo z nich si neuvědomil, co to přesně znamená.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
