Úvaha: Vše zdarma, aneb hon směrem k absolutní nule
i Zdroj: PCTuning.cz
Sítě a Internet Článek Úvaha: Vše zdarma, aneb hon směrem k absolutní nule

Úvaha: Vše zdarma, aneb hon směrem k absolutní nule

Michal Rybka

Michal Rybka

9. 5. 2014 04:00 48

Seznam kapitol

1. Informace s ručením omezeným 2. Ale kdo je živí? 3. Máte to zadarmo? Tak si nestěžujte 4. Bez reklamy už se nedá ani rozdávat
5. Minimální zisky z miliardových investic 6. Příjmy: Absolutní nula 7. Za lepší si připlaťte

Na internetu je všechno zadarmo. A je toho tolik, že už i piráti začínají mít problém s klesajícími výnosy... Kdo to všechno zdarma dělá a co z toho má? Velké společnosti utrácejí miliardové částky za projekty, které nevydělávají. Proč? Kudy z nás ty peníze oklikou dostanou? Jak dlouho to ještě může takto fungovat?

Reklama

Vždy, když vidím setkání starých internetových vizionářů, s jistou hořkostí si vzpomenu na to, jak zásadně se lišily původní představy o této technologii a její současná podoba. Já jsem si například představoval budoucnost internetu jako „zeleninovou zahrádku“, kde kolem sebe koexistuje velké množství menších projektů, které živí spoustu lidí. Představoval jsem si projekty menší, lokální, svázané s místním businessem. Něco jako webové stránky vaší oblíbené pizzerie, kde každý den uvidíte, co bude na poledním menu a kde si můžete třeba rovnou objednat jídlo.

foto: Profimedia
i Zdroj: PCTuning.cz
foto: Profimedia

Nějak jsem ale bohužel zapomněl na jednu ze základních přednášek o teorii informace, kde padla myšlenka, že přemíra informací je často horší než informace žádné.

Představa o tom, jak lidé volně surfují a tak hledají informace, vzala za své s gigantickou expanzí internetu, kde dnes bez dobrého vyhledávače anebo sociálních sítí nenajdete prostě vůbec nic. Internet je příliš velký a vznikají v něm ostrovní systémy, které jsou, samy o sobě, také příliš velké.

Personalizované vyhledávání vám ve skutečnosti dělá jen nereprezentativní výběr, jiné vyhledávače fungují akceptovatelně jen v některých zemích, případně jsou zcela nerelevantní. Najít dnes něco opravdu významného v situaci, kdy vám vyhledávače za účelem dosažení a udržení zisku injektují reklamu a upravují výsledky vyhledávání, je v podstatě umění.

Kritici internetu tvrdí, že lidé zlenivěli a odmítají jít do knihoven a hledat informace, jenomže, dámy a pánové, vyhledávání v knihovně je sranda. Kartotéky jsou celkem na nic, nejlepší je zajít si do správného oddělení a knihami se prohrabat. Je jich omezené množství, takže naberete to, co považujete za rozumné a prohlédnete si je. Už podle podoby knihy, vydavatelství a data vydání poměrně přesně odhadnete důvěryhodnost zdroje. To na internetu nelze.

Nelze odhadnout důvěryhodnost, obvykle nevíte, kdo za projektem stojí a co jím sleduje. Klasickým příkladem může být Atominfo.cz – vypadá to jako zajímavý energetický web, nakloněný na stranu jaderné lobby. Nápadné je jenom to, že tam je hodně článků chválících ruskou jadernou energetiku. Trochu jiný smysl to ale nabere ve chvíli, kdy začnete zkoumat, komu ten projekt patří a čí zájmy zastupuje. Fakt, že sekce Kontakty uvádí jen email na email.cz, je krapet podivný.

foto: ČTK
i Zdroj: PCTuning.cz
foto: ČTK

Potom zjistíte, že server pro tento zcela česky vypadající projekt se ve skutečnosti nachází v Petrohradu v Rusku a podle všeho tedy představuje „měkkou stranu“ ruské jaderné lobby. To víte, Temelín se sám nedostaví, takže je třeba, aby český národ věděl, že ruské jaderné technologie jsou nejlepší. Nejsem proti jaderné energetice, neříkám, že lobbing je v principu špatný, ale perfektně to ilustruje, že nelze věřit všem informacím, zvláště když jsou zdarma. Abyste byli schopni s informacemi správně pracovat, musíte si je zasadit do kontextu a ten na internetu často chybí.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama