25 let českého internetu a jak jsem s ním začínal já | Kapitola 5
Seznam kapitol
Český internet zažil v pondělí 13. února 2017 svoje pětadvacáté narozeniny. Nedíval jsem se na to jako na přelomovou věc – před pěti lety měl dvacáté narozeniny, za pět let bude mít třicáté. Přesto jsem se díval se zájmem na stream přednášek z ČVUT. Ostatně – jak lépe oslavit pokroky internetu než tím, že si vychutnáte kvalitní videostream bez záseků?
S utužováním režimu se extrémní diskusní skupiny vytratily do dark webu. Zjevně už jim nepřišla otevřená diskuse bezpečná a tak i na anonymních serverech podobné diskuse zcela vymizely a nahradily je pouze „klasické silácké hospodské kecy“, které dnes najdeme například na Novinkách. Něco mi ale říká, že to, že podobným skupinám zacpete pusu, neznamená, že přestanou existovat. Naivní nebyly jenom státní orgány, které zpočátku web zcela ignorovaly, ale také tito lidé, kteří se kdysi bavili zcela otevřeně.
Podobně se vyvíjela situace i kolem porna. To zpočátku nikdo ani nereguloval, ani nemonetizoval. V devadesátých letech jste mohli najít úplně cokoliv – a nikdo za to nic nechtěl. Teprve s postupem doby, s tím, jak se rozvíjel zabezpečený web, se objevily placené stránky, nezřídka s DRM – a naopak úřady začaly regulovat to, čemu říkají „extreme porn“ a co se liší zemi od země. Pro některé je extrém prostá nahota, pro jiné homosexualita, pro další zoofilie, pro jiné fisting. S tím, jak začaly jednotlivé země uvalovat svoje omezení na internet, začala se drobit jeho vize jako jednotného komunikačního média – a začal vznikat dark web, kam se začali přesouvat uživatelé, kteří měli pocit, že mají co skrývat.
Zde bych rád uvedl na pravou míru totální zmatení, které se objevuje znova a znova mezi amatéry – totiž rozdíl mezi deep webem a dark webem. Pojem „deep web“ označuje informace, které nejsou indexovatelné vyhledávači z toho důvodu, že stojí na databázích. Rozhraní deep webu čeká na dotaz – a po dotazu odpoví. Nejde o „surface web“, běžné stránky vytvořené ve stylu raných devadesátek, ale o datové repozitáře, které nelze prohledat roboty. Jejich objem se dnes odhaduje asi na pětisetnásobek „surface webu“.
Dark web je naproti tomu navržen tak, aby dovolil zcela anonymní komunikaci. Nabízí buď úplnou anonymitu, kdy pomocí kryptografických protokolů přistupujete k věcem, ke kterým nechcete, aby vás někdo sledoval – anebo řeší problém anonymních transakcí, kdy si můžete s partnerem vyměňovat něco za něco s tím, že máte ověřenou jeho identitu, ale stále nevíte, kdo to je. Pro dark web jsou ideální kryptoměny – a proto je státy nemají rády.
Dark web vám dovoluje obcházet geografická omezení služeb, zpřístupňuje vám služby, na které nemáte nárok. Dovoluje vám maskovat identitu a tvářit se jako uživatel ze zcela jiné země, což je zcela legitimní nástroj v případě, že chcete vidět, jak jsou vaše informace prezentovány v jiné zemi. Opravdu, zkuste například Tor a podívejte se, jak odlišně vypadá Google anebo YouTube poté, co mu úspěšně nasimulujete, že jste Francouz, Turek anebo třeba Rus!
Rychlost internetu stále roste, postupně eliminuje další a další média. Spolu s tím, jak se internet stal přístupnější a pochopitelnější pro uživatele, se stal přístupnější a pochopitelnější i pro úředníky, kteří nad ním chtějí vykonávat svoji moc danou Ústředním výborem, Alláhem anebo komitétem pro rovné příležitosti. Berou mu opravdu internacionální charakter, snaží se zabránit „ideologické diverzi“, snaží se klasifikovat informace jako dobré a jako špatné.
S postupem času roste snaha o regionalizaci, o to, aby mohli více a více prosazovat svoji lokální vůli vůči globální síti. Zatím jsme v bodu, kdy se snaží zbořit pouze globální charakter sítě a limitovat svobodu slova, v budoucnosti ale můžeme čekat jenom další a další úrovně utužení s tím, že bych se vůbec nedivil, kdyby se snažili globální médium změnit na „veřejnoprávní“, jako je například Česká televize.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
