Nedávno jsem byl postaven před situaci, abych pomohl vybrat sestavu - procesor, základní deska a grafickou kartu kompletně za 5 - 6 tisíc Kč. Jenže jak poradit, abychom koupili komponenty, které rychle nezestárnou, půjdou na nich hrát i ty nejnovější hry a to stále za výše avizovanou cenu. Na internetu jsem žádné testy těch nejlevnějších sestav nenašel, a tak jsem se rozhodl udělat takový test sám.

Nejdůležitějším kamenem při výběru sestavy je procesor, kromě výkonu určuje i základní desku, kterou budeme muset koupit. V současné době máme dvě platformy - Intel a AMD. Každá z nich je maximálně spolehlivá a podává dostatečný výkon na provoz všech základních aplikací. Avšak která z nich je výhodnější? Před lety drahý Intel přizpůsobil svou cenovou politiku AMD a snížil ceny procesorů na přijatelnou úroveň.

Z nabídky procesorů jsme vybrali AMD Sempron 2800+ z důvodu větší 256 kB cache. Verze 2600+ je levnější, ale má menší vyrovnávací paměť. Cena procesoru je 2600 Kč v boxované verzi, tzn. včetně chladiče. Jako jeho soupeře jsme zvolili Intel Celeron D 325 na frekvenci 2,53 GHz. Tento model jsme zvolili, protože tento procesor se vyrábí i v provedení pro moderní Socket 775. My jsme bohužel testovali na Socketu 478. Procesor stojí v boxované verzi 2400 Kč.

V článku se objeví mnoho pojmů, které mnohým nemusí být jasné, proto jsem si dovolil udělat malý slovníček.

L2 cache - steroidy pro procesor

Vyrovnávací paměť druhé úrovně je mnohdy zmiňovaným, ale málokdy hlouběji vysvětleným pojmem. Jedná se o paměť typu RAM integrovanou přímo v jádru procesoru. Má za úkol být jakýmsi meziskladem dat, které procesor aktuálně potřebuje a cesta do "normálních" pamětí DDR by byla příliš dlouhá. Čím větší je paměť L2 (druhé úrovně), tím více dat má procesor přímo u sebe a nemusí je hledat ve "vzdálených" DDR pamětech. Tím se logicky zvyšuje výkon.

Největší výhodou této paměti je shodná frekvence s procesorem. Tzn. dnešní L2 cache paměti pracují na frekvenci v řádech GHz. Dříve, v dobách Pentia II nebo Athlonu (K7), byla L2 cache umístěna mimo procesor a pracovala na poloviční nebo dokonce třetinové frekvenci procesoru (v případě nejrychlejších Athlonů pro Slot A.

Jaká velikost L2 cache je nejideálnější? Platí samozřejmě čím více tím lépe, ale v současné době programy 2 MB vyrovnávací paměť nedokážou efektivně využít. Ideálním kompromisem je 512 až 1024 kB, které mají Athlony 64 a Pentia 4. V low-endu je situace jiná - zde si vybíráme mezi 128 kB a 256 kB. Dřívější Celerony (s 400 MHz FSB) a některé Semprony mají pouze 128 kB, což je ale na současné standardy málo a zejména u Celeronů se to radikálně projevuje. Architektura AMD je navržena jinak a malá cache se na výkonu radikálně neprojevuje - také díky integrovanému paměťovému řadiči, který dosahuje nízkých latencích při práci s pamětmi. Na druhou stranu díky minimálnímu cenovému rozdílu mezi 128 a 256 kB je lepší sáhnout po 256 kB verzi. Vyplatí se to! Nenechte se hlavně zviklat ratingem AMD a vyberte si podle frekvence a velikosti L2 cache.

