Hlavní stránka Hardware Procesory, paměti Nárůst výkonu CPU za posledních 11 let – AMD vs. Intel
Nárůst výkonu CPU za posledních 11 let – AMD vs. Intel
autor: Z. Obermaier , publikováno 18.11.2019
Nárůst výkonu CPU za posledních 11 let – AMD vs. Intel

První CPU Core, Nehalem byl uveden před jedenácti lety, Phenom II X6 od AMD před devíti. Jak se zvýšil výkon architektur u obou výrobců od roku 2008 do roku 2019, a jak by na tom jednotlivé procesory byly při stejných taktech či počtech jader, se podíváme v aktualizovaném srovnání architektur. Letos jsem přidal Zen 2 a Coffee Lake.


Končí éra Intelu jako lídra CPU trhu?

Nárůst výkonu CPU za posledních 11 let – AMD vs. Intel

Je to už sedm let, co jsme vám přinesli první článek v němž jsem se zabýval nárůstem výkonu procesorů Intel a AMD za období předchozích pěti let. V tomto, dnes už historickém článku jsme porovnávali výkon prvního Nehalemu až do tehdy nejmodernější architektury Ivy Bridge. Poté Intel uvedl Haswell a náš test bylo nutné aktualizovat, původní čtveřici čipů jsem doplnil dvěma novými – Haswell DT (Core i7-4770K) a Ivy Bridge-E (Core i7-4930K). V roce 2016 jsem tento článek opět aktualizoval o další dvě nové architektury. Byly to samozřejmě Broadwell-E (Core i7-6900K) a Core i7-6700K (Skylake-DT). Čas se ale opět posunul kupředu a na trh přišla architektura Kaby Lake (Core i7-7700K), také zbrusu nový počin od AMD, architektura Zen (Ryzen 7). Článek s těmito čipy vyšel v roce 2017. A jelikož letos je rok procesorů, hlavně tedy od AMD, je na čase updatovat naše srovnání o Zen 2 a Coffee Lake.

Default a „Takt na takt“

Musím dodržet už sedm let stejnou metodiku, aby byly výsledky porovnatelné. První, méně důležitá část bude srovnání základního výkonu procesorů, jak jdou na trh. Tato část bude jen doplňující, každý čip má jiné takty a Turbo. Ukáže nám ale, jak se v čase navýšily frekvence procesorů. Ta druhá bude zajímavější, srovnáme totiž deset procesorů Intel a šestici AMD čipů za naprosto stejných podmínek. Budou mít stejný počet jader, Hyper-Threading a stejný takt procesoru i pamětí. Měřit budeme v aplikacích jež zatíží hlavně procesor a nejsou tak závislé na pamětech a jejich propustnosti, tam mají totiž platformy X58, X79, X99, X299 Express jasnou výhodu. Omezovat jejich výkon osazením dvou modulů jsem nechtěl, není to v reálu běžné. Podívejme se, jak šly architektury obou výrobců po sobě ...

Intel Nehalem – Ice Lake

Nárůst výkonu CPU za posledních 11 let – AMD vs. Intel

Intel až do roku 2006 marně bojoval s výkonem procesorů AMD, jež nabízely lepší spotřebu a výkon. Zvrat nastává v létě 2006 s příchodem architektury Core 2. I když Core 2 bylo po stránce výkonu skvělé, stejně tak i z pohledu spotřeby a dalších vlastností, skutečná revoluce přichází až později. Samozřejmě hovořím o roku 2008 a vylepšené architektuře Core i7, neboli Nehalem.

Nehalem byl vskutku revoluční ve všech směrech. Jedno bylo a je jasné, Intel vzal ty nejlepší myšlenky svých vývojářů a spojil je s nejlepšími myšlenkami vývojářů AMD, které si ale vzal bez jejich svolení. Vznikla architektura jež provází desktop dodnes a každý rok je pouze vylepšovaná, nikoliv od základu překopaná. Příští rok ale tato strategie poprvé nebude stačit, Intel potřebuje uvést Sunny Cove, jinak mu AMD uteče.

Hlavními novinkami Nehalemu byla integrace paměťového řadiče do procesoru, a to dokonce tříkanálového, zcela jiná komunikační sběrnice se systémem místo zastaralé a pomalé FSB, vylepšený Front-end, Hyper-Threading, nový Out-of-Order engine, větší a vylepšená cache, správa energie, turbo režimy atd. Intel tehdy hrál vabank a vše vsadil na jednu kartu (uvedl serverový čip do desktopu), jak se později ukázalo měl v ruce trumfy. Nehalem byl čistokrevný serverový čip a jeho pozice v klasickém desktopu byla velkým riskem, ten ale vyšel. O stejný postup se později AMD pokoušelo s architekturou Bulldozer, bohužel bez úspěchu, trh se od té doby totiž změnil. Více si o architekturách povíme v dalších kapitolách.

