Test Core i7-6700K (Skylake) a Core i7-5775C (Broadwell) | Kapitola 16
Seznam kapitol
Minulý týden byly uvedeny dva první procesory Core i5 a Core i7 s novou architekturou „Skylake“ vyrobené 14nm procesem a novou platformou LGA 1151, u níž jsme se díky čipsetu Z170 po dlouhé době dočkali výrazného zlepšení. K testu Core i7-6700K jsme přidali ještě nedávno uvedený Core i7-5775C – 14nm Broadwell.
Přetaktování Core i7-6700K
Teorie taktování Skylake je v podstatě stejná jako u Haswell nebo Ivy Bridge, hovořili jsme o ní zde. Procesory Sandy Bridge měly hodnotu Tcasemax nastavenou na 72 °C. Poté začnou omezovat výkon, vkládat prázdné cykly a vypnou se u hodnoty nad 100 °C (Tcc). Pozor, Tcasemax není teplota jader procesoru, ale teplota rozvaděče tepla čipu. Laicky řečeno, aby měl chladič teplotu 72 stupňů, mohou být samotná jádra minimálně o 15–20 stupňů teplejší. To je oněch zhruba 100 stupňů Tcc.
Ivy Bridge hodnotu Tcc posunul až k 105 stupňům, Haswell ji ale záhadně vrací zpět na hodnoty Sandy Bridge. Tedy nejvyšší teplota do které nedojde ke ztrátě výkonu, je 72 stupňů na rozvaděči tepla, při teplotě jader 100 stupňů se čipy vypnou. Intel bude detaily architektury Skylake uvádět až v polovině srpna na IDF, tedy nevíme jakou hodnotu Tcasemax mají tyto čipy nastavenou, ale já tipuji, že jsou na tom podobně jako Haswell. Tedy je nutné udržet čip pod touto teplotou, jinak se přetaktovaný výkon paradoxně sníží. Ještě před praktickými poznatky, se podívejme na novinky v taktování procesorů Skylake:
Obrázek může vypadat složitě, ale není. Začněme šedým obdélníkem nahoře – to je procesor. V něm vidíme grafické jádro (GT), jádra procesoru (Cores), EDRAM (L4 cache, zde není), paměťový řadič (Memory controller) a rozhraní DMI/PCIe. Každý z těchto bloků má vlastní nastavení násobiče, kdy frekvence se počítá základní takt BCLK×násobič. Zajímavý bod je červená čára skrze procesor nazvaná „Domain Isolation“. Intel zcela oddělil frekvenci PCIe sběrnice od taktu BCLK, tudíž si mohl dovolit vrátit BCLK frekvenci možnost libovolného taktování v krocích 0,1 MHz. U starších platforem to nebylo možné, jelikož PCIe frekvence záležela na BCLK taktu a vyžadovala děličky, těch nemohlo být nekonečné množství, tedy bylo BCLk taktování omezeno na tři kroky 100/125/166. To je minulostí, nyní můžete taktovat přes BCLK jak se vám zlíbí (kam vás pustí procesor).
To je v podstatě jediná důležitá změna proti Haswell. Taktovat tedy lze klasicky pomocí násobiče, nebo ho nechat na nějaké hodnotě a zvyšovat právě takt BCLK. Aby to bylo možné a fungovalo to až do vysokých hodnot, musel Intel udělat ještě jednu věc – přidat do systému řadu nových děliček pro takt pamětí. To se stalo a paměti mají opravdu široké možnosti nastavení taktů, a docela to i funguje. Poslední důležitá změna je opětovné oddělení napěťového kontroléru mimo procesor, tedy vše řídí deska což je lepší. Už není nutné napájet procesor řídícím napětím a z něj oddělovat napájení částí uvnitř, teď je to jako dřív – každá komponenta v procesoru a její napájení je nastavováno BIOSem desky přímo. Vydělení kontroléru mimo procesor také významně přispělo k jeho nižším teplotám.
Maximální základní takt
Jak je vidět, Core i7-6700K bez potíží zvládá frekvence BCLK nad 200 MHz. Poslední stabilní frekvence byla 230 MHz. V BIOSu jsem nechal všechny děličky na AUTO, tedy jsem nic neřešil a jen zvyšoval BCLK. Frekvence 230 MHz je pěkná, pokud nebudou zamčené čipy nějak blokovány vůči masivním BCLK, bude možno taktovat jakýkoliv čip na jeho stabilní hranici bez potíží. Všimněte si obrázku z AIDA64, změna taktu BCLK aplikaci tak vyvedla z míry, že ukazuje frekvenci procesoru 10 117 MHz a propustnost proti normálu téměř trojnásobnou, i tento benchmark se dá ošálit. Podpora pro Skylake ještě není stoprocentní.
Přetaktování na default
Napětí jsem nechal na základní hodnotě 1,3 V, systém byl naprosto stabilní i v nejnáročnějších testech na frekvenci 4,4–4,5 MHz. Teploty byly stále akceptovatelné (kolem 60 °C). To není vzhledem k základnímu taktu všech jader 4,0 GHz žádná sláva, ale také to není špatné. Nárůst taktu všech jader 400-500 MHz už dokáže značně zvýšit výkon.
Přetaktování 1.35 V
Napětí 1,35 V jsem stanovil jako absolutní maximum pro testy se vzduchovým chladičem. Jde už o napětí, které mohu pro dlouhodobé používání doporučit jako maximální. Pokud nemáte extrémně výkonné vzduchové nebo vodní chlazení, tak výše nechoďte. Teplota v zátěži stoupá až k 70 °C. A to není můj chladič žádné „ořezávátko“, ale po dlouhou dobu jasný high-end. Frekvence procesoru byla stabilně na 4,7 GHz. I dále se ale dá se Skylake jít ..
Přetaktování 1.40 V
Pokud máte „vodu“, anebo se toho nebojíte, můžete nastavit klidně i 1,4 V což Intel uvádí jako ještě možné napětí bez většího rizika poškození čipu. V tomto případě jsem se dostal bez potíží na 4,8 GHz a výkon skvěle škáloval. Bohužel, se vzduchovým chladičem při intenzivní zátěži v OCCT zjistíte, že se čip po nějaké době začne podtaktovávat. Teplota občas povyskočí nad 80 °C a systém začne „throttlovat“. Takových 4,75 GHz na 1,37 V by ale bylo možné provozovat celoročně bez jediného problému. A to bude hodně slušný výkon.
Teploty s napětím 1,4 V nejsou nijak tragické, o tom by se Haswellu nebo Ivy Bridge mohlo jen zdát. 75 °C v plné zátěži je skvělá hodnota a takový čip vodou bez potíží uchladíte, se vzduchovým chladičem jsem už narážel na hranici omezování výkonu, ovšem ne nestabilitu.
Přetaktování 1,55 V
Na závěr jedna lahůdka, napětí 1,55 V a frekvence všech čtyř jader se zapnutým hyper-Threading 5,1 GHz. Šlo jen o pokus, kam se dá dostat, ne o nějaký stabilní takt. Myslím si, že tento procesor bude pod LN2 hodně dobrým kouskem, jak na tom Skylake budou pod dusíkem ale uvidíme až časem.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