FSB - dálnice pro vaše data

U Intelu je FSB neboli Front Side Bus stále důležitou spojnicí mezi procesorem a pamětmi (a dalšími součásti počítače). FSB je v podstatě stavidlo, které udává kolik dat má k procesoru přitéci. Čím vyšší frekvence FSB je, tím více dat může k procesoru. S novými čipsety, které mají dvoukanálový paměťový řadič a podporu DDR2, začíná propustnost pamětí převyšovat FSB, která se stává úzkým hrdlem systému. FSB Celeronu je jen 133 MHz (533 QDR), což je znatelně méně než 800 MHz FSB QDR u Pentia 4. U 533 MHz QDR není výkon dvoukanálových čipsetů využíván, proto si Celeron vystačí i se staršími jednokanálovými čipsety. Naštěstí máme overclocking, který dovoluje zvednout FSB a díky tomu povolit stavidla informacím.

Situace AMD je odlišná. FSB zde fakticky neexistuje. Athlony 64 a Semprony mají vlastní integrovaný paměťový řadič přímo v procesoru a díky tomu výběr základní desky neovlivňuje rychlost spolupráce mezi procesorem a pamětmi jak je to v případě Intelu. Všechny procesory AMD v současné době pracují jen s jedním druhem pamětí - DDR 400. Novou generaci pamětí DDR 2 zatím AMD nepodporuje. Rychlejší spoluprácí mezi pamětmi a procesorem lze dosáhnout pouze přetaktováním procesoru pomocí základní frekvence, která je u všech AMD řady K8 Hammer na 200 MHz. Uváděné frekvence HyperTransport sběrnici 800 MHz a 1000 MHz jsou násobkem základní 200 MHz. Tyto vysoké frekvence platí jen pro sběrnici mezi procesorem a NorthBridgem.

Paměť - jeden či dva kanály

Už několik let se snaží výrobci počítačů prosazovat trend dvoukanálových paměťových řadičů. Dva paměťové kanály znamenají rozšířenou datovou šířku paměťové sběrnice z 64-bitů na 128-bitů. Větší datová šířka znamená větší přísun dat. Zde platí čím více, tím lépe. Zejména v práci s videem se rychlost spolupráce s pamětí pozná. Proto neváhejte kupovat dvoukanálové základní desky pro Intel a těšte se na dvoukanálové Semprony pro patici 939.

Pro zajímavost - první čipset s dvoukanálovým paměťovým řadičem byl nVidia nForce (s pořadovým číslem 1) v roce 2001.

Instrukce - pro mnohé španělská vesnice

Stále nové instrukční sady nebo někdy lépe instrukční rozšíření je doménou PCčkových x86 procesorů. Instrukce představují jakousi slovní zásobu procesoru. Díky instrukcím dokáže procesor pracovat s daty. Základní instrukce mají za úkol provádět sčítání a odčítání atp. Programátor při tvorbě programu říká procesoru, která "slova/úkony" - instrukce má použít. Dalo by se říci, že čím více instrukcí procesor má, tím dokáže lépe s daty pracovat. Stejně jako člověk, mající větší zásobu slov, se lépe dokáže domluvit s cizincem.

Není to ale úplně pravda, základní instrukční sada x86, používána od roku 1978, dokáže zvládnout všechny úkoly, které na ni programy kladou (včetně současných). Nové instrukční sady jako je MMX nebo SSE reagují na potřeby doby a přizpůsobují procesory současným standardům jako jsou multimédia či HyperThreading. Ve výsledku se neobjeví nějaké pestřejší grafické efekty jako to známe u grafických karet, ale pokud je program pro určitý druh instrukcí optimalizován, tak se zvýší rychlost zpracování této aplikace.

Přesto ale nemá cenu kupovat procesor díky tomu, že má novou instrukční sadu. V poslední době se jedná hlavně o marketingový tah, protože například poslední SSE3 měla pouze 13 nových instrukcí oproti desítkám v dřívějších sadách. Také určitou dobu trvá, než vývojáři nové insturkce začnou používat. Proto vůbec instrukce neřešte, je to hlavně záležitost programátorů. Pokud procesor SSE3 nemá, nic se neděje, ale pokud ano - v případě nových revizí E u AMD, tak nám to také vadit nebude.