Za zmínku ale stojí změna strategie Intelu v uvádění produktů. Roky zaběhnutý model Tick-Tock se prostě musel zadrhnout, jelikož už není kam zmenšovat výrobní procesy, a stojí to čím dál více peněz a vývoje. Navíc přechod na 10nm se Intelu nedaří. Fáze Tock vždy přinášela novou architekturu, tedy spíše mírně vylepšenou tu předchozí. Tick pak jen převáděla na menší výrobní proces. Mezi tyto dvě fáze vložil Intel původně ještě jednu - optimalizaci. První fází je nyní výrobní proces (Tick), poté přijde nová architektura (Tock) a na stejném procesu ještě třetí fáze Optimalizace. Prvním čipem ve fázi optimalizace byl Kaby Lake, nástupce Skylake. Architektura byla stejná, výrobní proces byl ale notně vylepšen, hlavně co do frekvencí čipů.

Intelu se ale bohužel nepodařil posun dál, tedy se systém Tick-Tock rozpadl úplně. Po Kaby Lake přišel Coffee Lake na stejném procesu a se stejnou architekturou. V další fázi pak přichází jen navyšování jader bez dalších změn. Po šesti jádrech následuje osm jader a možná i deset jader jako Rocket Lake. Já stále věřím, že nakonec uveden nebude, ale uvidíme. Nyní je Intel v koncích, bez nového výrobního procesoru nemá co nabídnout.

AMD Deneb – Zen 2

Nárůst výkonu CPU za posledních 11 let – AMD vs. Intel

Osud AMD a jeho procesorové divize je dobře znám. Od roku 2006 do roku 2017 byly každý rok na pokraji krachu. Prvním historickým „failem“ bylo uvedení Phenomů X4 s jádrem Agena (rok 2008). Ty byly absolutním průšvihem. Nízké frekvence, vysoká spotřeba, problém s TLB, neodladěná výroba, špatná prodejní strategie. I když Intel všechny důležité znaky a inovativní nápady Phenomů od AMD ukradl, uměl je prodat zkrátka lépe.

Chvíli to trvalo, ale uvedení Phenomů II s jádrem Deneb bylo naopak téměř zázrakem. Svěží čipy s vysokými frekvencemi, solidním výkonem i spotřebou. Škoda, že takhle nevypadal první Phenom, Intel mezitím totiž utekl dál, než bylo schopné AMD dohnat. Phenomy II byly ale hodně dobré, stejně jako později uvedená šestijádra s jádrem Thuban. To je i dnes solidní procesor s dobrým výkonem. Jeho nástupce byl ale zklamání, aféra Bulldozer opět AMD téměř zlomila vaz.

Všichni čekali vysoký výkon, novou architekturu modulů, úspornější a efektivnější návrh čipu. Na papíře vypadal Bulldozer skvěle, a AMD se do poslední chvíle před uvedením snažilo jeho obraz takový udržet. Pak bublina splaskla, drtivý neúspěch FX založených na Bulldozer stál místo spoustu vysokých manažerů, dokonce i ředitele. Tisíce lidí přišlo o místo, situace vedla k tomu, že FX založené na jádru Vishera byly na několik let posledním „highendovým" čipem v desktopu. I když nástupce Bulldozeru s jádrem Piledriver napravil reputaci prvních FX, z procesorové bídy AMD nevytáhl.

Také APU na bázi Steamrolleru a poslední model s jádrem Excavator se neprosadil. V noteboocích mají slabý výkon a vyšší spotřebu než konkurence, a najdete je pouze ve zlomku modelů. V desktopu šlo o několik let mrtvou platformu se zastaralými deskami. Chtělo to zkrátka změnu, a ta přišla v roce 2017.

V roce 2017 uvedlo AMD první čipy architektury Zen, neboli desktopové Ryzeny. Dnes už víme, že AMD se návrat do highendu podařil a výkon Ryzenů (a Threadripperů) je solidní, i když neexceluje ve hrách a taktování je vyložené bída, ale jinak jde o výkonný procesor za dobrou cenu. Třetí generace Ryzenů 3000 se značně vylepšenou architekturou Zen 2 pak v roce 2019 přináší doslova revoluci. Stoupl výkon, počet jader a AMD stále drží kompatibilitu se staršími deskami. Prodeje jsou vysoké, úspěch zaručen. Stále je sice problém s frekvencemi a taktováním, někde i herním výkonem, ale proti prvním Ryzenům je nárůst výkonu veliký. Rok 2019 patří procesorům AMD.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
182 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 77.4Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.