Před třemi dny jsme vám představili nové procesory (nebo spíše nové značení procesorů) - AMD Sempron. Byly rozebrány po teoretické i výkonnostní stránce, nicméně něco málo tomu stále chybělo. Ano, řeč je o možnostech přetaktování. Pokud jde o Semprony pro Socket A, tam jsou možnosti analogické s Athlony XP. Proto jsme si vzali do hledáčku Sempron pro platformu Socket 754 - zatím jediný model, Sempron 3100+. {mospagebreak title=Co je základem úspěchu?}

Jako testovací vzorek nám posloužil, v současnosti jediný model Sempronu pro socket 754, typ s "model numberingem" 3100+. Vychází z jádra K8 NewCastle, ovšem s mírnými úpravami (bez kterých bychom se zcela jistě všichni obešli): velikost L2 cache je pouze 256 KB a procesor není schopen práce v 64-bitovém režimu. Jeho nominální frekvence je 1800 MHz při napětí 1.45 V. A jelikož jde o platformu socket 754, paměťový řadič je jednokanálový. 

Použitá základní deska - čipset nVIDIA nForce3 250Gb

Základní deska, přesněji řečeno čipová sada, je vedle samotného procesoru nejdůležitějším faktorem úspěšného přetaktování. Můžete mít výtečný procesor co se jeho frekvenčního limitu týče, ale pokud jej osadíte do základní desky, která není "overclockers friendly" (nedisponuje přetaktovávacími schopnostmi), tak je vám bude jeho skrytý potenciál víceméně na nic. Proto pokud máte v úmyslu si s overclockingem začít tykat (na kterékoliv platformě), nesmíte zanedbat výběr základní desky a čipové sady, kterou bude osazena (to by měl dnes už být snad všeobecně známý fakt).

Ne jinak je tomu i v případě Sempronu. Jelikož jsme se rozhodli "natáhnout na skřipec" Sempron 3100+ určený pro scoket 745, tak jsme neměli nikterak široký výběr mezi čipovými sadami. V současné době přicházejí v úvahu dvě čipové sady se schopností AGP Lock (uzamknutí frekvence AGP) - VIA K8T800Pro a nForce3 250Gb.

My jsme v tomto případě zvolili čipset nVIDIA nForce3 250Gb v podání základní desky MSI K8N Neo Platinum Edition (jejíž preview jsme již přinesli zde při příležitosti uvedení socketu 939).

Pro zvětšení klikněte myší

Se základní deskou souvisí patřičné nastavení BIOSu. Následují 2 fotky právě těch nastavení, která jsou pro overclocking Sempronů a Athlonů 64 klíčová a která se budete muset naučit ovládat, pokud se hodláte do přetaktování pouštět.

Jedná se především o konfiguraci rychlosti sběrnic (FSB, HyperTransport, AGP), napětí (CPU, DDR, AGP) - dále se odtud lze dostat do nabídky, kde se provádí tuning paměťového subsystému - "DRAM Configuration".

V této nabídce může být změněno časování pamětí a její výsledná rychlost (ta nemusí být vždy 1:1) - mějte na paměti, že za rychlostí v položce "Max Memclock (MHz)" se ve skutečnosti skrývá dělička (CPU/10 /11...) a ne výsledná frekvence 200, 166, 133, 100...

Poznámka: volba Dynamic Overclocking zapíná a vypíná firemní funkci MSI. Při své aktivaci dynamicky přetaktuje systém podle zvoleného výkonnostního stupně (ty jsou pojmenovány podle vojenských šarží) a zatížení procesoru. 

V případě přetaktování Sempronu jsme byli nuceni snížit rychlost pamětí (dělička CPU/11), jelikož jsme v době testu neměli paměťové moduly certifikované na vyšší rychlost, než DDR400. Postupně jsme zvyšovali FSB, až jsme se zastavili u frekvence 242 MHz. A to bez zvýšení napětí.

Protože jsme u FSB 242MHz museli (u námi použitých pamětí) použít vysoký dělitel CPU/MEM, rozhodli jsme se snižit frekvenci FSB na takovou mez, kde jsme bychom mohli paměť nataktovat trochu výše. Nakonec se ukázalo, že stačilo sejít na 238 MHz při násobiteli paměti CPU/11 (frekvence paměti se u Athlonů 64 odvozuje dělením přímo od taktu jádra).

Dosáhli jsme tak reálného nárustu taktu procesoru o 342 MHz (z 1800 na 2142MHz). To nevypadá na první pohled nijak oslnivě, ale vzhledem k počáteční frekvenci jde o navýšení o téměř 20% (a navíc na platformě Socket 754). Paměť při tomto nastavení pracovala na frekvenci 195 MHz (takže DDR 390), což je skoro její standard - v tomto případě by paměť neměla při takto přetaktovaném systému hrát roli "zatažené ruční brzdy".

