25 let českého internetu a jak jsem s ním začínal já | Kapitola 6
Seznam kapitol
Český internet zažil v pondělí 13. února 2017 svoje pětadvacáté narozeniny. Nedíval jsem se na to jako na přelomovou věc – před pěti lety měl dvacáté narozeniny, za pět let bude mít třicáté. Přesto jsem se díval se zájmem na stream přednášek z ČVUT. Ostatně – jak lépe oslavit pokroky internetu než tím, že si vychutnáte kvalitní videostream bez záseků?
Pravdou je, že první polovině devadesátých let jsem internetu na chuť nepřišel. Ale ten v druhé polovině devadesátých let se mi opravdu líbil – díky jeho volnosti, anarchii, absenci regulace nabízel skutečný pohled do světa. Opravdový pohled na to, co si lidé v různých zemích myslí, aniž bychom mezi nimi a sebou měli laskavé tlumočníky, kteří nám říkají, jak to máme správně pochopit.
Pozdní devadesátá léta byla obdobím jisté formy datové anarchie, kterou jsem doopravdy miloval, přestože byla limitována pravidly škol, rychlostí dialupu, neschopností něco najít náhodou a krutými vystřízlivěními, když jste někoho po internetu sbalili – a pak jste s ním poprvé vyrazili na rande. Bylo to období, které mě přesvědčilo o tom, že volná výměna informací a názorů v rámci celého světa je klíčem k tomu, abychom se alespoň pokusili navzájem pochopit. Že spolu nemusíme souhlasit, ale můžeme spolu alespoň komunikovat a pokusit se pochopit, proč ten druhý říká to, co říká.
Bylo to období, které mě přesvědčilo, že ne volný tok informací, ale tiskové agentury, oficiální média a jejich odborné komitéty jsou skutečnou žábou sedící na prameni. Nepotřebujeme nikoho, kdo cenzuruje, filtruje a hodnotí informace, ať už to je stát ve snaze odfiltrovat nevhodný obsah anebo správce sociální sítě, který se pro vás snaží naopak vhodný obsah filtrovat. Oboje je stejně špatné.
Bylo to období, které ze mě udělalo fanatika v otázce svobody slova. Bylo to období, které mě přesvědčilo o tom, že demokracie nemůže bez svobody slova vůbec existovat.