32 vs. 64 bit

AMD Semprony nemají oproti dražším Athlonům podporu 64-bitů. Pro některé "odborníky" je to nepřípustný deficit, který procesor diskvalifikuje. Já říkám - je to vlastně jedno, pokud nestavíte server. Procesor, který pracuje v 64-bit módu, dokáže pracovat s většími celky dat najednou. To se projeví ve výkonu, pokud je na to aplikace dělána. Bohužel dneska je minimum desktopových aplikací, které jsou opravdu 64-bitové. Třeba neexistuje žádná volně prodávaná počítačová hra, která dokáže pracovat v 64-bitovém módu. Microsoft po dlouhém očekávání uvedl 64-bitové Windows, ale jedná se spíše o řešení pro nadšence. Opravdový start 64-bitů v desktopu může způsobit až nový operační systém s kódovým názvem Longhorn, pokud bude na 64-bity více tlačit. Nezapomínejme, že 32-bitový boom provedly až Windows 95, a to byly 32-bitové procesory na trhu už od roku 1986.

V současné době AMD 64-bity používá v desktopu hlavně jako marketingový tah, na druhou stranu 64-bity mají v serverovém světě značné opodstatnění. Většina programů už je několik let na 64-bity portována. Jenže pokud stavíte server, tak pravděpodobně zvolíte Opteron nebo Athlon 64 a nikoliv Sempron. Proto je u Sempronu nepodstatné jestli má 64-bitovou podporu.

Jiná situace je u Celeronů D, kde v brzké době bude Intel nabízet 64-bitové verze těchto procesorů. Zde je potřeba zdůraznit, že 64-bitové aplikace nezvládají procesory Intel, tak dobře jako AMD.

Cena procesoru - méně znamená více

Procesor je komponent počítače, na které se vyplatí šetřit. Výkonnostní rozdíly nejsou natolik velké, aby ospravedlnily cenu. Sempron nebo Celeron za 2500 Kč poskytnou dost výkonu pro všechny současné hry a aplikace. Mít Pentium 4 nebo Athlon 64 je fajn, ale nejsou nijak radikálně rychlejší než low-endové procesory. Pokud na to máte, tak si kupte drahý procesor, ale lepší je opravdu investovat radši do kvalitnější desky, která umožní overclocking. Obecně platí, že procesory nad 5000 Kč je mrháním prostředky.

Intel Celeron D

Intel nabízí širokou paletu procesorů - od levných Celeronů D po desktopová Pentia 4 až po serverové Itanium. Nás však zajímá hlavně Celeron D, který je šlágrem českého trhu s procesory. Minulý týden Celeron oslavil 7 let své existence. Právě 15. dubna 1998 uvedl Intel první Celeron s jádrem Covington, který však příliš ovace nezískal díky absenci cache druhé úrovně. Reputaci Intelu vylepšilo až Mendocino s 128kB cache. Intel následně uvedl mnoho dalších druhů Celeronu, které dnes však pojí s nejstaršími jen stejné jméno. Nejslavnější Celerony byly určitě ty s jádry Mendocino, Coppermine, Tualatin (česky přezdívaný "Tuleň") a současným černým koněm low-endu je Celeron D s jádrem Prescott-256.

Celeron D se objevil minulý rok a částečně se snažil napravit reputaci nepříliš přesvědčivého výkonu svého předchůdce Celeronu s kódovým jménem Northwood-128. Předchůdce trpěl značně ořezanou vyrovnávací pamětí druhé úrovně a pomalou FSB - 400 MHz. Nový Celeron D má dvojnásobnou L2 cache - 256 kB, 533 MHz FSB a je nabízen jak ve variantě pro Socket 478, tak pro moderní Socket 775. Jádro procesoru je vyráběno 90 nm technologií a do vínku mu Intel dál i nejnovější instrukční rozšíření - SSE3. Z těchto specifikací lze vyčíst, že se jedná o ořezanou verzi plnohodnotného Pentia 4 s jádrem Prescott. Na druhou stranu je potřeba zdůraznit, že nový Celeron D má stejně velkou cache a dokonce rychlejší FSB sběrnici než první Pentium 4 s jádrem Willamette.

