Test paměti Kingston HyperX Grey – šedá nemusí být nudná | Kapitola 4
Seznam kapitol
Otestovali jsme nový paměťový modul Kingston HyperX. Mimo představení oficiálně certifikovaných operačních pamětí pro Sandy Bridge se spolu také podíváme na úskalí přetaktování a nastavení modulů na této nové architektuře. Pochopitelně nebudou chybět ani aplikační testy porovnání výkonu na různých frekvencí a časování.
Procesory Intel Sandy Bridge mají spolu s momentálními čipovými sadami šesté generace zcela znemožněné možnosti přetaktování základní frekvence BCLK. Jelikož je od tohoto taktu odvozena i frekvence operačních pamětí, vzniká zde trochu komplikace. Procesory patice LGA 1155 oficiálně podporují operační paměti s maximální frekvencí pouze 1333 MHz. Naštěstí tak jako u předchozích modelů jsou v BIOSu volby i pro jiné takty jenž je možné bez problémů nastavit.
Jednotlivé násobiče základního taktu tedy jsou x8, x10,66, x13,33, x16,00, x18,66 a x21,33 pro podporované frekvence 800/1066/1333/1600/1866/2133 MHz. Ovšem jak je vidět, frekvence 2000 MHz zde zcela chybí a není možné ji nastavit, pouze se k ní přiblížit pokud zvolíte násobič x18,66 a zvednete takt BCLK na 106 MHZ, což je ve výsledku nějakých 1978 MHz. Pokud budete mít štěstí, lze nastavit až 107 MHz, to je ale zcela úplné maximum. Vyšší hodnoty již prostě použitelné nejsou. Z tohoto důvodu jsou všechny modely pamětí s takty 2 GHz zcela vypuštěny.
Dnes testovaný kit Kingston KHX1600C9D3X2K2/4GX patří k těm levnějším operačním pamětím, a tak nelze čekat při přetaktování zázraky. Nejprve jsme vyzkoušeli agresivní časování s nízkými latencemi 7-8-7-21.
Napětí nastaveno na základních 1,65 V a paměti byly zcela stabilní až na frekvenci 1400 MHz.
S časováním 8-9-8-24, tedy ještě nižším než základní, byly schopné pracovat i na taktu 1680 MHz, což je také o něco více nežli základní. Pro vyšší frekvenci již bylo ale nutné nastavit línější časování.
S latencemi 9-11-9-29 byly poté moduly schopné běhat až na taktu 1960 MHz což je velmi pěkné. Každopádně jsme zde už narazili na výše zmíněné omezení čipsetů P67 / H67, kdy již nebylo možné nastavit vyšší takt BCLK.
Jen pro ilustraci byly paměti osazeny do sestavy s paticí LGA 1156 s procesorem Intel Core i7 870 (Lynnfield) se základní deskou Gigabyte P55A-UD7.
Jak je vidět, zde paměti byly na stejném časování bez problémů stabilní až na frekvenci 2040 MH,z což je o poznání výše než u Sandy Bridge, které prostě 2 GHz moduly nepodporují.
Co se týče vyšších taktů (s násobičem x21,33), tak procesory Sandy Bridge disponují daleko stabilnějším a odolnějším paměťovým řadičem, není tedy žádný problém pochopitelně s odpovídajícími paměťmi dosáhnout teoreticky taktů až 2300 MHz. Jen je třeba myslet na zvýšení napájecího napětí integrovaného paměťového řadiče. U základních desek Gigabyte se jedná o položku QPI / Vtt, ASUS ji pojmenoval jako VCCIO a MSI CPU IO. Pro hodnoty kolem 2133 MHz je třeba napájecí napětí nastavit zhruba na 1,24 V a výše v závislosti na přetaktování samotného procesoru.
Výkon a propustnost operačních pamětí po přetaktování pochopitelně stoupla, ale hodnoty se zvýší daleko více pouhým přetaktováním procesoru.
Zde obrázek z měření výkonu pamětí a vyrovnávací paměti, SW AIDA64 Extreme, procesor běží na taktu 5088 MHz, paměti s časováním 9-11-9-29 a taktem 1862 MHz.