Tak jim zabili síťovou neutralitu, paní Müllerová | Kapitola 3
Seznam kapitol
Americké FCC hlasováním v poměru 3:2 zrušilo síťovou neutralitu, prosazenou během Obamovy administrativy. Většina uživatelů tuší, že to není pro ně zrovna nejlepší věc. Co ale přesně znamená síťová neutralita – a je opravdu důležitá? A kdo vlastně loboval za její zrušení – a proč?
Kritici, kteří prohlašují, že nutnost přistupovat ke všem datům stejně zvyšuje cenu připojení, jsou mimo. Obvykle se ohánějí tím, že „trh to vyřeší“, ale to platí pouze v případě, že existuje reálná konkurence. Stačí klasický oligopol, který dá prostor pro harmonické sladění tržních hráčů – a je vyřešeno. Vzhledem k nákladům na vybudování koncových zařízení je obvykle konkurence velmi omezená a i v centrech měst jste často rádi, že najdete alespoň jednoho slušného a stabilního poskytovatele připojení.
V okamžiku, kdy mají velcí ISP dominantní postavení, je garance síťové neutrality tlačí do toho, aby spolu soutěžili cenou a nabízenou přenosovou kapacitou, protože ničím jiným nesmí. Bez síťové neutrality mohou nabízet „rozšiřující služby“, tedy skásnou vás extra za něco, co bylo kdysi v ceně. Složité nabídky připojení jsou pro ně výhodné, protože hodně říkají o vašem chován, takže se dají líp vyskládat a monetizovat. Zatímco technologové nás ženou do budoucnosti, kde 4K streaming a streamované hraní je normálem, pro ISP je výhodnější zůstat ve středověku, kdy si musíte jako u Ryanairu zaplatit každou věc extra. Teoreticky můžou nabídnout základ levněji, ale každý náročnější uživatel jim to bude muset zaplatit stejně – a ty méně náročné uživatele lze agresivněji agregovat.
Jak je možné, že ISP lobby prohlašuje odstranění síťové neutrality za „pokrok“, je mi zcela záhadou. Moderní služby se zaměřují na větší toky dat, po kouskách prodávané připojení je typičtější spíš pro rozvojové země a mobilní operátory, kteří mají velmi omezené kapacity a chtějí vysokou cenu za data rozložit do většího počtu „balíčků“. Všechno čachrování s „neomezeným přístupem na jednu službu“ nebo „neomezeným internetem jeden den v týdnu“ mají za úkol rozložit přenosovou zátěž tak, aby se vytvořila iluze vyšší přenosové kapacity, aniž by reálná propustnost rostla.
Tohle není řešení, řešení je skutečný broadband s minimální latencí, díky kterému můžete skutečně využívat síťové služby. A to dnes se všelijak osekaným internetem prostě nejde – nejenom že vám nepojede videostreaming, ale ani si nezupdatujete hru a to ani na konzoli. Intenzivní využívání datových toků je normální, datový hladomor normální není – a ani datové potravinové lístky aka balíčky služeb. Z technologického hlediska je zcela jasné, že síťová neutralita a broadband je normální. Bez něj nepojede ani cloud computing, ani teleprezence: Speciální nabídky „pro sociální sítě“ a „pro streamování hudby“ je to pravé retro z roku 1998, takže veškerá argumentace Verizonu o tom, že „pravidla (regulace internetu) vznikla v dobách parních lokomotiv a telegrafu“, je jenom trapný vtip.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