Celeron D je dobrý procesor, který v porovnání s plnohodnotným Pentiem 4 působí okleštěně, ale je to velký skok oproti starším Celeronům se 128 kB L2 cache. Většinu současným aplikací zvládne s přehledem, i když už předem říkám - v počítačových hrách má konkurence navrch. Velkou výhodou Celeronů je obrovská nabídka základních desek a podpora těch nejnovějších technologií jako je DDR2 nebo PCI Express. Na druhou stranu by procesoru neuškodila ještě větší cache (nejlépe 512kB L2) a menší množství vyzařovaného tepla. Díky overclockingu se s procesorem můžeme dostat hodně nad 3 GHz.

My jsme testovali Celeron D 2,53 GHz z důvodu podpory i Socketu 775. Přesto bych doporučil i Celeron D 2,26 GHz, který má menší multiplikátor a u něhož lze vytáhnout FSB na vyšší frekvence než u 2,53 GHz.

AMD Sempron

Firma AMD svoji odpověď na Celeron s názvem Duron vydala až v roce 2000 pro Socket A. Bohužel sláva těchto procesorů byla krátkodobá a AMD tuto značku dostatečně nebudovalo. Durony jednu dobu nahradily levné Athlony XP. Od minulého roku se snaží AMD navázat na tradicí Duronů se svou novou značkou Sempron. Pod svými křídly schovává přejmenované Athlony XP, ale hlavně odlehčené verze Athlonů 64 s kódovým názvem Paris a Palermo.

Nás nejvíce zajímá nedávno uvedený Sempron s kódovým označením Palermo. Jedná se totiž o odlehčený ekvivalent velmi povedeného Athlonu 64 s jádrem Winchester. Procesor se od svého "dospělejšího" bratříčka liší menší L2 cache (128 kB a 256 kB) a nabídkou pouze pro Socket 754 (jednokanálový paměťový řadič). Vedlejším "okleštěním" je také absence 64-bitového módu. Naštěstí to se v současnosti neprojevuje na výkonu. Nová revize E, která by se pomalu měla začít v těchto procesorech objevovat, nabízí podporu instrukcí SSE3.

Sempron je díky svému K8 původu a ceně kolem 2500 Kč více než zajímavým procesorem. Frekvence se sice pohybuje na 1,6 GHz až 1,8 GHz, ale díky overclockingu lze procesor vytáhnout hodně nad 2 GHz. Je to skvělý procesor na hry, ale je dostatečně dobrý i na rendering. Do kanceláře je tohoto procesoru škoda (zde bohatě postačí ještě levnější Sempron 2200+). Nikdy vás nenechá na holičkách. Oproti konkurenci méně hřeje. Úzkým hrdlem procesoru je Socket 754, který nemá takovou podporu PCI Express jako Socket 775 nebo 939. Záporem je jednokanálový paměťový řadič.

Díky podobným charakteristikám je procesor výkonnostně velmi podobný Athlonu XP na ekvivalentní frekvenci, proto upozorňuji, že pokud plánujete upgrade například z XP 1700+, tak byste mohli být zklamání nárůstem výkonu. Lepší je proto upgradovat na tento procesor, pokud jste majiteli Duronů nebo starších Celeronů.

Volba základní desky je možná ještě důležitější než samotný výběr procesoru. Díky základní desce získáváte nebo ztrácíte možnost přetaktovávat. My jsme v našem testu sáhli po osvědčených značkách. Vám můžeme doporučit totéž.

AMD

Pro AMD Sempron 2800+ není taková nabídka desek jako u Intelu. Nejlepší volbou je čipset nForce 3 nebo 4 značky MSI, které mají velmi dobrý poměr cena/výkon. Nezklamou však ani Gigabyte.

My jsme na testování zvolili MSI K8N Neo FSR z důvodu testování na AGP. Z ostatní nabídky MSI lze také doporučit K8N Neo 3 s podporou PCI Express. Bohužel nabídka desek s novou PCIe sběrnicí na Socket 754 je žalostná. Ceny desek pro Sempron začínají na 1500 Kč.

Intel

U Intelu existuje nepřeberné množství desek pro Celeron D - jak Socket 478, tak 775. Zásadně doporučujeme čipsety Intel, které dovolují nejvíce procesory přetaktovávat. Ze značek jednoznačně ASUS, ale i ABIT, EPoX nebo Gigabyte.