Naopak do takové role se dostal paměťový subsystém v případě námi zvolené konfigurace k přetaktování Athlonu 64 3200+, jelikož maximální stabilní FSB jsme u tohoto procesoru dostali s mírným zvýšením napětím o 0.1 V na 224 MHz. A při takovémto FSB jsme měli na výběr buď paměť přetaktovat na něco vyšší rychlost a nebo naopak o něco podtaktovat. Zvolili jsme druhou možnost a byli zvědavi, jak se pomalejší rychlost paměti projeví a zda se vyplatí zvedat rychlost procesoru pomocí FSB výše a výše za každou cenu (rozuměj za cenu mnohem pomalejších pamětí). Procesor tak běžel na frekvenci 2464 MHz (oproti výchozím 2200 MHz) a paměť na 176 MHz (DDR 352).

Testovací sestava:

• Základní deska: MSI K8N Neo Platinum Edition
• Grafická karta: Saphire Radeon 9800 Pro Atlantis (128MB)
• Operační paměť: 2 x 256 MB DDR400 Crucial Value CL 2.5-3-3-7
• Operační systém: Windows XP
• Ovladače grafické karty: Catalyst 4.7

Ještě jednou upozorňuji, abyste při porovnávání výsledků nezapomněli na to, že v případě přetaktovaného Athlona 64 3200+ byl poměrně značně zpomalen paměťový subsystém.

3DMark 2001 - dnes již postarší verze oblíbeného benchmarku, kde má procesor stále co říci.

3DMark 2003 - vysoká závislost na grafické kartě. Není tedy překvapením, že rozdíly mezi procesory nejsou nijak značné.

Výsledek přetaktovaného Athlonu 64 je brzděn zpomalenými pamětmi.

Zde přetaktovanému Athlonu 64 pomalejší paměť vůbec nevadí a každý MHz se výrazně projeví na výsledném výsledku (nezávisle na výkonu jiných subsystémů).

SuperPI - V tomto případě méně znamená lépe. Hodnoty udávají dobu v sekundách, za kterou byla daná operace vykonána.

SiSoft Sandra 2004 - Memory - vyloženě syntetický (takže pro reálné nasazení nic neříkající) benchmark, kde se projeví sebemenší změna paměťového subsystému. Takže zde přetaktovaný AThlon 64 3200+ samozřejmě díky zpomaleným pamětem zaostává za ostatními.

Zde se projevují pomalejší paměti. Rychleji taktovaný Athlon 64 je o chlup poražen vlastně sám sebou, ale na standardních rychlostech (samozřejmě v případě lepších pamětí by to bylo zcela jinak).

SPEC ViewPerf 7.1 - zde se ve všech testech projevuje zpomalení paměti.

Závěr

Takže ve finále máme testy za sebou... Co z nich lze konstatovat? Je vidět, že podle ratingu Semprony a Athlony opravdu nelze srovnávat (a to ani na stejné platformě). I když Sempron 3100+ přetaktujete takovým způsobem, že by podle "model numberingu" měl být jeho takt téměř stejný jako u Athlonu 64 3200+ (512kB paměti cache, 2200MHz), Sempron stále zaostává - v průměru o 6%. Tady je jasně vidět, že nové posunuté číselné značení Sempronů je platné pouze pro oblast Low-Endu - je určeno primárně proti Celeronům D a zatahovat jej do oblasti plnohodnotných Athlonů nemá sebemenší význam.

A přestože jsme Sempron přetaktovali na frekvenci velice blízkou té, na které běží Athlon 64 3200+ (stačilo už jen 50MHz), tak ke srovnání výkonů zdaleka nedošlo. 256 KB L2 cache prostě dělá své a bylo by za potřebí daleko více MHz navrch, aby se rozdíl ve velikost L2 cache mohl kompenzovat.

Pokud jde o samotné přetaktování, výsledek není nikterak špatný. 20% na platformě Socket 754 rozhodně není k zahození - navíc když vezmeme v potaz cenu Sempronů 3100+, která by měla být tak příznivá, že ve finále by mohla dostat Socket 754 více "mezi lidi" :-)

Obyčejní pěšáci byli zkrátka vždy pilířem každé armády... nejinak tomu je v případě té, která by na nás měla pomalu ale jistě začít útočit - Socket 754 a 939 je na postupu!

Další články v kategorii

• Ryzen 9 3950X: Šestnáct jader v mainstreamu
• Nárůst výkonu CPU za posledních 11 let – AMD vs. Intel
• Čipsety X370, X470 a X570 a AMD Ryzen 3700X
• Intel Core i9–9900KS: 5GHz osmijádro v testu
• Ladíme paměť RAM – testy stability a testy rychlosti