IEEE 802.11n — Jak na rychlé Wi-Fi doma i venku | Kapitola 6
Seznam kapitol
O nedávno schválené normě umožňující výrazně rychlejší přenos dat přes Wi-Fi toho bylo již napsáno mnoho, mimo jiné proto, že 802.11n draft je na trhu nějakou tu dobu. Bude dobré si shrnout základní informace a přidáme i reálné testy provedené na nejrůznějších produktech podporou rychlejšího standardu přenosu dat.
K těmto technologiím navíc výrobce Ubiquiti přidal k novým produktům ze série M systém TDMA (Time Division Multiple Access), který slouží k přístupu ke kapacitě konektivity dle přidělených časových úseků, což umožňuje vyšší množství klientů na jedno AP a nižší odezvy. Ubiquiti systém u svých výrobků označuje jako AirMAX a setkáte se s ním pouze u zařízení ze série M.
TDMA s normou 802.11n nemá moc společného a jde o proprietální využití této technologie od Ubiquiti. Samotná technologie TDMA je však používaná již dlouho (např. v GSM sítích, WiMAXu a dalších). Nejedná se tedy přímo o vlastní technologii z dílny firmy Ubiquiti.
Tím narážíme na kompatibilitu jednotlivých prvků.
Série M od Ubiquiti je kompatibilní s ostatními 11n produkty při vypnuté funkcí AirMax. (TDMA).
Mikrotik podporuje od RouterOS v4.1 také 11n, a opět je kompatibilní s ostatními 11n produkty.
Mnou odzkoušené modely TL-WR741ND, WA-6202-V3 jsou kompatibilní i s ostatními produkty, jsou tedy vhodné pro domácí síť, pokud má uživatel již nový notebook, který 11n podporuje.
Míra kompatibility však vždy záleží na použitém chipsetu. Použití různých chipsetů může mít např. za následek nižší rychlosti, ale to vždy záleží na aktuálně použité verzi firmwaru a vzhledem k rychlosti vývoje je možné, že ve chvíli, kdy budete číst tento článek, bude již venku další firmware vylepšující propustnost.
MiniPCI karty, se kterými se zatím setkáváme, používají chipset Atheros. Stejně tak celá série M od Ubiquiti a TL-WR741ND. Notebooky jsou ve většině případů vybavené chipsetem Intel a WA-6202-V3 používá chipset Realtek. Z průběžných testů však vyplynula dobrá kompatibilita mezi Atherosem, Intelem i Realtekem.
Závěr
Článek se zaměřil nejen na popis fungování standardu 802.11n, ale také na reálné testy zejména z venkovního prostředí, které vždy prověří nejlépe.
Je evidentní, že pomocí zařízení podporující normu 802.11n lze dosáhnout výrazně větších rychlostí a jedná se o větší skok než přechod z normy 802.11b s reálnými rychlostmi 6 Mbps na standardy 802.11a/g s reálnými rychlostmi 30 Mbps.
Reálná rychlost normy 802.11n ve venkovním použití je také velmi citlivá na míře zarušení okolního prostředí. Proti tomu lze bojovat různými technikami, které umožňuje firmware daného zařízení, avšak rozdíl není radikální a jediná možnost je v uvolnění dalších frekvencí v rámci Všeobecného oprávnění.
U normy 802.11n je ještě více znát rozdíl v celkové rychlosti pokud měříte pouze 1 stream (např. 1 FTP přenos) nebo je spuštěno více paralelních streamů simulujících reálnější provoz. Proto až budete měřit propustnost Vaší linky, měřte buď programem jperf se zapnutými alespoň osmi nebo 10 paralelními streamy nebo zapněte najednou několik FTP přenosů.
Uváděné testy byly provedené v různý čas, tak jak přicházely nové produkty a nové firmwary, takže nebyly vždy testované zcela shodně, ale důležité „vystresování“ linky větším množstvím paralelních dat bylo zajištěné (mimo třetího testu).
Rychlosti na Wi-Fi se udávají v half duplex (jedním směrem) a tedy i teoretická rychlost 300 Mbps je vlastně 150/150 Mbps obousměrně (full duplex) na rozdíl od Fast Etherenetu, kde je 100 Mbps udáváno full duplex (100/100). Na Wi-Fi 802.11n se mohou dosáhnout vyšší rychlosti než 100 Mbps, a tak se může zdát, že je to vzhledem 100 Mbps ethernetu zbytečné. Produktů vybavených gigabitovým ethernet není mnoho a jsou samozřejmě dražší. Takové zařízení není nutné vždy pořizovat, jelikož rychlosti na Wi-Fi se rozdělí např. 80/70 Mbps což je pro 100 Mbps ethernet dostačující.
Budu rád když se v diskuzi objeví i Vaše postřehy s používání zařízení s podporou 802.11n.