Pro testování Celeronu D jsme zvolili už postarší čipset i865PE na desce ASUS P4P800, protože náš testovací Celeron D 2,53 GHz byl pouze pro patici 478. Vám však při výběru doporučujeme Socket 775, konkrétně velmi podobnou desku - ASUS P5P800. Zvolit také můžete čipset i915 s pamětmi DDR2, avšak pokud procesor nepřetaktujete nad 800 MHz FSB, tak tyto paměti nevyužijete. Nemluvě o vyšší ceně. Základní desky s čipsetem i865PE jsou nejlepší volbou pro Celeron D. Cena těchto desek se pohybuje kolem 2000 - 2500 Kč.

Overclocking

Nevyužít skrytý potenciál procesorů je plýtváním. Overclocking (česky přetaktování) je snadná metoda, jak zvýšit výkon procesoru o desítky procent. Nenechte se odradit informacemi o tom, že přijdete díky overclockingu o záruku, nebo si tím můžete zničit procesor. Přetaktování procesoru lze provádět díky novým základním deskám velmi snadno, někdy dokonce i ve Windows. Nevystavujete se žádnému riziku, maximálně zatuhnutím systému. Námi testované desky (ASUS P4P800 a MSI K8N Neo FSR) dokonce automaticky špatný overclocking poznají a vrátí se k posledním funkčním hodnotám.

Přetaktovat procesor lze pomocí frekvence FSB. Tato frekvence se násobí pomocí násobícího faktoru procesoru (tzv. multiplikátoru) a tím vzniká výsledná frekvence. Když máte multiplikátor vysoký, tak nejste při přetaktování limitováni základní deskou. Naopak pokud ho máte nízký, tak můžete znatelně zvýšit frekvenci FSB a tím zvýšit výkon celého systému. Nejlepší je mít desku dovolující velký overclocking FSB a přitom zvýšit frekvenci procesoru na maximum.

Zvyšováním FSB se dostanete až na určitou frekvenci, kdy vám procesor už bude tuhnout a bude nestabilní. Potom můžete zvýšit stabilitu zvýšením napětí procesoru a pokračovat s přetaktováním dále. Zde vás musím upozornit, zvýšené napětí postupem času ničí procesor. Snažte se zvyšování napětí vyhnout - stejně jako my v našem testu.

Chlazení procesoru není zas tak ožehavou otázkou, jak by se mohlo zdát. Pokud nechcete dosáhnout extrémních frekvencích, tak vám bohatě postačí boxovaný chladič (my jsme je při testech použili).

Jak jsme přetaktovávali... Intel Celeron D

FSB Celeronu je pouze 533 MHz, což hravě zvládne každá základní deska pro Intel. Dnešní základní desky zvládají frekvenci hodně přes 1000 MHz. Bohužel multiplikátor procesoru je v tomto případě limitním faktorem. Proto doporučuji Celeron D 2,26 GHz, který má multiplikátor nejnižší. My jsme pro overclocking zvolili Celeron D 2,53 GHz z důvodu podpory i Socketu 775.

Procesory Intel se přetaktovávají velmi lehce - stačí zvyšovat frekvenci FSB. Pokud máte dostatečně rychlé paměti, tak nastavte frekvenci pamětí, aby byla synchronní (shodná) s frekvencí FSB. Na druhou stranu čím vyšší frekvenci paměti pojedou, tím lepší bude výkon celého systému. My jsme brali v potaz, že majitel této sestavy bude mít obyčejné DDR 400, které nepůjdou přetaktovat přes 200 MHz (400 MHz DDR).

FSB je dobré zvyšovat zhruba po desítkách MHz a průběžně nabootovávat operační systém. Pokud se u Intelu dostanete zhruba přes 3,3 až 3,4 GHz, tak se začíná projevovat nestabilita. Při prvních těchto známkách (jako je zatuhnutí systému), je dobré třeba jen o jeden MHz snížit frekvenci FSB a zajet do Windows a spustit program na test stability systému - Prime95. Snižujte frekvenci FSB dokud vám tento test nepojede bez jakékoliv chyby hodinu a více.

