Test historických CPU 2001-2003: Když AMD válcovalo Intel
i Zdroj: PCTuning.cz
Hardware Článek Test historických CPU 2001-2003: Když AMD válcovalo Intel

Test historických CPU 2001-2003: Když AMD válcovalo Intel | Kapitola 19

Marek Havelka

Marek Havelka

2. 1. 2017 03:00 20

Seznam kapitol

1. Úvod a parametry testovaných procesorů 2. Testovací sestavy pro jednotlivé platformy 3. Intel Pentium 4, Celeron, Pentium M, Xeon 4. Testy paměti a cache 5. Syntetické benchmarky 6. Rendering 7. Multimedia encoding 8. Komprese a práce se soubory 9. Úprava fotografií 10. Multimedia přehrávání
11. Hry: Quake 3 Arena, Unreal Tournament, Mafia 12. Hry: GTA III, Call of Duty, Unreal Tournament 2004 13. Hry: RTCW, Max Payne 2, NFS: Underground 2 14. Hry: HL-2: Ep. Two, Far Cry 2, Doom 3 15. 3D Mark 99,3D Mark 2001 SE 16. Shrnující grafy 17. Příkon (spotřeba) 18. Shrnutí výkonu 19. Hodnocení testovaných procesorů

V předchozí části testu jsme zmapovali vývoj procesorů AMD v období jejich největší slávy. V letech 2001 - 2003 PC světu kralovaly Athlony XP a později i nové Athlony 64. Jak obstojí proti P4 a Xeonům s odstupem času? V grafech najdete doplněných i pár současných procesorů pro orientační porovnání s moderním HW.

Reklama

Intel Pentium 4, Xeon

Celá architektura NetBurst byla od počátku stavěná pro běh na vysokých frekvencích. První generace založená na jádře Willamette končí na 2 GHz, což není moc daleko od nejrychlejších Athlonů XP Palomino (také na 180nm procesu), které ale při daném taktu poskytují lepší výkon prakticky ve všech testech. Kromě slabšího výkonu není moc příznivá ani spotřeba. P4 2 GHz si v zátěži řekne o 68 W, celá sestava pak 163 W. Palomino sice není o moc lepší, ale aspoň nabízí lepší výkon.

Výrazně lepší vypadají výsledky P4 Northwood. Na výkonu se pozitivně podepisuje vyšší takt samotného procesoru, FSB a u některých typů i HT. Ale nezanedbatelný vliv má i dvojnásobná L2 cache. Dobře to je vidět při srovnání P4 2.0 a 2.0A – právě ono písmeno A označuje modernější jádro Northwood. Frekvence procesoru, sběrnice i zbytek systému jsou naprosto shodné. V průměru ze všech testů vítězí Northwood o 10 %, největší nárůst výkonu si připisuje ve hrách – 18,5 %, nejmenší naopak v kategorii syntetických benchmarků a encoding multimédií (pod 4 %). Hry nikdy nebyly pro P4 silnou disciplínou, nicméně Northwood už není od Athlonů XP moc daleko.

Poměr sil se ještě víc ve prospěch Pentia 4 naklání u vyšších modelů. Sice za cenu razantně stoupající spotřeby, ale přesto P4 na frekvenci 3 GHz a s aktivním HT už je ve všech disciplínách mimo dosah AXP 3000+, který by jim podle označení měl konkurovat. Ještě dále jde Xeon 3.2 založený na jádře Gallatin, který je velmi podobný desktopovému Pentiu 4 Extreme Edition. Tento procesor už není konkurencí pro K7. NetBurst s 2MB cache třetí úrovně, technologií HT taktem 3,2 GHz dokáže přesně dorovnat výkon vlajkové lodě AMD – Athlonu 64 FX-51. Tradičně slabší je pro Intel výkon ve hrách (ztráta 10 % na FX-51), největší náskok na AMD naopak zaznamenává v kompresi zvuku a videa (9 %).

Efektivita z hlediska spotřebované energie pro daný výkon není u žádného z procesorů této řady moc dobrá. Při měření spotřeby samotného CPU odděleně vychází nejlépe P4 a Xeon v rozmezí 2 až 2,6 GHz – jsou schopné konkurovat nejlepším K7, ale na Opteron nebo Athlon 64 už nestačí.

Pentium M

Pentium M je tak trochu jiná kategorie. Procesor vyvinutý pro notebooky osazený do běžné základní desky přesto dokáže pořádně zatopit svým desktop konkurentům. Na základním taktu 1,4 GHz výkon úplně neoslní, ale bez problému překonává Athlon XP 2200+ i P4 2.0A. Po přetaktování na 1,86 GHz už dokáže místy Pentium M konkurovat i nejrychlejším procesorům své doby. V celkovém průměru přetaktované Pentium M poráží o 1 % Athlon 64 3200+ a ztrácí 11 % na vedoucí dvojici Athlon 64 FX-51 / Xeon 3.2. Původ v mobilních počítačích je na první pohled vidět i v testech spotřeby. Ani přetaktované Pentium M nepřekročí hranici 25 W, zatímco podobně výkonný Athlon 64 3200+ se blíží k 50 W a 3GHz P4 si vezme přes 80 W. Rozdíl v efektivitě samotného procesoru je značný, ale při započítání příkonu celé sestavy náskok na Athlon 64 prakticky mizí.


VIA C7, Intel Atom

Oba procesory jsou výrazně modernější než zbytek testovaných CPU a nezapadají tak do stanoveného rozpětí let 2001–2003. Vzhledem k jejich zaměření na ten úplně nejnižší segment trhu ale nedokáží moc konkurovat ani HW o několik generací staršímu. Velmi slabý výsledek VIA C7 asi nemůže překvapit. Architektura Centaur se poprvé objevila v procesorech IDT WinChip koncem 90. let a už tehdy byla ztráta na soudobé procesory Intelu a AMD obrovská. VIA C7 staví na stejném základu, kde sice proběhlo množství změn, ale na lepší než poslední místo to nestačí. Nevalně dopadl i Atom 230. S přihlédnutím a datu uvedení až v roce 2008 nelze jeho výkon hodnotit pozitivně. Ve většině testů se pohybuje na úrovni P4 1.5 až 2 GHz, což jsou ovšem procesory o 7-8 let starší.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama