Hlavní stránka Hardware Procesory, paměti Intel versus AMD - minulost a současnost
Intel versus AMD - minulost a současnost
autor: Dudek Jan , publikováno 10.1.2008
Intel versus AMD - minulost a současnost

Téma souboje dvou hlavních rivalů procesorového průmyslu by vydalo na stovky stran článků a recenzí. Dnes se z posledních deseti let pokusíme "vylisovat" ten největší koncentrát - možná lépe pochopíme, co nás čeká v dalších deseti letech vývoje procesorů. Dosáhnou procesory frekvence 10 GHz? Budou mít 10 miliard tranzistorů? Narazí celé odvětví na technologickou zeď zmenšování integrovaných odvodů? Kam bude směřovat Intel a kde AMD?


Rok 1999 a 2000 byl ve znamení AMD. Jerrymu Sandersovi vyšlo úplně všechno na co sáhnul. Postavil novou továrnu FAB30 v německých Drážďanech - ta ve své době technologicky převyšovala polovidičové továrny Intelu. Povedlo se mu přetáhnout špičkový vývojový tým ze zanikajícího Digitalu a Motoroly. A hlavně měl v ruce eso všech es ... architekturu K7, která dala světu procesor jménem Athlon. Při AMD v roce 1999 nejspíše stáli všichni svatí. Podle mého názoru je 1999 a rok 2000, pro AMD, z hlediska prestiže, tím nejúspěšnějším obdobím v její historii. Nikdy již tak výrazně nebude technologicky drtit Intel a nikdy se už pravděpodobně za tak krátkou dobu nezrychlí procesory o tak mnoho procent.

Intel versus AMD - minulost a současnost

Vraťme se však do doby, kdy všechno začalo...

Po nástupu Pentia Intelu nastaly AMD krušné časy. V ruce měla jen "vyspeedovanou" AM486tku na 133MHz a nepříliš povedenou K5-tku, která nepatřila mezi povedené konstrukce. Ostatní výrobci na tom nebyli o mnoho lépe, ale oproti jiným mělo AMD za šéfa jeden z největších obchodních talentů Silicon Valley - Jerryho Sanderse, který tuto firmu dokázal dostat i z horších situacích než bylo období po uvedení Pentia. Tento člověk, kterého v mládí tak zmlátili, že málem umřel, dokázal skvěle motivovat zaměstnance a hlavně dohodnout velmi lukrativní obchody. Člověk s vizáží kovboje a se smyslem pro humor nepodobným hollywoodským komikům, dokázal v roce 1996 získat firmu NexGen, která měla v portfoliu lidi, kteří dříve stáli za vývojem Pentia, ale hlavně pracovala na procesoru, který po sloučení s AMD dal v roce 1997 vzniknout AMD K6. Tento procesor byl lepší než kterékoliv Pentium té doby. Intel reagoval promptně a o pár měsíců později se objevilo Pentium II. Málokdo ví, že přes marketingový balast, to bylo jen notně vylepšené Pentium Pro. Pentium II se už s AMD K6tkou dokázalo hravě vypořádat.

AMD K6 - testování nepřítele

Naštěstí K6tka byla pro AMD jen první vlnou útoku. Mnohem horší pro Intel byl následující procesor K7 (prodávaný už pod názvem Athlon) uvedený v roce 1999. Tento procesor dokázal "rozcupovat" i to nejlepší, co Intel v té době měl - a hlavně frekvenčně byl vždy o krok napřed.

Na konci roku 1999 a na začátku roku 2000 se uskutečnil MHzový závod o dobytí "gigahertzové mety". Během půl roku se frekvence procesorů z 600MHz zvýšila na 1000MHz (v porovnání s dneškem by to bylo něco jakoby se frekvence za půl roku zvýšila z 3,6GHz na 6GHz). Frekvenční závod vyhrálo AMD, i když Intel uvedl 1000 MHzové Pentium jen o pár dní později.

Navíc, oproti konkurenci, dokázalo AMD dodávat procesory v dostatečném množství. Odpověď proč tehdy vyhrálo AMD je nasnadě. Byla zde nová, špičkově vybavená továrna, která perfektně zvládala 180nm technologii. Byla to jediná doba v historii souboje AMD vs. Intel... kdy AMD mělo navrch, co se týče výrobní technologie. Tato situace se už nikdy neopakovala a už se asi nikdy opakovat nebude. Číňané tvrdí, že rok 2000 byl rok draka, ale já tvrdím, že to byl rok AMD.