My jsme se dopracovali k frekvenci 3360 MHz při FSB 177 MHz (708 MHz QDR). Frekvence pamětí byla synchronní (177 MHz - 354 MHz DDR). Podmínkou bylo standardní napětí a hodina bez jakékoliv chyby v Prime 95.

Zkoušeli jsme i overclocking se zvýšeným napětím a vysoké stabilitě systému - dostali jsme se na 3540 MHz. Z toho lze usoudit, že při zvýšeném napětí lze Celeron D stabilně provozovat na frekvenci okolo 3400 - 3500 MHz. Na této frekvenci jsme už netestovali. Pro zajímavost - počítač se rozjel ještě na frekvenci 3760 MHz. Bohužel po pár sekundách zatuhl.

Jak jsme přetaktovávali... AMD Sempron

AMD už sice nemá tzv. FSB sběrnici, ale má určitou základní frekvenci od které se multiplikuje stejně jako u Celeronu. Multiplikuje se i pro sběrnici HyperTransport - 4x nebo 5x podle typu procesoru. (Pozn. nenechte se zmást kódovým jménem Paris, opravdu jsme měli 90 nm Palermo, jinak bychom se nám nepovedlo dosáhnout tak dobrých výsledků overclockingu).

Přetaktování Sempronu je trochu složitější než u Celeronu. Zde musíte kromě zvyšování frekvence "FSB" snížit multiplikační poměr pro sběrnici HT na 3x. Pozor na to, bez snížení tohoto poměru nepřekonáte vyšší frekvence "FSB" než 240 MHz. Musíte také snížit frekvenční poměr pamětí a procesoru - pokud nemáte lepší paměti. My jsme poměr snížili na 133 MHz pro paměti při 200 MHz "FSB". Také musíte provést AGP lock - natvrdo nastavit frekvenci AGP na 67 MHz.

Při stejném systému zvyšováním frekvence "FSB" jako u Celeronu se nám povedlo dosáhnout frekvence 2400 MHz bez zvýšení napětí. Na této frekvenci jsme celý systém testovali. Procesor byl 100% stabilní.

S overclockingem jsme pokračovali dál a se zvýšeným napětím se nám povedlo dosáhnout frekvence až 2640 MHz. Bohužel už systém nebyl příliš stabilní. Se zvýšeným napětím lze Sempron stabilně provozovat na frekvencích 2500 - 2600 MHz. Počítač naběhl i při frekvenci 2704 MHz a FSB 338 MHz, ale po pár sekundách zatuhl.

Testovací konfigurace:

Pro AMD:

• Procesor: AMD Sempron 2800+ (1,6 GHz, 256 kB L2 cache, Socket 754)
• Základní deska: MSI K8N Neo FSR
• Grafická karta: Leadtek GeForce 6600GT
• Paměti 2x 256 MB DDR 500 A-Data Vitesta 2,5-6-6-4

Pro Intel:

• Procesor: Intel Celeron D 325 (2,53 GHz, 256 kB L2 cache, Socket 478)
• Základní deska: ASUS P4P800
• Grafická karta: Leadtek GeForce 6600GT
• Paměti 2x 256 MB DDR 500 A-Data Vitesta 2,5-6-6-4

Ovladače grafické karty: nVidia ForceWare 71.84
Operační systém: Windows XP Service Pack 2

Rendering

Na rendering se používají spíše programy jako je 3DStudio Max nebo Maya, ale těžko se jimi testuje. Cinebench2003 je speciálně na testování dělaný, i když se pravděpodobně plnohodnotným renderovacím programům nevyrovná.

Z grafu je patrné, že architektuře AMD rendering více sedí než Intelu. Sempron překonává Celeron D, i když má skoro 1 GHz deficit. Na 2,4 GHz nemá AMD konkurenci.

