Core i5 600 a Core i3 500 - 32nm dvoujádra Westmere | Kapitola 7
Seznam kapitol
O prvních 32nm procesorech od Intelu hovoříme už téměř rok, od uvedení prvních čipů architektury Nehalem. Na jejich uvedení jsme si ale celkem dlouho počkali. Dnešním dnem započíná nová éra úspornějších a výkonných čipů s nimiž Intel napíše důležitou kapitolu v historii desktopových i mobilních procesorů.
Přetaktování procesorů v patici LGA 1156 jsme zkoumali už dvakrát, tady můžete nahlédnout do podrobného návodu na taktování čipů s jádrem Lynnfield. 32nm procesory s jádrem Clarkdale jsou v podstatě stejné a principy taktování taktéž, teorií se tedy dnes zabývat nebudeme. Podíváme se hned na praktický testík.
Převelice důležitým faktorem je BIOS. Přeci jen dosud nové procesory nebyly uvedené na trh a stáhnout si oficiálně BIOS s plnou podporou nových CPU si budeme moci až od této chvíle. Dosud jsme se museli spolehnout na pokoutně sehnané BETA verze pochybné kvality a plné chyb. I když mám procesor Core i5-670 už dva měsíce, až do začátku prosince nebyl použitelný v mé testovací desce. Nižší verze BIOSů než je F7 sice procesor poznaly, a já s ním mohl pracovat, na přetaktování jsem ale mohl zapomenout. Systém byl také značně nestabilní a spousta položek v BIOSu byla prázdných nebo nesmyslných. Změna se udála až s verzí F7b, která konečně shodila okovy z 32nm procesorů Core i5. Nyní se již dá se systémem regulárně pracovat i taktovat. Pokud si procesor koupíte do vaší desky s P55 Express, zcela jistě updatujte BIOS.
Praxe - Core i5-670
Jako prvního jsem podrobil testování nejvyšší procesor Core i5-670. Chladil jsem pouze vzduchovým chladičem za 400 Kč s DPH, a z toho plynou jistá omezení. Napětí jsem tedy zvyšoval ve všech případech pouze minimálně. S vodním blokem bych se ale dostal mnohem výše, přesto jsou výsledky excelentní.
Pro stoprocentní stabilitu na 4 GHz stačí jen 1,25V v BIOSu, teploty jsou perfektní
Přetaktování bylo velmi snadné. S jen nepatrným navýšením napětí na 1,25V v BIOSu (v reálu 1,20V) jsem dosáhl stoprocentní stability na 4 GHz. Zde stačilo i ponechat nastavení napětí na Auto. Obrázek se spuštěným LinX vidíte nahoře. Teploty v zátěži dosáhly maximálně 57 stupňů na prvním jádru. Na můj laciný chladič je to solidní výsledek. Druhý obrázek ukazuje maximální možné nastavení s teplotami v zátěži pod 70 stupňů. To byl můj limit, který jsem nechtěl přesáhnout. Napětí jsem nastavil na 1,30V a při maximální teplotě prvního jádra 67 stupňů jsem dosáhl stoprocentně stabilního taktu 4,35 GHz. Výsledky procesoru na této frekvenci najdete v grafech výkonu. S lepším chladičem by byl výsledek minimálně o 100-200 MHz vyšší, k tomu by stačilo jen mírné navýšení napětí. Dále jsem si s tímto čipem nehrál, brzy jej ale podrobím testu pod dusíkem a uvidíme.
Praxe - Core i5-661
Jelikož maximum s levným chladičem a "lehčí" taktování jsem si zkusil na Core i5-670, zbývaly na druhý procesor už drsnější metody. Tento čip, stejně jako první, zvládá na základním napětí 4 GHz, což ale není překvapení. Já chtěl jít dále, za hranice běžných výsledků.
První krok bylo vyzkoušení stoprocentní stability při chlazení vzduchem. K tomu jsem osadil chladič Noctua NH-U12P SE2. Do procesoru jsem nastavil napětí 1,45V a zkoušel kam mne pustí. Nakonec jsem teplotu mírně nad 70 stupňů udržel na frekvenci 5,02 GHz. Tohle je prvních, stabilních 5 GHz "na vzduchu", které jsem doma dosáhl. Neskutečný výsledek a demonstrace síly 32nm výrobního procesu Intelu. Zde se nabízí otázka, proč Intel drží frekvence svých čipů tak nízko, když očividně na základním napětí dávají i 4 GHz a víc. Absolutně s přehledem by mohli vydat 4 GHz dvoujádro při stále solidním TDP. Tento výsledek mi ale nestačil, nastartoval jsem svůj nový pot na kapalný dusík a procesor na chvilku zmrazil ..
Veškeré benchmarky byly stabilní až do frekvence kolem 5,8 GHz při napětí 1,675V. Nechtěl jsem čip trápit, není můj, tedy jsem jen na pár minut navýšil napětí při teplotě -120 stupňů a projel SuperPi na 6 GHz. Dle zkušeností dalších uživatelů, se dá při 1,9V dostat až na frekvence kolem 6,3 GHz a při napětí 2V hodně přes 6,6 GHz. S takovým napětím je ale nutné chladit alespoň na -160 stupňů aby čip přežil, což ne každý umožní. Já měl coldbug na -125 stupňů. Mnoho uživatelů ale hlásí, že nemají s coldbugem problémy a jejich Core i5 snese i mrazení na -196 stupňů jako Phenomy II. Zde hodně záleží na konkrétním procesoru a hlavně odladění BIOSu výrobcem desky. Na jedné desce má procesor s coldbugem problém a na druhé nikoliv, je tedy ještě brzy vynášet soudy.
Pokud vás zajímá raritní frekvence +/- 7 GHz, podívejte se do dnešní recenze Core i5-670 na francouzském PC World magazínu, P1t1 dosáhl s tímto procesorem kousek od této magické hodnoty. Procesor zvládl validaci na 6,9 GHz. Dominance Phenomů II v těchto frekvencích skončila. Tento známý tester také dosáhl na vzduchu stabilní frekvence 5,4 GHz s napětím 1,6V.
POZOR, oddělením paměťového řadiče od jader CPU nás Intel celkem vypekl a zadělal na problémy a starosti. Nejen, že je řadič vyroben na 45nm, hlavně se mu moc nelíbí vysoké frekvence pamětí. Absolutní stabilní maximum je někde kolem 2000-2100 MHz pro paměti, víc zkrátka řadič v GMCH části neustojí. Druhý, závažnější problém je v latencích a výkonu pamětí jako celku. Proti procesorům Lynnfield a Bloomfield s řadičem v CPU, je zde vidět značný propad výkonu pamětí a nárůst latencí, až k hodnotám řadiče pamětí v severním můstku platformy Core 2 a DDR2.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