Intel versus AMD - minulost a současnost

V porovnání s dneškem bylo tehdejší AMD mnohem menší firmou. Současná hodnota AMD je 3-4x vyšší než tehdy, obraty jsou také vyšší. Ale z hlediska technologie, a hlavně prestiže, už dnes na tom nejsou stejně jako ve svých nejlepších létech. AMD za hodně vděčí právě Jerrymu Sandersovi, který dokázal "velkému Intelu" (Intelu se často přezdívalo "chipzilla") opravdu zatopit. Bohužel AMD toho plně nevyužilo k další zteči.

Špatné období Intelu

Intel versus AMD - minulost a současnost

Na druhou stranu Intel, v létech 1999 a 2000, dělal špatně téměř všechno na co sáhl. Příchod Craiga Barreta na kapitánský můstek Intelu nebyl zrovna šťastný. Barret byl pracovitý, ale zdaleka ne tak tvrdý jako Grove. Svým stylem se spíše podobal otcům zakladatelům Intelu - Gordonovi Moorovi a Robertu Noycovi.

Za jeho "panováni" Intel nedokázal konkurovat AMD na poli desktopových procesorů. V neposlední řadě se v tomto období objevily dvě nepříliš úspěšné nové procesorové architektury.

Itanium a NetBurst

Nové 64bitové Intanium představovalo pro Intel pomyslný "Titanic". Procesor nové generace, vyvíjený pod kódovým názvem Merced, se nikdy masově neprosadil a do dnešní doby se nedokázal vyrovnat nejen s RISCovou konkurencí, ale ani se stále lepšími procesory x86-64.

Intel versus AMD - minulost a současnost

Intel ve vývoji a podpoře Itania utratil za posledních sedm let doslova miliardy dolarů a procesor zdaleka nevyplnil předpoklady do do něj vkládané. Na začátku se na Itanium shlíželo jako na zázrak, dneska se na něj díváme spíše s posměchem.

Intel versus AMD - minulost a současnost

Další nepříliš úspěšnou řadou bylo jádro NetBurst, které u Intelu mělo co nejrychleji ukončit řadu založenou na P6. Frekvence nové koncepci odpovídala, ale výkon v žádném případě - na stejné frekvenci byl tento procesor výrazně pomalejší než jeho předchůdce (rozdíl byl opravdu velký - zejména pokud by se bralo v úvahu Pentium III s 512 kB L2 cache, které bylo záměrně vyráběné v omezené sérii). První jádro architektury NetBurst, Willamette, zavedlo obchodní značku Pentium 4.

Problémů prvních Pentií 4 bylo několik: prvním byla patice (Socket 423), která žila ani ne jeden rok, dalším byla podpora pamětí RDRAM, které byly neuvěřitelně předražené (Intel s přechodem na paměti DDR otálel zbytešně dlouho - odhodlal se k tomu až poté, kdy firma SiS představila čipovou sadu pro Pentia 4 s podporou DDR).

Intel versus AMD - minulost a současnost

Architektura Pentia 4 však nebyla zas tak špatná, jak si mnozí možná myslí. Byla optimalizovaná hlavně "na frekvenci", a to vedlo k tomu, že emitovala příliš velké zbytkové teplo. Kdyby Intel dodnes zůstal u Pentií 4, možná by měl stále velmi výkonné procesory, ale hřály by tolik, že by možná byl problém takový procesor "uchladit" vzduchem.

Narozdíl od "tiché katastrofy" jménem Itanium, dokázal Intel s Pentii 4 přece jen dobře pracovat. S příchodem roku 2002 a 130nm výrobní technologie, z nich už byly výrazně lepší procesory. Intel v následujících letech "vypároval" AMD, když ne architekturou, tak aspoň výrobní technologií.

HyperThreading Pentia 4

P4ky s jádrem Northwood byly zajímavé i pro některé příznivce AMD. Jako technologickou novinku (i když z dnešního pohledu šlo spíše o takové "technologické demo") podporovaly technologii HyperThreading - zpracování více vláken programu jedním procesorovým jádrem. Bylo to zajímavé zpestření, do té doby nepříliš zajímavého Pentia 4. Od Hyperthredingu se upustilo po nástupu dvoujáder, ale brzy se ho asi zase dočkáme.

Třetí architekturou, kterou Intel pod svými křídly měl, byla klasická architektura P6, která vycházela z Pentia Pro. Tato, v prvních letech po roce 2000, opomíjená technologie se v tichosti přeměnila na mobilní Pentium M a koexistovala s mainstreamovými Pentium 4. Nikdo by v té době netušil, jak slavný bude mít tato architektura návrat. A jak překoná jak Itanium, tak Pentium 4. Mnoho lidí v Intelu podle mého názoru ani netušilo jaký mají pod svou střechou opomíjený klenot.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
811 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 394.3Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.