V tomto testu se podíváme na období kralování posledních 32bitových procesorů. V této době vrcholila gigahertzová válka – během tří let se frekvence procesorů ztrojnásobila. Pentium 4, Athlon XP a Athlon 64 – jak si tyto legendy vedou v moderním softwaru? V první části se zaměříme na procesory AMD z období jejich zlaté éry.

AMD Athlon XP

Jak naznačují výsledky, výkon Athlonu XP hodně závisí na použitém čipsetu a celkové vyladěnosti platformy. Podle očekávání vychází nejhůř VIA KT133A s pomalými SDRAM. Ve své době byla platforma socket 462 oblíbená mimo jiné i z důvodu snadného upgradu – většina starých základních desek pracovala i s novými procesory Thoroughbred nebo Barton. Skutečně to funguje, ale s podstatně sníženým výkonem, zejména pak při použití SDRAM. V celkovém průměru zaostává AXP 2000+ (KT133A) o 9 % za stejným procesorem na KT266A desce resp. o 18 % za nForce2. Už dost extrémní rozdíly demonstruje přetaktovaný AXP-M @ 2,4 GHz (FSB 133 + SDR 133 na KT133A / FSB 480 + dual DDR 480 na NF2). Největší náskok získává nForce ve hrách – 64%, poměrně vyrovnaná situace je v renderingu – NF2 rychlejší jen o 9 %.

Největší problém má AXP s aplikacemi vyžadujícími SSE2 nebo silně optimalizovanými pro tuto instrukční sadu. Nejlepším příkladem je Google Octane 2.0 – tento benchmark měří rychlost provádění JavaScriptového kódu. Výkon všech procesorů bez SSE2 je natolik slabý, že i pro nejzákladnější prohlížení webu jsou nepoužitelné. Aplikace přímo vyžadující SSE2 nejdou na Athlonu XP spustit vůbec.

Abit NF7 a Athlon XP 3000+

Z hlediska energetické efektivity na tom původní Athlony nebyly moc dobře, ale u této generace CPU se situace zlepšila. Aspoň do té doby než AMD začalo výrazněji posunovat nahoru frekvenci a napětí. Kolem 2GHz hranice se spotřeba 130nm AXP začíná blížit hodnotám o generaci staršího Palomina (1,66 GHz). Přetaktovaný Barton na 2,4 GHz už úplně opouští pásmo rozumné efektivity a hodně se přibližuje metě 100 W.

AMD Athlon 64, Opteron

Nejen na papíře, ale i v praxi ukazují procesory vycházející z architektury K8 svoji sílu. I přes relativně nízké frekvence (do 2,2 GHz) podávají naprosto konkurenceschopný výkon. Stejně taktovaná K8 je průměrně o třetinu rychlejší než K7. Díky integrovanému paměťovému řadiči i částečně klesá závislost výkonu na použitém čipsetu – přístup do paměti si procesor řeší sám a nemusí se spoléhat na ne vždy úplně dobrý řadič v severním můstku připojený přes více či méně limitující FSB. I přes posun k modernějšímu návrhu s integrováním více komponent do samotného procesoru ale vyladěnost základní desky má vliv na výkon. To je vidět při srovnání Opteronu 242 na deskách s čipsetem VIA K8T800 Pro a nForce Pro 2200. Platforma VIA je citelně pomalejší prakticky ve všech testech. To ale není způsobeno jen čipsetem, nezanedbatelný podíl na tom má nevyladěnost této konkrétní desky MSI K8T Master2-FAR7.

Na velmi dobré úrovni je i efektivita výkon/watt. První generace K8 používá stále 130nm výrobní proces a má dvojnásobek tranzistorů než Barton, přesto spotřebuje pro dosažení stejného výkonu podstatně méně energie. Z grafu spotřeby samotného procesoru je patrné, že nejvyšší efektivity dosahuje K8 při frekvenci 1,6 – 1,8 GHz. Za těchto podmínek je asi o 50 % lepší než nejefektivnější K7 (Duron 1800). Se stoupajícím taktem efektivita prudce klesá a nejrychlejší Athlon 64 FX-51 (2,2 GHz) už není z hlediska efektivity o moc lepší než zmíněný Duron. V konkrétních číslech se spotřeba pohybuje v podobných hladinách jako u dnešních procesorů – Opteron 244 si při zátěži vezme 37,6 W, Athlon 64 FX-51 pak 61,8 W.

Pokrok v efektivitě samotného procesoru se poněkud vytrácí při porovnání spotřeby celého PC. Větší odstup na prvním místě si drží jen Athlon 64 3200+, protože čipset K8T800 je výrazně úspornější než nForce Pro 2200 a procesor tak lépe vynikne.

Závěr první části

Ve druhé části se tedy můžete těšit na historii CPU Intel a kompletní výsledky všech 40 procesorů (20 AMD + 19 Intel + 1 VIA). Kromě různých variant Pentia 4 nebudou chybět ani Xeony, Celerony nebo první Pentium M. VIA v této tobě byla už jen okrajovým hráčem na poli x86 procesorů, přesto si zastoupení v testu zaslouží.

Další články v kategorii

• Intel Skylake–X: Výkon po roce se všemi záplatami
• AMD Threadripper 2950X (šestnáct jader) v testu
• AMD Threadripper 2990WX – 32 CPU jader v testu
• ADATA XPG Spectrix D80 aneb voda v pamětech RAM
• AMD 2700X vs Intel 8086K na hry: jádra, nebo frekvence?