Další graf ilustruje práci v prostředí 3D modelačního systému. Zapojuje se i grafická karta. Zde už Celeron D porazil Sempron, dokonce i na 2,4 GHz Semprona se dotahuje. Přesto pro 3D modelování a renderování je lepší variantou AMD. Pokud se chcete touto oblastí hlouběji zabývat, doporučuji si pořídit Athlona 64.

Zpracování fotografií

Můj originální test. Každý fotograf nejdéle čeká, když zpracovává formát RAW a následně "odšumuje" obrázek v případě, že je použito vysoké ISO. Bohužel práci s RAWem lze těžko testovat, tak jsme otestovali aspoň rychlost zpracovávání fotografii v nejoblíbenějším "odšumovacím" programu NeatImage.

V tomto programu je důležitá zejména surová síla procesoru, protože je potřeba přepočítat každou část fotografie zvlášť. Síly obou procesorů jsou vyrovnané. Jde vidět, že tento program umí dobře využít vysokou frekvenci procesorů Intel

Převod videa do DivXu

Formát komprimovaného videa DivX je stále jeden z nejoblíbenějších, i když hodně přízně si získává poslední dobou jeho "bratr" Xvid.

V tomto testu má Intel lehce navrch. Důvodem je vyšší propustnost pamětí u řešení Intelu. Na druhou stranu AMD tuto výhodu dohání vysokou frekvencí při přetaktování.

Lámání šifer

Pokud jste hacker, tak se vám výkon Sempronu určitě bude hodit. Díky výborné architektuře, která je šita na míru algorithmům pro šifrování a dešifrování nemá konkurenci.

Převod zvukového WAVu do OGG a MP3

Převádíme 17 souborů WAV o celkové velikosti 800 MB pomocí programu BeSweet.

Algorithmus OGG sedí AMD znatelně lépe než převod do MP3. Důvodem bude pravděpodobně lepší optimalizace Intelu na převod do MP3. AMD všechno počítá poctivě, kdežto Intel NetBurst (architektura procesorů Intel) hodně spoléhá na optimalizace.

Archivace souboru

Archivujeme složku obsahující předešlé WAVy + program Cinebench2003 (velikost 800MB).

AMD má lepší výsledky díky své architektuře. Přesto náskok oproti Intelu není markantní

Shrnutí testů Windows aplikací

Pro lepší porovnání jsme připravili tabulku s procentuelním vyjádřením této části testu. Z výsledků je patrné, že AMD s Intelem jsou v těchto aplikacích na podobné výkonnostní úrovni. V něčem se daří více AMD, v něčem Intelu. Intel těží především z optimalizací a rychlejších pamětí a AMD ze své architektury.

Největší doménou AMD je rendering a šifrování. Intel zase dosahuje velmi dobrých výsledků při práci s videem.

Poslední kolonka v naší tabulce ilustruje, jak se změní průměrný výkon, pokud zde zohledníme cenu. Díky tomu, že je Celeron D trochu levnější, tak výsledná hodnocení pro něj ve finále dopadnou lépe. Ve skutečnosti jsou bohužel ceny desek pro procesory Intel vyšší a tak se cena výsledného řešení obou platforem stírá.

Reálné počítačové hry

Nejlepší způsob jako otestovat výkon počítač je otestovat je na reálných aplikacích - potažmo skutečných, velmi hraných, počítačových her.

Unreal Tournament 2004

V jedné z nejhranějších síťových her nemá AMD konkurenci. AMD Sempron 2800+ je na stejné úrovni jako přetaktovaný Celeron D. Frekvenční rozdíl rozdíl je téměř 2 GHz. Architektura K8 je v současnosti nejlepší. Architektura je důležitější než výsledná frekvence.

Far Cry

V graficky velmi povedené hře Far Cry je situace podobná. Opět zde AMD nemá konkurenci.

Doom III

V carmackově Doomu III je situace podobná. Jen nárůst frekvence u AMD nemá takový význam jak u jiných her. Sempron je brzděn paměťovým řadičem.

Syntetické grafické benchmarky

Syntetické benchmarkky nemají takovou vypovídající hodnotu jako hrané hry, ale dokáží ilustrovat prostředí her budoucnosti.

Aquamark 3

Pamatujete si hru Aquanox? Aquamark 3 je benchmark pocházející z dílny týmu, která tuto hru naprogramovala. Bohužel na bázi AquaMarku 3 neexistuje v současné době žádna počítačová hra. Oproti reálným hrám si v tomto benchmarku Intel nevede špatně, i když AMD má stále navrch.

3DMark 2001

Jeden z nejstarší benchmarků, které na PCtuningu používáme, k současným hrám má však velmi blízko a není tak závislý na grafické kartě jako novější 3DMarky. Zde AMD vede, ale opět se nejedná o markantní náskok jako v případě reálných počítačových her.

3DMark03

Předposlední 3DMark03 je už hodně závislý na grafické kartě, a proto je dobré porovnávat výkon procesoru podle dílčího CPU benchmarku, který je součástí 3DMarku. Opět zde vyhrálo AMD (byť těsně), ale Intel nijak markantně nezaostává. Optimalizace a vyšší propustnost pamětí se projevily.

3DMark05

V nejnovějším 3DMarku05 dokonce Intel vyhrál. Důvodem budou optimalizace a lepší propustnost pamětí.

Shrnutí testů grafických benchmarků

Rozdělili jsme benchmarky na syntetické a reálné hry. V reálných hrách nemá AMD Sempron konkurenci a opravdu tento procesor lze pasovat do role Low-Endového krále počítačových her. V syntetických testech je situace vyrovnaná, byť jsme zohledňovali jen výsledek CPU benchmark 3DMark03 a 05.

Na výsledky syntetických testů příliš nedejte, málokdo totiž ví, co vlastně daný benchmark přesně testuje. Dá se zde dělat mnoho "podvůdků", které zvýhodní určitou značku. To byl jednu dobu problém SysMarku.

Výpočetní testy

CPUMark 99

Historicky nejstarší test. Váže se k němu pravidlo, že pokud přesáhne hranici 100 bodů, tak je vhodný na všechny současné kancelářské aplikace. Všechny současné procesory překonávají 100 bodovou hranici s přehledem. V tomto benchmarku Intel značně prohrává. Důvodem je zastaralost testu, který vznikl před uvedením architektury NetBurst, díky tomu tento test prostě Intelům nesedí. Pro AMD je tento test ušitý, protože spoléhá na poctivý matematický výkon procesoru a nikoliv na různé optimalizace, které vyžaduje Pentium 4. Celkový výsledek tohoto testu berte s nadhledem, vypovídací hodnota není vysoká.

PCMark04 v sobě integruje několik běžných úkonů, které procesor provádí při práci ve Windows - např. komprese JPG. Zde jsou výsledky 100% vyrovnané. AMD ve finále vyhrává, ale jen z toho důvodu, že jde přetaktovat na vyšší frekvenci.

Paměťové testy

Tyto testy zjišťují teoretickou rychlost spolupráce procesoru a paměti. Do celkového hodnocení jsme tyto testy nezahrnuli, protože z praktického pohledu nám testy nic neříkají. AMD mají pomalejší paměti, ale to dohánějí díky své architektuře. Berte tyto testy pouze jako zpestření a doplnění.

PCMark 04

Dvoukanálový paměťový řadič a FSB 708 MHz overclocknutému Celeronu znatelně zrychlila přístup k paměti.

Podobná situace je i zde, kde Intel v rychlosti práce s pamětí AMD znatelně předhání.

Stejná situace je i v Sandře 2005.

Syntetické benchmarky odhalují silné a slabé stránky procesoru. Z praktického hlediska nám, ale nic neříkají. AMD má skvělou architekturu, ale je brzděno jednokanálovým paměťovým řadičem. Na druhou stranu Intel v práci s pamětí exceluje. Samozřejmě až po overclockingu.

Další články v kategorii

• Jak moderní procesory obešly svoje výkonové limity
• Intel Core i9-10900X: Deset jader na taktu 4,9 GHz
• Jak jsme pokročili s procesory a jak moc málo si toho všímáme
• AMD Ryzen 5 3500X: superlevné šestijádro z Číny
• Ryzen 9 3950X: Šestnáct jader v mainstreamu