WPA2 úspěšně napadeno. Jaké jistoty nám zbývají? | Kapitola 6
Seznam kapitol
Když se začala prosazovat Wi-Fi, odborníci nás ujišťovali, že se můžeme zbavit drátů. Vždyť komunikaci chrání šifrování se vznosným názvem WEP, Wired Equivalent Privacy. Už v roce 2001 se ukázalo, že WEP chrání jen velice málo. Nastoupilo pokročilejší WPA, které vydrželo jen o sedm let déle. A i v jeho nástupci WPA2 se objevila vážná díra.
Lidé jsou schopní ignorovat výstrahy systému, antivirového programu, nevadí jim ani občasný kolaps disku, pokud se „po restartu ta věc zase rozjede“. Projevuje se u nich jakési magické myšlení, že někdy problémy zmizí samy od sebe, což občas podporuje fakt, že i u techniky vážně někdy problémy zmizí samy od sebe. Sám mám harddisk, který katastroficky zkolaboval a ztratil všechna data, leč po kompletním formátu znovu ožil a od tragédie bezproblémově jede dalších osm let. Takže se nedivme, že běžný civilista po podobném zážitku zažije jakýsi záchvat optimismu s tím, že to „počítač nějak rozdýchá“ a dělají naprosto šílené věci.
Informovaný člověk považuje neupdatované zařízení anebo disk, který už jednou katastroficky selhal, za podezřelý. To neznamená, že by se to nedalo použít, pouze to nepoužíváte na opravdu důležité věci. Disk, který selhal, nepoužijete na zálohu, ale na zálohu zálohy. Router, který nelze updatovat, buď vyřadíte anebo ho budete používat jako rezervní. Ale už mu nebudete věřit.
Můj známý mi říkal, že absolutní víru máte jenom jednou. Jakmile vás někdo zradí, jakmile selže, už mu věřit nebudete. Jakmile u nějakého zařízení zjistím slabinu, používám ho jenom pro zábavu.
Otázka je, co budeme dělat s Wi-Fi. Nemluvím o bláznech, kteří ho dnes ještě občas používají zcela bez kryptografie. Mluvím o nás, kteří používáme WPA2 – a nemáme lepší volbu.
Víme, že mu nemůžeme úplně věřit.
Tak čemu můžeme úplně věřit...?